William Buckland: Pojídač pštrosů, štěňat a netopýrů
V paleontologii se – stejně jako v jiných vědách – čas od času setkáváme s velmi výstředními postavami, z nichž některé lze označit téměř za šílence, jiné přinejmenším za podivíny. Seznamte se se čtveřicí těch nejzajímavějších…
Mezi nejzajímavější postavy v dějinách vědy patří britský reverend a profesor geologie na Oxfordu William Buckland. Proslul zejména jako vědec, jenž oficiálně popsal prvního známého dinosaura – v únoru 1824 představil světu rod Megalosaurus. O jeho životě však kolují i mnohé zajímavější legendy. V první řadě šlo o podivína, který doma choval celou menažerii exotických zvířat, mezi nimiž nechyběli medvědi a hyeny. Buckland se také doslova „projedl“ celou živočišnou říší: Údajně byste nenašli jediné zvíře, které za svého života neochutnal – včetně pštrosa, štěněte, nebo dokonce moči netopýra.
Seriál Podivíni, šílenci a géniové paleontologie
- William Buckland: Pojídač pštrosů, štěňat a netopýrů (vyšlo 24. srpna)
- Ernst Stromer: Svéhlavý odpůrce nacistického režimu (vychází 27. srpna)
- Franz Nopcsa: Excentrický baron jako z románu (vychází 30. srpna)
- Robert Bakker: Kacíř paleontologie a otec dinosauří renesance (vychází 2. září)
Stejně jako mnozí jeho kolegové projevoval již od nejútlejšího věku velké nadání a všestranný zájem o přírodu, zejména o horniny a zkameněliny. Díky své cílevědomosti a píli, i díky dobrým vědeckým a církevním kontaktům, se pak postupně vypracoval a v profesním životě se mu velmi dařilo. Jeho univerzitní přednášky patřily k nejnavštěvovanějším, což bylo dáno i jeho smyslem pro humor a jistou nepředvídatelností – Buckland prý na studenty křičel, divoce gestikuloval a osobně předváděl projevy chování nejrůznějších zvířat.
Prostitutka z paleolitu
Mezi humorné epizody patří také údajná svatební cesta pana a paní Bucklandových do Palerma, kde se novomanželé rozhodli navštívit i místní klášter s ostatky svaté Rozálie. Profesor Buckland v sobě ovšem nedokázal potlačit vědce: Nahlas proto místnímu knězi oznámil, že na základě anatomického ohledání musí bohužel konstatovat, že se nejedná o pozůstatky ženy, ale mrtvé kozy…
K jeho dalším vtipným přehmatům patřilo nepochopení odlišných zvyků a morálky pravěkých lidí. Když viktoriánský gentleman Buckland objevil ostatky muže z éry paleolitu, pokládal nebožtíka kvůli nalezeným šperkům za prostitutku, která kdysi přišla do Anglie s Římany. Oficiálně tedy kostru nazval „Červenou dámou z Pavilandu“: Za ženu ji označil jednoduše proto, že se nedokázal smířit s představou, že by kterýkoliv – byť pravěký – gentleman mohl nosit šperky.
Podobnou zatvrzelost projevoval po větší část svého života také v oblasti geologického záznamu a textu Písma svatého – Buckland věřil v doslovný výklad Bible i světové potopy, pro kterou hledal důkazy především v britských jeskyních. Proslul rovněž jako první odborník na koprolity, tedy zkamenělý trus pravěkých zvířat. Aby si o fosilizovaných exkrementech učinil lepší představu, prováděl ve vlastním domě bláznivé pokusy: Nechal například svoji hyenu sežrat morče a výsledný trus potom zevrubně zkoumal přímo na koberci.