Spolčení s ďáblem (1): Využití nacistických zločinců za studené války
Nacisty nevyužívali za studené války pouze Sověti a Američané: pokusy o naverbování bývalých válečných zločinců uskutečnila i československá StB
Zpravodajské služby SSSR a jeho satelitů se nerozpakovaly využít služeb bývalých nacistů. V 60. letech například vzbudil rozruch případ bývalého důstojníka SS Heinze Felfeho, který pracoval pro sovětskou stranu v hlavním stanu Spolkové zpravodajské služby v Pullachu a jenž byl odhalen.
Akce Rekonstrukce
Také tajná služba Stasi působící v NDR spolupracovala s mnoha bývalými členy SS či pracovníky a konfidenty gestapa. Nebyla však zdaleka sama; informace od nacistických válečných zločinců přijímali i zpravodajci v sousedním Československu. Zde například Státní bezpečnost provedla v první polovině 50. let operaci s krycím názvem Rekonstrukce. Šlo o vypracování podrobných přehledů osob, u nichž existovalo podezření ze spolupráce s gestapem nebo zpravodajskou službou SD (Sicherheitsdienst) během okupace.
Tyto osoby potom chtěla StB vydíráním přimět ke spolupráci. Proto se snažila výslechy vězněných příslušníků nacistického bezpečnostního aparátu získat co největší množství informací o vytipovaných lidech, nejen co se týká jejich činnosti za okupace, ale následným šetřením je dále doplnit o rodinné poměry, situaci dotyčné osoby v zaměstnání a podobně. Vyslýchaní gestapáci ve svých výpovědích podrobně rozebírali činnost jednotlivých lidí, o něž měli vyšetřovatelé zájem. Za poskytnutí určitých výhod přitom uváděli i poznatky, které až dosud zamlčeli.
Milost pro lidického vraha
StB chtěla některé válečné zločince využít jako své agenty. To byl i případ bývalého SS-Obersturmführera a vedoucího kladenské služebny SD Maxe Rostocka, který se podílel na zničení Lidic 10. června 1942. On sám patřil společně s dalšími důstojníky nacistického bezpečnostního aparátu do organizačního štábu celé akce a ve vesnici mimo jiné kradl předměty z vybavení kostela.
Někteří svědci jej také viděli, jak fyzicky týrá lidického faráře Josefa Štemberku a násilím odebírá děti lidickým matkám. Přestože na něj po válce československé úřady vydaly zatykač, Rostock žil nějakou dobu nerušeně v Heidelbergu. Nakonec jej však překvapivě sama StB udala příslušníkům CIC a 11. června 1946 byl zatčen. Během transportu se mu ale podařilo utéct a znovu jej zatkli Francouzi až v červnu 1948. Do Československa byl po průtazích vydán 22. dubna 1950 a posléze postaven před soud společně s dalšími čtyřmi nacistickými zločinci.
Byli to bývalý velitel pořádkové policie v protektorátu Ernst Hitzegrad, generálmajoři Wehrmachtu Wilhelm Schmidt a Friedrich Gott schalk a někdejší příslušník jičínské služebny gestapa Kurt Richter. Všichni byli v srpnu 1951 odsouzeni k trestu smrti, avšak po průtazích je nakonec tehdejší prezident Antonín Zápotocký v říjnu 1953 omilostnil. Lze se jen dohadovat, nakolik měla na toto rozhodnutí vliv skutečnost, že Rostock příslušníkům StB opakovaně nabízel svou spolupráci.
Žádný přínos pro čs. rozvědku
Max Rostock a ostatní měli tedy zbytek života strávit ve věznicích. Sám Rostock rozhodně nepatřil k vzorným vězňům a jeho posudek z dubna 1959 uvádí:
„Po stránce politické se mezi odsouzenými projevuje jako zatvrzelý nacista a zesměšňuje marxismus. O lidově-demokratickém zřízení se vyjadřuje posměšně. Dosavadní výkon trestu neplní výchovný účel vzhledem k jeho postoji k práci, neukázněnému chování a taktéž pro závažnost trestné činnosti.“
Přesto jej v průběhu roku 1959 kontaktovala StB a došlo k dohodě, podle níž měl být Rostock propuštěn a deportován na území SRN výměnou za zpravodajskou práci pro čs. stranu. Celá akce dostala krycí název FRITZ. Tajní policisté pak tohoto válečného zločince několikrát „za odměnu“ vyvezli na různé výlety po Praze i středních Čechách a jednou dokonce mohl v kině zhlédnout film Král Šumavy.
Z Československa odjel do Německa v únoru 1960, ale čs. zpravodajským složkám nakonec žádné příliš platné služby neprokázal a zemřel nikým neobtěžován roku 1986 ve věku 74 let. Bipolární rozdělení světa umožnilo dožít v klidu řadě dalších válečných zločinců. Jedním z nich byl i bývalý šéf pražské řídící úřadovny gestapa Ernst Gerke, který žil coby vážený občan v Bielefeldu a zemřel v roce 1982, aniž by byl kdy postaven před soud.
