Agent Philby: Šéf britské špionáže vynášel informace do Sovětského svazu
Dokonalý profesionál, jenž nezná strach a je neskutečným magnetem na ženské? Realita MI-6 a MI-5 byla trochu jiná. Prakticky celé vedení britských tajných služeb podléhalo diktátu Moskvy!
Za největší úspěch kontrašpionáže 2. světové války bylo považováno prolomení kódu Enigma, respektive odhalení detailního mechanismu fungování stejnojmenného šifrovacího přístroje. Cokoliv, co Wehrmacht tímto zařízením šifroval, bylo pro Spojence čitelné stejně jako obyčejný kabelogram. Jenže britská tajná služba byla skrz na skrz prolezlá ruskými tajnými agenty. A na co přišli britští šifrátoři v Bletchley Park, to měl do dvou dnů Stalin na stole... Samozřejmě aniž by na to Západ jen pomyslel!
Muž jménem Philby
Příběh Cambridžské pětky, nejslavnějšího špionážního kroužku v samém srdci britské tajné služby, se začíná psát v roce 1933. Její hlavní aktér Harold A. R. Philby se narodil 1. ledna 1912 v pandžábské Ambale, provincii britské Indie. Dobrodružství přenechává svým rodičům, zcestovalým orientalistům, sám adrenalinové situace nevyhledává. Nepříliš hezký obrýlený chlapec s nízkým sebevědomím, zato však s vynikajícími studijními výsledky, v ničem nepřipomíná agenta 007. Rodiče, kteří mu na počest oblíbeného spisovatele Rudyarda Kiplinga přezdívají „Kim“, naplánují chlapci celý život. Reprezentativní škola ve Westminsteru, po které následuje studijní stipendium v Trinity College na prestižní univerzitě v Cambridge. A Philby neodporuje.
První zlomový moment nastane pro Philbyho, který dosud příliš nevnímal svět okolo, v jednadvaceti letech. Tehdy jej jeho učitel ekonomiky a průkopník výuky marxistické ekonomie na Cambridge Maurice Dobbs varuje, že se nad Evropou stahují mračna. „Hitler a nacistická zvěrstva se nezastaví na německých hranicích, a jestli se něco nestane, pohltí celý starý kontinent.“
Píše se rok 1933 a Philby se jede do Paříže na vlastní oči přesvědčit, jak žijí uprchlíci z nacistického Německa. Živoří zbídačelí a se strachem v očích. A vyspělá západní Evropa jako by nechtěla slyšet jejich varování. Philby po promoci na Cambridge usiluje o místo ve státní správě, ale nyní se rozhodne, že bude novinářem. Chce popisovat příběhy těch lidí, otevřít světu oči. Vydá se do Vídně, kde má tou dobou jeho britský pas cenu zlata, a začne na vlastní pěst pracovat „pro dobrou věc“.
Láska a Sovětský svaz
Litzi Friedmannová, původním jménem Alice Kohlmannová, musela kvůli svým židovským kořenům před nacistickou zvůlí uprchnout a nyní, jako zapálená členka komunistické strany, ze všech sil pomáhá ve Vídni uprchlíkům. Je jen otázkou času, než se tihle dva poznají. Dosud chladný Philby zahoří láskou. Společně převážejí poštu, šatstvo, peněžní dary i potraviny a bojují za lepší budoucnost. „Dokud budou v Británii existovat konzervativní politici, jako je Neville Chamberlain, nikdy se Evropa Hitlerovi nepostaví,“ říká mu Litzi často. „A jediný, kdo není tak zkostnatělý a opatrnický, kdo je ještě dost tvrdý, je Sovětský svaz.“ Philby to chápe.
Roku 1934 je už zase zpátky v Londýně a kamarádi jeho novomanželky Friedmannové mu zprostředkují několik setkání s podivnými pány s exotickým východním přízvukem. Pro lepší a svobodný svět, za vlast, za Stalina… Z novináře Philbyho se rázem stal spící agent Sovětského svazu.
Atentátník, nebo dvojitý agent?
Rusové zpočátku Philbyho prací nezatěžují. Navíc se sovětská rezidentura v důsledku Stalinových čistek obměňuje tak často, že za jeden rok mají pro-ruští špioni v Londýně sedm nových šéfů. Philbyho úkolem je hlavně hledání nových talentů: studentů a absolventů z Cambridge, kteří mají díky svému vynikajícímu vzdělání potenciál to někam dotáhnout, a současně pozitivně smýšlejí o komunismu a Stalinovi. Z nich se budou později rekrutovat další agenti. Mezi ty nejvýznamnější se počítají Guy Burgess, Donald Maclean, Anthony Blunt a John Carincross. Je to vlastně první velké vítězství sovětské špionáže: rekrutuje mladé muže bez minulosti, kteří ještě nespadají do prověrek státní služby. Pomyslnou infekci proruské špionáže si do MI5, MI6, ministerstva války či ministerstva zahraničí už přinesou. Jediný další úkol pro Philbyho, redaktora a korespondenta The Times, je „tvářit se dostatečně pravicově a pro-fašisticky“.
Jeho štvavé postoje mu vynesou místo zahraničního dopisovatele u štábu generála Franka ve Španělsku zmítaném krvavou občanskou válkou. Diktátor jej dokonce osobně vyznamená, což mu otevře dveře mezi evropskou nacistickou smetánku a obdivovatele Hitlera či Mussoliniho. „Španělsko, to bylo vlastně takové velké hřiště, na kterém si západní mocnosti zkoušely svoje nové hračky,“ vzpomínal Philby. „Dosud nevídané tanky Pz. I a II, letadlo Messerschmitt Bf109, protiletadlový kanon ráže 88 mm, to všechno jsem mohl sledovat z první řady.“ O nových „hračkách“ pak referuje formou falešných milostných dopisů do Itálie ruské rezidentuře. Sověti chtějí využít Philbyho i k přímému atentátu na generála Franka, ale k tomu nedojde.
Mladého novináře totiž osloví britská tajná služba: „Máte přece přímý kontakt s generálem, vidíte, jakou techniku používá Německo…“ I pro Sověty má dvojitý agent mnohem větší cenu. Na spolupráci s britskou tajnou službou tedy Philby kývne. A informuje skvěle. Nejprve jako instruktor výcviku v SOE (Provádění speciálních operací), později jako vedoucí pobočky MI6 pro Španělsko a Portugalsko v kontrašpionáži proti německé výzvědné službě pro oblast Středozemí.
Za války ještě jednají Spojenci s Rusy společně, ale od roku 1943 je stále jasnější, že o poválečném uspořádání světa budou rozhodovat kroky, které velmoci učiní ještě před koncem Třetí říše. Philby se skutečně snaží, aby byl Stalin maximálně informován. Referuje spojkám až třikrát týdně, a přitom rozšiřuje sítě špionů, aniž by si někdo všiml něčeho podezřelého.
Ruský agent zakládá CIA
Philby je za zásluhy pověřen vedením oddělení MI6, které se soustřeďuje na kontrašpionáž ze Sovětského svazu. V okamžicích budování železné opony vede obranu proti ruským špionům ruský agent! Do budoucna má navíc ty nejlepší vyhlídky, že se stane hlavou britských tajných služeb!
V roce 1947 z Istanbulu infiltruje skupiny arménských a gruzínských emigrantů, kteří by chtěli svrhnout komunismus v SSSR. Tito lidé si myslí, že je do svých plánů angažovala britská tajná služba, namísto toho se o nich okamžitě dozvídá ruská KGB. Podobně dopadnou i emigranti, kteří by rádi partyzánskou akcí svrhli albánského diktátora Envera Hodžu. Akce organizovaná západními tajnými službami dopadne katastrofou: všichni vysazení partyzáni jsou pochytáni albánskou rozvědkou Sigurimi. Jak je takové selhání možné? Philby pohotově dodává informace o všech akcích na vysazení agentů na území SSSR. Na smrt kvůli němu zamířily možná stovky lidí.
V roce 1949 už bylo těch neúspěchů příliš, a tak vedení raději Philbyho „uklidí“ na méně exponovanou pozici. Zajistí mu místo prvního sekretáře britské ambasády v USA. V praxi to znamená, že se stává vedoucím americko-anglických komunikačních kanálů. Navíc jej premiér osobně poprosí, aby na žádost Američanů pomáhal svými zkušenostmi s vytvořením základní struktury CIA. Prakticky tři následující roky tak může koukat do karet největšímu konkurentovi KGB na poli světové špionáže!
Otázkou zůstává, proč jej CIA nechala déle než rok v Bejrútu na svobodě. Spekuluje se o tom, že Britové sami měli zájem na tom, aby Philby zmizel do Moskvy: ušetřili si tím velmi ostudný soudní proces. Škody, které za třicet let Kim Philby napáchal, se ještě dodnes nedají přesně vyčíslit.