Mravenci se učí z bojů: Vědci objevili jejich schopnost rozpoznat útočníky
Paměť ovlivňuje chování velkých tvorů napříč živočišnou říší. Nový výzkum však odhalil, že i malé mozky mravenců dokážou vytvářet trvalé vzpomínky.
Podle vědců z Freiburské univerzity oplývají mravenci pozoruhodnou schopností učení, jež jim pomáhá rozpoznat členy kolonií, které je dřív napadly, a agresivněji na ně reagovat. Studie se zaměřila na běžný druh Lasius niger, tedy mravence obecného, jenž se vyskytuje po celé Evropě. Žije přitom v koloniích, které se často střetávají se sousedními skupinami při shánění potravy a obraně svého území. Každé hnízdo proto využívá jedinečný chemický „podpis“ neboli pach sloužící k odlišení protivníků. Při setkání s nepřáteli pak začnou mravenci výhružně rozevírat čelisti, kousat, či dokonce stříkat kyselinu ve snaze konkurenty zahubit.
Nepříjemný soused
V sérii experimentů vystavili vědci jednotlivé mravence krátkému setkání s příslušníky jiných kolonií a pečlivě sledovali jejich případné agresivní projevy. Ukázalo se, že mravenci byli stále útočnější vůči jedincům z kolonií, s nimiž už dřív bojovali. A naopak vůči zástupcům skupin, se kterými se nikdy nesetkali, projevovali menší nepřátelství. Uvedený vzorec naznačuje, že si mohou mravenci vytvářet specifické vzpomínky na protivníky a přizpůsobovat tomu své chování. Podrobnosti zveřejnil vědecký časopis Current Biology.
Za nejzajímavější pak badatelé považují „efekt nepříjemného souseda“: Nejvyšší míru agrese mravenci projevovali vůči koloniím v okruhu svého potravního teritoria. Intenzivnější nepřátelství k blízkým soupeřům má přitom nepochybně evoluční význam, neboť sousední kolonie přímo soutěží o zdroje a představují bezprostřednější hrozbu.
Paměť jako mravenec
Zdá se, že proces mravenčího učení staví na vytváření asociací – podobně jako se Pavlovovi psi naučili spojovat zvonek s potravou. Mravenci si takto dávají do souvislosti chemické znaky konkurenčních kolonií s agresivními střety, které zažívají. Když vědci útočným interakcím zabránili, efekt učení zmizel. Potvrdilo se tak, že fyzická konfrontace funguje jako klíčový spouštěč pro formování hmyzí paměti.
Popsaný mechanismus rovněž vysvětluje, proč jsou starší dělnice – zejména „krmiváři“ trávící víc času mimo hnízdo – agresivnější než jejich mladší kolegové: Častější vystavení soupeřícím koloniím jim poskytuje víc příležitostí zapamatovat si potenciální hrozby, načež se stávají efektivnějšími obránci. „Často se setkáváme s představou, že zástupci hmyzu fungují jako naprogramovaní roboti,“ dodává Volker Nehring z Freiburské univerzity. „Naše studie však přináší nové důkazy, že se i mravenci dokážou učit ze zkušeností.“
