Zářící křídla na hrudi: Brože Royal Air Force jako sběratelský poklad
Letci se vždy považovali za elitu ozbrojených sil a nejinak tomu bylo za války u Royal Air Force. Královští piloti toužili dávat najevo svou výlučnost i na zemi a jednou z možností se staly brože z drahých kovů.
Královské letectvo používalo coby identifikační symbol pro osádky svých strojů různé varianty nášivek s křídly. Každá odbornost – od navigátora po palubního střelce – dostala specifickou podobu tohoto odznaku. Během druhé světové války, zejména po vítězné bitvě o Británii, se letci stali pro civilní obyvatelstvo doslova národními hrdiny. Jejich portréty se objevovaly v novinách, na plakátech i ve filmových záběrech a „křidélka“ na jejich uniformách se dostala i do povědomí širší veřejnosti. A po stupně začala reprezentovat nejen jednotlivé letce, ale i službu v RAF jako takovou.
Hedvábné vyšívání
Nejikoničtějším symbolem se stala nášivka pilotní. Tvořila ji roztažená ptačí křídla vyrůstající z vavřínových snítek, v jejichž středu se nacházela písmena RAF zvýrazněná královskou korunou. V nejčastějším provedení se křídla vyšívala bílým hedvábím, zatímco zbytek prvků bronzovým. Pracovníci ministerstva letectví dbali na to, aby se o tomto symbolu hojně psalo a aby o něm piloti mluvili při rozhovorech s novináři.
V důsledku těchto snah se odznakům s křídly dostalo všeobecného uznání. Stíhací eso a pozdější slavný spisovatel Roald Dahl ve svých pamětech Going Solo popsal dva případy z jediné noci roku 1941, kdy v Londýně křidélka na jeho saku zafungovala jako „skvělý pas“. V prvním případě díky nášivce zapůsobil na majitelku jistého hotelu, která pak i přes pozdní hodinu svolila s použitím svého telefonu. A ve druhém pomohla křídla Dahlovi „odradit skupinku opilých pěšáků, již hledali důstojníka, kterého by mohli zmlátit“. Také jiní letci po válce vzpomínali, že jejich „wings“ se díky masivní popularizaci staly jakýmsi průkazem, jenž jim otevřel nejedny dveře.
Přes všechna tato pozitiva některým pilotům na křidélkách jedna věc vadila: Šlo „jen“ o textilní nášivku. A ta v jejich očích nepředstavovala dostatečně reprezentativní způsob, jak dávat příslušnost k leteckým silám najevo. K takovému postoji mohlo přispívat i setkávání s příslušníky RAF z jiných zemí včetně Čechoslováků. Naši piloti si totiž do Británie často přivezli letecké odznaky, které získali ještě před okupací ve vlasti, nebo během bojů nad Francií. Československé odznaky se mohly chlubit krásným uměleckým provedením i značnými rozměry. A také ušlechtilým materiálem, neboť je společnost Provazník a spol. (1923–1936) i Státní mincovna v Kremnici (1936–1939) razily ze stříbra o ryzosti 800/1 000.
Snaha vystoupit z řady
Tato tradice zůstala zachována též v Británii a naše exilová vláda zadala produkci londýnské firmě Spink & Son, která odznaky dělala z takzvaného sterlingového stříbra (slitina obsahující 92,5 % ryzího stříbra a 7,5 % příměsi – obvykle mědi, díky čemuž se jedná o mnohem odolnější materiál vhodný pro výrobu šperků k běžnému nošení). I na základě takových vlivů zatoužili britští piloti po křidélkách z drahého kovu. Státní pokladna ovšem na sebeprezentaci nepřispěla ani libru, a tak jim nezbylo než sáhnut do vlastní kapsy. Kdo pocházel z movitějších poměrů, mohl si dovolit těžší a okázalejší kousek od prestižního výrobce, méně majetní letci se museli spokojit s drobnějším a jen základně zdobeným provedením. Jelikož se jednalo o zakázkovou produkci hrazenou ze soukromých zdrojů, neexistovala standardizace a během války vznikly tisíce broží v nejrůznějších verzích. Jejich autory se stávali zlatníci, existovala standardizace a během války vznikly tisíce broží v nejrůznějších verzích. Jejich autory se šperkaři, hodináři a optici, tedy zruční řemeslníci zvyklí pracovat s drahými materiály a zdobnými detaily.
Pro letce se brože stávaly vyjádřením statusu a výjimečnosti. Při společenských událostech si je hrdě připínali na uniformu, ovšem nosili je i při běžných návštěvách hostinců a tančíren, kde křidélka ukazovali námořníkům, pěšákům a hlavně děvčatům. Lesknoucí se brož dokazovala, že daný muž nasazuje život při boji proti nacismu a zároveň má dost peněz, aby si mohl takovou věc nechat vyrobit. Brože si svou přitažlivost zachovávají i dekády po konci války a nejen na ostrovech se staly předmětem zájmu sběratelů. A také atraktivní investicí, neboť jejich cena díky obsahu drahého kovu, historické hodnotě a popularitě druhoválečných artefaktů RAF stále roste. Navíc se k nim mnohdy pojí pohnuté příběhy.
Zlato i stříbro
Ať už měly brože jakékoliv provedení, jejich vzhled respektoval původní hedvábnou nášivku. Ty nejobyčejnější se dělaly čistě ze sterlingového stříbra bez jakýchkoliv dalších úprav a zdobení. Nejmenší exempláře vážily méně než dva gramy a jejich křidélka měla rozpětí do tří centimetrů, takže na prsou nositele byly sotva vidět. V závislosti na příjmu a také vkusu pilota mohla brož narůst až na průměr šest centimetrů při váze kolem šesti gramů. Při takových proporcích už se umělec mohl pustit do větších detailů a u některých kousků lze obdivovat třeba precizně zpracovaná jednotlivá pírka obou křídel.
Zajímavou různorodostí se vyznačoval samotný text RAF uprostřed brože. Zatímco někdy postrádal podklad a písmena RAF byla k broži uchycena jako její samostatná partie, jinde šlo o součást podkladové destičky, z níž zkratka plasticky vystupovala. Samostatnou kapitolu představovaly barvy i způsob jejich nanesení. Pokud chtěl pilot stříbrný povrch ozvláštnit dalšími odstíny, avšak nehodlal moc utratit, nechal šperkaře vybrané prvky „jen“ ručně kolorovat: Typicky se objevuje červená koruna, tmavě modrý nápis RAF, zelené vavřínové lístky nebo světle modré pozadí textu. Movitější letci si nechali barevné prvky vytvořit pomocí emailu neboli smaltu: křemičité tavenině příbuzné sklu, jež po zahřátí na vysokou teplotu vytvoří na kovu hladký a lesklý povlak. V řadách Královského letectva sloužili též aristokraté, kteří mnohdy volili provedení z devítikarátového zlata. Ti nejbohatší neváhali zaplatit za 18karátový kov nebo si nechali křídla osadit diamanty.
Cena broží na současném trhu se odvíjí nejen od aktuálního kursu stříbra a zlata, ale i dalších faktorů. Nejběžnější stříbrné kousky, u nichž se nedochovala krabička s označením výrobce, vyjdou asi na 2 000 Kč. Přítomnost krabičky zdvihá hodnotu (podle proslulosti šperkařské firmy) na 3 000–5 000 korun. Zlatá křidélka v krabičce se pohybují kolem 8 500 Kč a top exempláře s diamanty od nejlepších mistrů atakují 19 000 korun. Když se pomocí fotografií či dokumentů podaří dokázat, kterému pilotu brož patřila, může se cena zmnohonásobit.
