Spjaté se silou přírody: Teta a Kazi ovládaly léčitelství, věštectví i péči o kult
V mytických počátcích českých dějin stojí tři kouzelné sestry, které se zapsaly hluboko do povědomí jakožto reprezentantky ženského nadání pohanské doby. Kazi, Teta a Libuše totiž ovládaly věštectví, léčitelství a péči o kult, tedy souznění s přírodními silami.
Český historik a publicista Dušan Třeštík píše o třech sestrách jakožto interpretaci původní pohanské trojfunkcionální bohyně. My je ovšem známe v podání křesťanského kronikáře Kosmy, který jim nemohl ponechat jejich božskou podstatu, a tak z nich udělal pouhé smrtelnice, ovšem neobyčejně nadané. Když si nejmladší Libuše vzala Přemysla a stala se pramátí přemyslovského knížecího rodu, zastínila tím své dvě starší sestry. Navíc právě ona ovládala věštectví, a tak se o ní logicky zmiňuje jako o nejmoudřejší. Nicméně ani její starší sestry nepřišly zkrátka.
Kněžky, nebo bohyně?
Badatel Josef Sadílek uvažuje o tom, že Kazi, Teta i Libuše byly kněžky boha Triglava, jehož tři hlavy symbolizovaly podsvětí, zemi a nebesa – tři úrovně zemského bytí, které se sňatkem spojilo s lidským rodem a zplodilo pokolení vládců. Jinak na ně pohlíží historik Dušan Třeštík se zmíněnými třemi funkcemi, které však definuje ještě trochu jinak. K věštkyni Libuši patří funkce řídící, k léčitelce Kazi funkce plodící a vůdkyni kultu Tetce funkce magická. V zásadě tím obsáhl vše, čím mohly ženy výjimečně vyniknout v patriarchální pohanské společnosti, kde jim (stejně jako v té křesťanské) patřila většinou jen role matky a pečovatelky o domácnost.
Nejstarší Kazi působila jako léčitelka, „… jež Medei z Kolchidy nic nezadala v znalosti bylin a věšteb ani Asklepiovi v lékařském umění, poněvadž často způsobila, že Sudičky ustaly od nedokončeného díla, a přiměla kouzlem i osud, by její vůlí se řídil. Proto i obyvatelé této země, když se něco zničí a vzdávají se naděje, že to mohli znovu míti, mají o ní pořekadlo: To nedovede ani Kazi napraviti.“ Je tedy vlastně jakousi napravovatelkou škod a právě ona má z trojice sester nejblíže k plodivé síle, byť ve formě léčení či přesněji léčitelství.
Léčitelka a vládkyně osudu
Z ukázky je na první pohled patrné, že Kosmas miloval antickou mytologii a přirovnával postavy z českých mýtů k řeckým příběhům, čímž nám ovšem trochu zamlžil jejich původní podstatu. Tři sestry žily totiž staletí předtím v ústním vyprávění a v něm jistě neměla místo ani Medea z Kolchidy ani lékař Asklepios. Ale z přirovnání můžeme vydedukovat Kazinu ohromnou moc, protože ani antičtí bohové neměli možnost zastavit Sudičky osudu v jejich předení, zatímco Kazi údajně ano. Dokázala tedy ve slovanských mýtech ovlivňovat lidské osudy? U bohyně je to dost pravděpodobné. A po vzoru Medey z Kolchidy zase zřejmě dokázala vařit rozličné lektvary. A to nejen nějaké zklidňující či uspávací „čajíčky“. Medea prý uměla lektvarem z bylin a různých částí živočichů navracet mládí. To je zcela zjevná funkce bylinkářky, co velmi dobře rozumí nejen účinkům rostlin, ale třeba i vnitřností či jiných částí živočichů. Takové ženy žily jistě i v Kosmově době a v době, kdy neexistovali žádní vystudovaní lékaři, plnily důležitou funkci lidových léčitelek.
A to ještě pomíjíme další umění Medey, která prý dokázala ovlivnit pohyb nebeských těles a „deště i hromy vylákat z oblaků“, tedy ovládat počasí. Ani to by nás u bohyně nemělo překvapovat, ale k obrazu léčitelky to už tak úplně nepatří. Naopak léčitel Asklepios se v řeckých mýtech stal populárním bohem lékařství, což Kazi vystihuje přesněji. K plodivé bohyni Kazi ovšem logicky patří i muž a rodina. O nich se však Kosmas nezmiňuje a báji o Bivojovi s kancem známe až od Václava Hájka z Libočan (16. století), takže zcela jistě není autentická.
Temná kultistka
Ve starých slovanských pohanských dobách byl život lidí maximálně spjatý s přírodou a jejími silami. Jestliže Kazi využívala její léčivou sílu, tak Tetka, druhá věkem, byla z křesťanského pohledu Kosmy vyznavačkou model a démonů: „Ctihodná byla i Tetka, co do věku byla však druhá, žena to jemného citu, a bez muže svobodně žila. A navedla hloupý a nerozumný lid, aby se klaněl Oreadám, Dryádám a Amadryádám a ctil je. Zavedla též celou pověrečnou nauku a učila modloslužebným řádům; a tak dosud mnozí vesničané jsou jako pohané: jeden ctí prameny aneb ohně, jiný se klaní hájům, stromům nebo kamenům, jiný oběti vzdává vrchům nebo pahorkům, jiný se modlí k hluchým a němým bůžkům, jež si sám udělal, a prosí je, aby ochraňovali jeho dům i jeho samého.“
Na jednu stranu jí Kosmas přiznává jemný cit i ctihodnost, ale o kousek dál ji nazývá čarodějkou a naznačuje, že vládla temným silám. Ovšem z křesťanského pohledu byly všechny přírodní síly vycházející ze starého náboženství temné. My dnes víme, že Tetku popsal jako kněžku, tedy jakousi vůdkyni kultu. Jako takové jí připadla důležitá magická funkce v božské trojici. Byla to právě ona, která měla vést rituály a zajistit spojení mezi lidmi a nadpřirozenými bytostmi z lesa i mocnými božstvy.
Lesní čarodějka
Mezi starými Slovany se kdysi vyskytovali takzvaní volchové či lesní čarodějové, kteří žili stranou vesnice a běžné společnosti. Právě oni dokázali údajně komunikovat nejen se zvířaty, ale především s nadpřirozenými lesními bytostmi. Nicméně ti zase nevedli kult bohů, což patřilo do sféry kněží a ti zase byli u západních Slovanů většinou spjati i se světskou politickou mocí (kněz neboli kníže byl zároveň vládcem i vůdcem kultu).
Na druhou stranu v Kosmově době na přelomu 11. a 12. století, kdy už vládu přebíralo křesťanství, ale staré kulty ještě přežívaly, se právě kolem takových lesních „podivínů“ srocovali lidé vracející se ke starým tradicím. Možná proto děkan Kosmas popsal kultistku Tetku právě takto. Každopádně dle Třeštíka plní Tetka druhou funkci bohyně – magickou. Třetí funkce, řídící, pak připadla Libuši, která se stala vládkyní a soudkyní.
