Franz Nopcsa: Excentrický baron jako z románu

Baron Franz Nopcsa představuje natolik zajímavou osobnost, že kdyby nikdy nežil, museli bychom si jeho životní příběh nejspíš vymyslet. Nopcsa by klidně mohl posloužit jako vzor pro filmovou postavu vědce a dobrodruha Indiany Jonese (jehož předlohou se ovšem zřejmě stal americký paleontolog Roy Chapman Andrews).

Seriál Podivíni, šílenci a géniové paleontologie

• William Buckland: Pojídač pštrosů, štěňat a netopýrů (vyšlo 24. srpna)
• Ernst Stromer: Svéhlavý odpůrce nacistického režimu (vychází 27. srpna)
• Franz Nopcsa: Excentrický baron jako z románu (vyšlo 30. srpna)
• Robert Bakker: Kacíř paleontologie a otec dinosauří renesance (vychází 2. září)

Nopcsa žil v době velkých změn a dokázal se jim aktivně přizpůsobit. Pocházel z rodiny maďarských aristokratů žijících v Transylvánii, jež byla tou dobou součástí Rakouska-Uherska. První světovou válku strávil baron jako důstojník v armádě a zároveň i jako špion na balkánských hranicích. Měl k tomu předpoklady, neboť plynně hovořil několika jazyky a dokonale znal prostředí. Nopcsa nebyl žádný přehlídkový důstojník: Válečná léta prožil z větší části jako odraný rumunský bezzemek, potulující se na maďarsko-rumunské hranici a provádějící špionáž pro Vídeň. Šlo nepochybně o velmi nebezpečnou činnost, která se mu mohla stát osudnou. 

Bádání v zákopech

I v nervozitě mezi jednotlivými bojovými akcemi však dokázal psát hodnotné vědecké práce o dinosaurech a jiných pravěkých tvorech. Výsledek války mu ovšem štěstí nepřinesl: V rámci poválečného uspořádání přišel baron o velkou část majetku na území rodné Transylvánie, jež nově spadala pod svrchovanost Rumunska, a Nopcsovy statky byly tedy bez náhrady zkonfiskovány. 

Jistého zadostiučinění se mu dostalo, když jej v roce 1925 zvolili do čela Maďarské geologické společnosti. Zchudlý baron potřeboval zlepšit svou finanční situaci, proto nabízenou funkci s povděkem přijal. Brzy se však ukázalo, že ani tam štěstí nenalezne. Nedokázal totiž mírnit svou horlivost a prosazoval příliš rozsáhlé reformy, které ostatní odmítali. S jistou dávkou znechucení a snad i pod částečným nátlakem se nakonec v roce 1929 postu sám vzdal.

Na motocyklu po Itálii 

Spolu se svým důvěrným albánským přítelem a sekretářem Bajezidem se vydal na dobrodružnou cestu po Itálii a jako dopravní prostředek zvolil tehdy ještě nepříliš rozšířené silniční vozidlo – motocykl. Se svým druhem pak brázdil Apeninský poloostrov až do chvíle, než jim jednoduše došly peníze na benzin. I v té době se ovšem maďarský šlechtic věnoval výzkumu. Patřil k velmi produktivním vědcům a neustále potřeboval zaměstnávat mozek novými myšlenkami a nápady. 

Nesnáze v soukromém i veřejném životě se však vracely. Další finanční nedostatek musel Nopcsa vyřešit prodejem svých vzácných zkamenělin britskému Přírodovědeckému muzeu v Londýně. Brzy nato upadl do hluboké deprese, která zřejmě sehrála jistou roli i v nešťastném závěru jeho života. Na podlomeném psychickém zdraví měly možná podíl také společenské komplikace s jeho – v tehdejší době neakceptovatelnou – sexuální orientací: Baron nejspíš udržoval intimní vztah právě s Bajezidem. 

Konec byl symbolický pro celou převratnou kariéru tohoto impulzivního muže. Baron Nopcsa měl dlouhodobé psychické problémy a jeho výbušná povaha jej nakonec přivedla do záhuby. Za ne zcela jasných okolností se 25. dubna 1933 rozhodl spáchat sebevraždu. Nechtěl však odejít sám, a tak se odhodlal k hroznému činu: Omámil svého přítele Bajezida čajem s rozpuštěným uspávacím prostředkem a pak mu pistolí prostřelil hlavu. Jen o chvíli později ukončil stejným způsobem i svůj život. 

Navzdory jistým kontroverzním okolnostem patří dnes baron Nopcsa k uznávaným a obdivovaným postavám zejména maďarských, rumunských a albánských dějin.