Robert Bakker: Kacíř paleontologie a otec dinosauří renesance
V paleontologii se – stejně jako v jiných vědách – čas od času setkáváme s velmi výstředními postavami, z nichž některé lze označit téměř za šílence, jiné přinejmenším za podivíny. Seznamte se se čtveřicí těch nejzajímavějších…
K velmi zajímavým postavám současné paleontologie patří poněkud kontroverzní vousatý badatel Robert Thomas Bakker. Dnes již bezmála legendární kacířský paleontolog, kněz, učitel, ilustrátor a příležitostný komik stál na přelomu 60. a 70. let u zrodu tzv. dinosauří renesance. Sám Bakker se označuje výmluvnou zkratkou WGWB, tedy White Guy With Beard neboli „bílý chlápek s bradkou“. Již několikrát o sobě prohlásil, že je „prostě jen další bílý chlápek s bradkou, který v pustině vykopává dinosaury“.
Seriál Podivíni, šílenci a géniové paleontologie
- William Buckland: Pojídač pštrosů, štěňat a netopýrů (vyšlo 24. srpna)
- Ernst Stromer: Svéhlavý odpůrce nacistického režimu (vychází 27. srpna)
- Franz Nopcsa: Excentrický baron jako z románu (vychází 30. srpna)
- Robert Bakker: Kacíř paleontologie a otec dinosauří renesance (vyšlo 2. září)
Jeho zájem o pravěk odstartoval článek v časopise Life ze 7. prosince 1953. Osmiletého Roberta dinosauři a jejich dávno zmizelý svět fascinovali – a již tehdy se rozhodl, že tento intenzivní zájem přetaví v celoživotní vášeň. V roce 1963 nastoupil na Yale University, kde se stal jeho mentorem slavný paleontolog John H. Ostrom. Ten pak vedl zvídavého studenta správným směrem: Bakker si brzy osvojil představu dinosaurů jako rychlých, pohyblivých, inteligentních a teplokrevných obratlovců, zcela nepodobných těžkopádným monstrům z dřívějších rekonstrukcí. Coby talentovaný ilustrátor promítal své vize pohyblivých dinosaurů také do jejich grafického ztvárnění. V roce 1975 pak shrnul výsledky svého výzkumu v dnes již slavném článku Dinosauří renesance (Dinosaur Renaissance) v časopise Scientific American.
Svěží závan změny
Jedním z vrcholů Bakkerova díla se stala jeho úspěšná kniha Dinosauří kacířství (The Dinosaur Heresies) z roku 1986. Autor v ní rozhodně nenechal čtenáře na pochybách, že do paleontologie pronikl svěží závan změny. Dosavadní představy se pod jeho argumentací hroutily jako příslovečné domečky z karet.
Robert T. Bakker je však také poněkud kontroverzní postavou, která se občas nechává příliš unést fantazií. Známé jsou například jeho nadnesené výpočty rychlosti běhu tyranosaura, jež podle něj dosahovala asi 65–80 km/h. Zmíněný údaj ovšem představuje zhruba dvojnásobek oproti všem dnes uznávaným výpočtům.
Nepochybně přehnaná je také Bakkerova představa o inteligenci některých dravých dinosaurů, kterou autor povyšuje na úroveň současných šelem. Pro takové vývody nemáme žádné hmatatelné fosilní doklady, přesto zůstává význam osobnosti Roberta Bakkera pro moderní paleontologii zcela nezpochybnitelný.
