Tajemství přežití: Jak linie krokodýlů přečkala dvojí masové vymírání?
Nová studie odhaluje, jak předci dnešních krokodýlů přežili dvě hromadná vymírání. Klíč tkví v jejich neuvěřitelné přizpůsobivosti.
Krokodýli jsou často považováni za „živoucí fosilie“ – zdánlivě neměnné tvory, kteří od dob dinosaurů přežívají ve vlhkých a bahnitých koutech světa. Nový výzkum vědců z University of Central Oklahoma a University of Utah ale ukazuje, že pravda je mnohem zajímavější. Tito plazi nejsou jen přežívající relikty minulosti, ale potomci výjimečně přizpůsobivých předků, kteří obstáli i v době dvou největších planetárních krizí.
Dnešní krokodýli, aligátoři a gaviálové patří do širší skupiny zvané krokodylomorfové, která se objevila už před 230 miliony let. Tito tvorové přežili nejen konec triasu, ale i slavné vyhynutí dinosaurů na konci křídy. Zatímco jiné skupiny – dokonce i jejich příbuzní z řad pseudosuchianů – zcela vyhynuly, právě krokodylomorfové dokázali přetrvat.
Jak to dokázali? Klíčovou se ukázala jejich ekologická flexibilita. Nešlo o vybíravé jedlíky – přežili díky schopnosti přizpůsobit se různým prostředím i potravním strategiím. Právě tuto schopnost vědci označují za jeden z hlavních faktorů, který jim zajistil přežití.
Evoluční chameleon
Zatímco dnešní krokodýli jsou převážně predátoři, trávící většinu času ve vodě, jejich dávní předci měli mnohem rozmanitější životní styl. Někteří byli suchozemští všežravci, jiní specializovaní masožravci nebo dokonce býložravci. Po vymírání na konci triasu přežily především všežravé suchozemské formy – pravděpodobně díky své přizpůsobivosti.
Během druhohor pak krokodylomorfové zažili explozi evoluční rozmanitosti. Existovali jak vodní lovci, tak pozemští predátoři a býložravci. Jenže s blížícím se koncem křídy přišel postupný útlum. Když do Země narazil osudný asteroid, přežily hlavně polovodní všežravé druhy – přímí předchůdci dnešních krokodýlů.
Jak vědci vůbec poznají, co jedli dávní plazi? Odpovědi ukrývají tvary lebek a zubů. Ostré zuby značí masožravce, zploštělé zuby zase býložravce. Studie, uveřejněná v odborném časopisu Palaeontology, zahrnovala 99 vyhynulých druhů a 20 žijících krokodýlů. Vědci srovnávali jejich zuby s chrupem dalších 136 druhů savců a plazů, aby mohli odvodit jejich potravní ekologii – tedy jaký typ potravy konzumovali a kde ji získávali. Tým procestoval sedm zemí a čtyři kontinenty, aby získal vzorky. Výsledkem je nejkomplexnější databáze evolučních přizpůsobení krokodylomorfů, která pokrývá čtvrt miliardy let.
Poučení pro budoucnost?
Země aktuálně čelí šestému hromadnému vymírání – způsobenému především činností člověka, ničením přirozených stanovišť, invazními druhy a změnou klimatu. Zjištění, že obecná přizpůsobivost zvyšuje šance na přežití, může být pro dnešní ochránce přírody klíčové. Druhy jako gaviál indický (Gavialis gangeticus) nebo krokodýl kubánský (Crocodylus rhombifer) jsou dnes kriticky ohrožené. Pokud se jejich životní prostředí zachová, jejich přirozená schopnost přizpůsobit se by jim mohla dát šanci přežít i tuto krizi.
„Když se podíváme na dnešní krokodýly, neměli bychom v nich vidět jen nebezpečná zvířata nebo zdroj luxusních kabelek,“ připomíná paleontolog Randy Irmis. „Jsou to výjimeční přeživší, kteří si zaslouží náš respekt – a ochranu.“
