Vejce, nebo život: V San Francisku se strhl lítý boj o vejce mořských ptáků
Když do San Franciska v polovině 19. století začaly proudit tisíce přistěhovalců, aby si splnily svůj sen o rychlém zbohatnutí, vyvstal ve společnosti problém. Kde vzít pro tolik nových lidí dostatek jídla a především bílkovin? Odpovědí se stala vejce mořských ptáků, o která se nakonec strhl nelítostný boj.
Kapitola z historie San Franciska známá jako války o vejce ukazuje, co všechno může způsobit nekontrolovatelný rozvoj oblasti zapříčiněný masovou migrací a absence snahy vzniklé potíže aktivně řešit. V roce 1848, když bylo v kalifornské pile Sutter's Mill objeveno zlato, mělo San Francisco pouze 800 obyvatel. O dva roky později šlo již o 20 000. Stále se však jednalo jen o malou část příchozích, jelikož většina zlatokopů ve městě nezůstávala a pokračovala dál. Odhaduje se, že mezi lety 1848–1855, kdy byla zlatá horečka nejintenzivnější, do Kalifornie přicestovalo okolo 300 000 lidí.
Na ostrovy pro bílkoviny
Na příliv obyvatel nebylo ani zdaleka připraveno zdejší zemědělství, a nastala tak doba akutního nedostatku potravin. Těžce pracující muži a ženy potřebovali pro správné fungování těla zejména bílkoviny, přičemž jeden z nejdostupnějších zdrojů představovala slepičí vejce. Jejich cena po vypuknutí zlatého šílenství vyrostla mnohdy do absurdních výšin, podle některých zdrojů se jedno vejce údajně mělo prodávat až za jeden dolar, což je nesmyslná částka i v dnešním kontextu, natož v polovině 19. století.
Netrvalo dlouho a několika podnikavcům došlo, že proto, aby zbohatli, se nemusí namáhat kutáním. Sehnat dostatek vajec na prodej jim nakonec pomohl alkoun úzkozobý (Uria aalge), mořský pták podobný rackovi nebo tučňákovi. Jedno z největších hnízdišť tohoto živočicha v Severní Americe se dodnes nachází nedaleko San Franciska na souostroví Farallonských ostrovů, které pro výskyt mořských ptáků i savců (jako jsou tuleni nebo lachtani) už od svého objevení v 16. století lákalo mořeplavce k doplnění zásob masa, tuků, ale i vajec.
V roce 1849 využil nepříznivé situace lékárník Doc Robinson se švagrem. Společně se vypravili na ostrovy a sesbírali tolik vajec, kolik jen unesli. Ačkoliv se nazpět dostali jen s polovinou „úlovku“ z důvodu nehostinnosti tamější krajiny, jejíž zdolání skýtalo přinejmenším nebezpečí těžkého úrazu, vydělali si 3 000 dolarů. Na tehdejší dobu šlo o velmi pěknou sumu.
Boj o ptačí teritorium
Zpráva o úspěšné cestě pro vejce se rychle rozkřikla a Farallonské ostrovy byly brzy plné sběračů, toužících po bohatství. Dokonce se začaly pořádat organizované výpravy, které s sebou přinesly značné komplikace. Skupina sběračů založila v roce 1851 společnost Pacific Egg Company a prohlásila se za výhradního majitele souostroví s monopolem na sběr vajec. Tím začalo třicet let, která jsou dnes označována za vajíčkové války. Během tohoto období se opakovaně střetávaly různé skupiny sběračů vajec, jež si navzájem přepadávaly lodě, vybíraly naleziště, a dokonce se i zabíjely. Samotná Pacific Egg Company se proslavila zejména tím, že vedla spory nejen s ostatními sběrači, ale také s federální vládou, která si v roce 1859 nárokovala ostrovy kvůli stavbě majáku.
Potyčky trvaly až do roku 1881, kdy armáda USA vytlačila vajíčkovou společnost z ostrovů potom, co si kladla čím dál více požadavků, například na odstranění mlhového rohu jako nezbytného akustického opatření pro varování lodí za snížené viditelnosti. Zároveň Pacific Egg Company začala na Farallonských ostrovech zpracovávat ulovené tuleně a lachtany.
Zásahem amerických vojenských jednotek ale olupování hnízdišť neskončilo, protože ve sběru vajec pokračovali rybáři a strážci majáků. Během let 1849–1896 se na ostrovech sesbíralo přibližně 14 000 000 vajec. Toto nekontrolovatelné plundrování ptačích domovů, které bylo ukončeno až ekonomickou nerentabilitou, způsobilo, že populace alkouna úzkozobého poklesla za více než 40 let ze 400 000 jedinců na pouhých 60 000 a dodnes se nezotavila, přestože se souostroví stalo přírodní rezervací.
