Řeč v pralese: Bonobové možná sdílejí základní prvky lidské řeči
Bonobové možná nejsou tak vzdáleni od lidské řeči, jak jsme si mysleli. Nový výzkum naznačuje, že schopnost tvořit složené významy z jednotlivých zvuků – považovaná dosud za výlučně lidskou – se v omezené míře objevuje i u těchto primátů.
Bonobové, naši nejbližší příbuzní, podle vědců vykazují pokročilou formu komunikačního systému, který sdílí některé vlastnosti s lidským jazykem. Studie publikovaná v časopise Science ukazuje, že bonobové používají princip tzv. kompozicionality, tedy skládání jednotlivých zvuků do složitějších struktur s novými významy.
Lingvisté rozlišují dva typy kompozicionality – triviální a netriviální. V případě triviální kompozicionality nesou jednotlivé prvky specifický význam a jejich skládáním vzniká komplexnější sdělení (např. „upéct koláč“). V netriviální kompozicionalitě jeden prvek mění význam jiného (např. „dýňový koláč“, kdy „dýňový“ specifikuje druh koláče).
Až dosud byla netriviální kompozicionalita považována za unikátní pro lidský jazyk, ale nová zjištění vědců naznačují, že ji využívají i bonobové, byť v omezené míře.
Výzkum v pralesích Konga
Vědci vedení Mélissou Berthetovou nahráli během pěti měsíců v rezervaci Kokolopori v Demokratické republice Kongo 700 různých volání bonobů. Zaznamenali širokou škálu zvuků a analyzovali jejich kontext – například zda bonobové jedli, komunikovali s ostatními nebo se připravovali na konflikt.
Pomocí lingvistických metod poté vědci vytvořili jakýsi „slovník“ bonobí komunikace a zkoumali kombinace jednotlivých zvuků. Ukázalo se, že některé z těchto kombinací mají významy, které přesahují pouhý součet významů jednotlivých částí, což ukazuje na netriviální kompozicionalitu. Některé kombinace hlasových projevů se vyskytovaly například v citlivých sociálních situacích, jako je páření nebo projevy dominance.
Podle Simona Townsenda z Curyšské univerzity sice bonobí kompozicionalita není tak sofistikovaná jako lidská, představuje další krok k pochopení evoluce jazyka. Pokud tuto vlastnost sdílí i další primáti, mohla by být klíčovým prvkem ve vývoji komunikace předchůdců moderního člověka.
Jazyk bonobů
Ne všichni ale s uvedenými závěry souhlasí. Podle Shana Steinert-Threlkelda z Washingtonské univerzity, by bonobí kombinace mohly představovat spíše idiomy než skutečné kompozice s novými významy. Idiomy představují ustálená spojení, jejichž celkový význam ale nelze odvodit z významů jednotlivých slov (např. „mít máslo na hlavě“).
Ještě rezervovanější postoj k závěrům curyšských vědců vyjádřil kognitivní vědec Thom Scott-Phillips ze Středoevropské univerzity, podle kterého bychom podobných výsledků mohli se stejnou metodou dosáhnout i u bakterií, což podle něj zpochybňuje samotnou definici netriviální kompozice. Phillips sice považuje práci Berthetové za velmi působivou, nicméně je podle něj otázkou, zda vyvozované závěry skutečně odpovídají jejím zjištěním.
