Pastevci z pouště: Zelená Sahara bývala domovem lidí po tisíce let
V oblasti Sahary přežívala desítky tisíc let populace lidí, která byla do značné míry geneticky izolovaná od zbytku světa.
Cyklické změny oběžné dráhy Země a její rotace souvisejí nejen s cykly ledových dob, ale také s tím, že se Sahara, masivní poušť na severu Afriky, opakovaně stává na určitou dobu mnohem vlhčí a zarůstá vegetací. Toto období „zelené Sahary“ zatím naposledy nastalo zhruba před 14 500 až 5 000 lety.
Nada Salemová z německého Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii v Lipsku a její kolegové analyzovali DNA dvou přírodně mumifikovaných žen, které byly pohřbené ve skalním převisu Takarkori, který se nachází v pustině na jihozápadě Libye. Obě ženy zde žily před necelými 7 000 lety, tedy v době, kdy Sahara zažívala mnohem přívětivější klima a tamní krajina byla zelená a plná jezer.
Lidé ze Sahary
Genetické analýzy ukázaly, že obě ženy do značné míry sdílejí DNA dávných lovců a sběračů, kteří asi před 15 000 lety obývali dnešní Maroko. Společně a archeologickými nálezy ze zaniklých jezer i dalších míst tyto analýzy potvrzují, že na území „zelené Sahary“ (a nejspíš i před ní) stabilně a dlouho žila lidská populace. Podrobnosti výzkumu uveřejnil v těchto dnech vědecký časopis Nature.
Vše nasvědčuje tomu, že asi před 50 000 lety došlo k odštěpení populace lidí v oblasti dnešní Sahary od lidí v subsaharské Africe. Od té doby tam lidé žili do značné míry izolovaně, až na občasné průniky genů z Levanty a genů neandertálců.
Archeologické nálezy z Takarkori naznačují, že lidé, kteří tam žili, byli jedněmi z prvních pastevců dobytka. „Ukazuje se, jak se vlastně v oblasti zelené Sahary šířilo pastevectví,“ popisuje Salemová. „Pravděpodobně šlo spíše o kulturní výměny než o rozsáhlé migrace obyvatelstva.“
