Vydra říční: Obávaný predátor a nejlepší rybář českých vod

Vydra říční byla až do poloviny 19. stol. rozšířena po celém území České republiky. V důsledku pytláctví, lovu pro kožešiny, úbytku vhodných stanovišť, zhoršení dostupnosti potravní nabídky a kontaminaci vod těžkými kovy a jinými toxickými látkami, však došlo ve druhé polovině dvacátého století k silnému poklesu vydří populace. V posledních desetiletích se zlepšilo mnoho klíčových faktorů životního prostředí včetně kvality vody, navíc bylo začátkem devadesátých let minulého století přistoupeno i k legislativní ochraně těchto zvířat. Částečně jsou dotčeným vlastníkům dokonce poskytovány náhrady za škody způsobené vydrami na rybích obsádkách. Díky těmto faktorům se početní stavy malých vodních lovců opět zvyšují, což však vede v jádrových oblastech výskytu k četným konfliktům s rybářskou společností.

Ve vodě jako doma

Během svého vývoje se vydra říční dokonale přizpůsobila k pohybu a lovu ve vodě. Její torpédovitě tvarované tělo, kuželovitý a nesmírně ohebný ocas, blány mezi prsty a silné končetiny z ní dělají dokonalého plavce. Ve vodě se dokáže pohybovat rychlostí až 7 km/h a potopit se do hloubky až 15 metrů. Pod vodou pak dokáže setrvat více než jednu minutu.

TIP: Opeření potápěči - Buřňáci jsou akrobati vzduchu i vody

Srst má vydra krátkou a nesmírně hustou. Na jednom centimetru čtverečním kůže jí roste až 50 000 chlupů, takže celé vydří tělo je pokryto 150 až 200 miliony chlupů. Srst je tvořena dvěma typy chlupů, které v sobě zadržují vrstvu vzduchu jako dokonalou izolaci od okolního prostředí. Ušní a nosní otvory dokáže vydra pomocí silných svěračů při potopení uzavřít a při vynoření zase otevřít. Další adaptací na podvodní život jsou dlouhé hmatové chlupy na tvářích, které umožňují orientaci v kalné vodě.

Cesty za potravou

Vydra říční původně žila na většině území Evropy a Asie. Její přirozený areál je ze severu ohraničen polárním kruhem a na jihu sahá až k polopouštní oblasti severní Afriky. Pronásledování vyder, úpravy toků a další změny v krajině ovšem vedly k roztříštění evropské populace na několik izolovaných skupin a z některých oblastí průmyslových částí Evropy (Švýcarsko, Belgie, Lucembursko) vymizely tyto inteligentní šelmy úplně.V České republice se vydra říční v posledních letech trvale vyskytuje na zhruba 60 % území.

TIP: Vnitrozemská delta Dunaje aneb Zanikající vodní svět u Bratislavy

Velikost území, které vydra využívá, závisí na mnoha faktorech, jako je pohlaví jedince, úživnost prostředí, roční období, věk a sociální postavení konkrétní vydry. V našich podmínkách se na lineárních tocích jedná o vzdálenost 5–20 km, v rybničních oblastech má využívané území spíše plošný charakter a zpravidla zde vydra loví v několika rybnících. Domovské okrsky vyder sledovaných na Českomoravské vrchovině kolísaly od 2,6 do 27,3 km² a zahrnovaly 8 až 24 rybníků.

Výkonný lovec

Složení vydří kořisti se v průběhu roku mění a liší se i kořist vyder žijících na různých stanovištích. Zásadní potravou jsou pro ně ryby, kterými vydry uspokojují v průměru kolem 75 % energetických potřeb. Loví ovšem také ptáky, savce, obojživelníky, plazy a bezobratlé. Zastoupení jednotlivých druhů na vydřím jídelníčku je závislé především na početnosti a také na jejich schopnosti lovící vydře uniknout.

Ačkoli je tento vrcholový predátor potravním oportunistou, má své preference. Vydry dávají přednost rybám o velikosti 10–15 cm, ale jsou schopné ulovit i jedince vážící několik kilo. Výjimečně si troufnou i na kusy váhově srovnatelné s nimi samými. Denně spotřebují kolem 0,4–0,9 kg masa, přes zimu pak jejich spotřeba narůstá (přes 1 kg denně). Menší kořist vydra spořádá přímo ve vodě, větší vytahuje na břeh.

Vydry často nechávají ležet zbytky své kořisti na okraji ledu, čehož se naučily využívat volavky popelavé a orlové mořští. Někteří ptáci se na tento způsob získávání potravy přímo specializují. Vysedávají trpělivě v okolí pravidelných vydřích lovišť a požírají zbytky ryb, případně přímo na vydry útočí a pokoušejí se jim kořist sebrat. A to jak volavky, tak orli.

V nebezpečném světě

Vydry jsou samotářští tvorové, kteří se drží stranou od ostatních jedinců svého druhu. Výjimečným obdobím vzájemného kontaktu jsou vydří námluvy, tzv. kaňkování. Odehrávají se nejčastěji na jaře a trvají dva týdny. Přibližně po 63 dnech březosti vydří samice porodí 1–4 mláďata, která během prvních dvou měsíců zůstávají v noře a matka je krmí výhradně mlékem. Poté jim začne přinášet malé rybky. Asi čtvrt roku staré vydry se už začínají potápět a ve čtvrtém až pátém měsíci dokonce samostatně loví. Přibližně v jednom roce života se úplně osamostatňují.

V samostatném životě čeká na vydry mnoho nástrah. Mezi hlavní faktory, které je ohrožují, jsou lov a pytláctví pomocí již několik let zakázaných želez nebo otrávených návnad. Ty jsou nebezpečné nejen pro vydry, ale i pro jiné živočichy a pro lidi samotné. Dalším významným faktorem jsou úhyny na silnicích. Úbytek vhodných stanovišť a nízká kvalita vody také mohou ovlivnit výskyt vydry říční, ale v posledních letech naštěstí nemají u nás až tak významný vliv.

Tady bydlí vydra

Vydra žije skrytým způsobem života a je aktivní především za soumraku a v noci. Navíc často využívá odpočinková místa a nory. Průměrně může mít ve svém teritoriu 15–20 vyhrabaných nor a přibližně stejný počet odpočinkových míst pod kořeny, v dutinách stromů, rákosí, hromadách kamení nebo v hustých keřích. Tato místa jí slouží jak k pravidelnému spánku, tak ke krátkodobému odpočinku během noční aktivity. Přesto je možné relativně snadno poznat, že se vydra na určitém území vyskytuje. V zimě, kdy není jednoduché dostat se k potravě a vzrůstá její spotřeba, může být aktivita lovce vyšší i přes den. Vydří přítomnost můžete ale i bez přímého pozorování zjistit pomocí pobytových znaků, jako jsou trus, skluzy do vody, zbytky po konzumaci potravy nebo i nory. Jestliže ve sněhu spatříte stopy pětiprstých končetin (dlouhé 5–9 cm a široké 4–7 cm), na nichž jsou prsty spojené plovací blánou, budete vědět, že tudy prošla vydra.

Vydří trus označuje hranice teritoria a rovněž nese informaci o pohlaví zvířete a využití daného potravního zdroje. Často jej můžete spatřit kolem rybníků a vodních toků – na viditelných místech, jako jsou kameny, padlé větve nebo kmeny, písečné náplavy a vyvýšené břehy. V trusu lze pouhým okem vidět šupiny, úlomky kostí, části krunýřů od raků, srst savců a další zbytky kořisti. Specifický zápach po rybině je dalším identifikačním znakem pro odhodlané pozorovatele.

Vydří ráj na Třeboňsku

Více než 500 třeboňských rybníků, řeky a kilometry propojovacích stok a kanálů vytvářejí pro vydry ideální prostředí. Díky tomu a díky potravní nabídce zde žije prosperující populace zhruba 200–300 exemplářů a Třeboňsko je jedním z center výskytu této šelmy i v rámci celé střední Evropy.

S vydrou se zde můžete nejčastěji setkat především v zimě, kdy jsou rybníky zamrzlé a kdy se vydry vyskytují v okolí nezamrzlých „ok“ případně na nezamrzlých úsecích toků. Díky dlouholeté ochraně, která je až na pár občasných úletů uplatňována i v praxi, ztratily vydry dřívější plachost. Není problém pozorovat je na vhodných místech často i v pravé poledne ze vzdálenosti pár desítek metrů. Díky tomu byly i všechny uvedené snímky pořízeny na Třeboňsku a jsou na nich zachyceny pouze volně žijící vydry.

Přímo v Třeboni také sídlí Český nadační fond pro vydru, o jehož činnosti se můžete dozvědět víc na stránkách www.vydry.org. Tady se dočtete i to, jak v případě zájmu můžete činnost organizace podpořit.

Rodný list vydry říční (Lutra lutra)

Řád: Šelmy (Carnivora)
Čeleď: Lasicovití (Mustelidae)
Velikost: Hmotnost 4–12 kg (vzácně i 15 kg), délka cca 100–130 cm.
Mláďata: Délka březosti 59–63 dnů, počet mláďat 1–4.
Délka života: V zajetí zhruba 15–20 let.
Potrava: Loví především ryby, ale také hlodavce, ptáky, obojživelníky a hmyz.