Přemyslovna, nebo podvodnice: Kdo byla tajemná Vilemína z Čech?

Je druhá polovina 13. století a do Milána přichází postarší žena s nejasnou minulostí. Doprovází ji mladý muž, údajně její syn. Usadí se ve skromném domku u cisterciáckého kláštera v Chiaravalle. Nosí prostý oděv, hlásá slovo boží a věnuje se chudým a nemocným. Má prý zázračné léčitelské schopnosti. Brzy si získává řady obdivovatelů a stoupenců. Do dějin vstoupí pod jménem Vilemína z Čech.

Ženská obdoba Krista

Říká se o ní, že je vtělením Ducha svatého. Narodit se měla o Letnicích roku 1210. Letnice jsou dnem Seslání Ducha svatého a přicházejí padesát dnů po Velikonocích. Stejně jako Ježíš měla mít na svém těle pět ran. Tak praví legenda, ona sama to prý popírala.

Vilemína hlásá obrodu církve a v rámci ní rovnocenné postavení žen. Zanedlouho se kolem charismatické dámy začne vytvářet kult, jehož členové si říkají vilemínité. Společně se svou vůdkyní se oblékají do hnědého hábitu a uctívají ženský princip křesťanství. Na Vilemínu má během jejího života spadeno i svatá inkvizice. Po výslechu ji však propustí. Hluboce věřící ženu, která hlásá slovo boží, přece nemohou prohlásit za kacířku. Vilemína umírá nějakých dvacet let po svém příchodu do Milána, patrně 24. srpna 1281. Uložili ji do honosné hrobky na hřbitově v Chiaravalle. Tím ale její pozemská existence nekončí.

Po Vilemínině smrti věhlas jejího kultu roste. Mezi její stoupence se řadí i zástupci významných milánských rodin. Mnozí navštěvují její hrob, který má mít zázračné léčivé účinky. Několikrát do roka poblíž něj probíhají mše. Odehrávají se zde rituály, jež se spíše podobají pohanským, než křesťanským. V mnohých rodinách ji uctívají soukromými slavnostmi.

Mezi její nejvěrnější následovníky patřili Andrea Saramita, hlavní vykladač Vilemínina učení, a Mainfreda da Pirovano, příbuzná vládnoucího milánského rodu Visconti. Mainfreda jako kněžka sloužila za Vilemínu mše. A v tom právě spočívá kámen úrazu. Sloužit mše mohou v katolické církvi jen muži. A tak se na vilemínity zaměřil inkviziční tribunál. Devatenáct let po Vilemínině smrti se inkviziční mašinerie rozjíždí naplno.

Její nejvěrnější stoupenci Andrea Saramita a Mainfreda da Pirovano jsou upáleni. Další tři desítky příznivců musejí zaplatit pokutu a na znamení pokání nosit žluté kajícné kříže. A spáleny jsou i ostatky samotné Vilemíny. Zničen je také její hrob, aby se propříště zabránilo jejímu uctívání. Z Vilemíny se tak dodnes nezachoval ani popel. A ona sama je prohlášena za kacířku. Takový osud ovšem potkal mnohé církevní reformátory. 

Odkud přišla?

Tato záhadná charismatická dáma je však zajímavá zvláště v našich končinách. Obestřena tajemstvím zůstává otázka jejího původu. Podle výpovědí jejích stoupenců totiž měla přijít z Čech. A co víc, prý se narodila jako česká princezna – jako dcera Přemysla Otakara I. a jeho druhé ženy Konstancie Uherské. 

Svědectví o jejím údajném královském původu máme z jediného zdroje. Ze zápisu z roku 1300, týkajícího se inkvizičního procesu po Vilemínině smrti. Je velmi podrobný. O jejím původu se v něm zmiňuje Andrea Saramita. Za Vilemínina života patřil k jejím nejvěrnějším stoupencům a oddaně ji doprovázel. Kdo by ji měl znát lépe?! O jejím původu se v protokolech hovoří hned třikrát. A nechybí ani zpráva o cestě do Čech, kterou provedli její věrní po Vilemínině smrti. Chtěli se dozvědět více o jejím původu, aby tak Vilemíně otevřeli cestu ke svatořečení. Jejich pouť však byla marná. Údajný otec Přemysl Otakar I. byl dávno po smrti, stejně jako další dva jeho nástupci. Za nezletilého Václava II. vládli Braniboři. A těm byla údajná česká princezna naprosto ukradená… 

Ztracená princezna 

Mohla být Vilemína skutečně jednou z dcer Přemysla Otakara I., nebo šlo jen o legendu? Český král měl se svou druhou ženou Konstancií Uherskou patrně devět dětí. Jedním z nich mohla být i Vilemína, i když se o ní žádné české prameny nezmiňují. Proti této teorii hovoří například její jméno, které se v Přemyslovském rodě nevyskytovalo. Protože se jí však říkalo také Félix, což v překladu znamená blažený, mohla se jmenovat Blažena. Co by ale vedlo přemyslovskou princeznu, aby sama absolvovala tak dalekou cestu? O tom se můžeme jen dohadovat.

Byl snad její syn nemanželský a musela kvůli tomu opustit bezpečí kláštera a putovat po světě? Kde by v tom případě pobývala do jeho dospělosti? A skutečně by o takovém skandálu kronikáři mlčeli? Čeští možná, ale co rakouští a němečtí? Ti by si do českého vládnoucího rodu určitě s chutí „rýpli“. Nebo snad šlo o dobře naplánovaný podvod?

TIP: Podvodníci a lžikrálové na trůně: Falešná Johanka z Arku

Při svých cestách mohla podvodnice Vilemína zavítat i do Korutan, kde byla za korutanského vévodu provdána jedna z Přemyslových dcer Judita. Tady mohla Vilemína načerpat informace o české královské rodině. Třeba šlo dokonce o Juditinu dvorní dámu. Jsou však i jiné možnosti. Co když si královský původ své duchovní vůdkyně vymysleli její stoupenci? Možná doufali, že jim to prospěje před inkvizičním tribunálem. Marně. Andrea Saramita nakonec skončil na hranici jako usvědčený kacíř.

Pro české prostředí objevil Vilemínu z Čech až František Palacký v 19. století. Právě on jako první prostudoval inkviziční protokol v milánském archivu. A také ji zařadil do Přemyslovského rodokmenu. Jestli tam skutečně patřila, se nejspíš s jistotou nikdy nedozvíme.