Kdo byl tajemný agent A-54? Stopy vedou do Československa

Jméno Paul Thümmel znala v období druhé světové války jen hrstka zasvěcených. Teprve v průběhu šedesátých let se jeho případ díky popularizačním knihám dostal do širokého povědomí. Byl prezentován jako superšpión mezinárodního formátu, který se stal z přesvědčeného nacisty zarytým odpůrcem Hitlerova režimu. Proto prý navázal spolupráci s československou zpravodajskou službou a po vypuknutí války prokázal cenné služby také Spojencům, za což zaplatil vlastním životem. Teprve po letech se objevily i kritické hlasy požadující důkladné prověření jeho působení na základě archivních materiálů. 

Mladý nacista

Rozkrýt životní příběh Paula Thümmela ztěžuje množství vzájemně si odporujících informací. Na základě úředních dokumentů je každopádně známo, že se narodil 15. ledna 1902 v saském Neuhausenu. Vyučil se pekařem a cukrářem, načež nějakou dobu pracoval v otcově pekárně. Tato práce však Paula nelákala.

Již ve dvacátých letech měl Thümmel zájem o politický život a zaujala jej dosud nepříliš významná nacistická strana NSDAP. Ve svém rodišti se podílel na založení místní organizace strany a lidé z něj začali mít strach. Některé obyvatele města údajně obvinil, že jsou čeští špióni a nechal je zatknout. Když se Hitler v lednu 1933 chopil moci, zabavil Thümmel vilu jednoho židovského továrníka. Jako „starý bojovník“ potom získal čestný zlatý odznak NSDAP číslo 61 574, což byla výsada určená pouze zasloužilým nacistům.

Díky své pozici navázal i čilé kontakty s vojenskou zpravodajskou službou Abwehr. Používal krycí jméno Medvěd a už koncem roku 1933 začal vytvářet síť spolupracovníků mezi pašeráky pohybujícími se podél československo-německé hranice. Cenný zdroj informací představovali i zaměstnanci různých turistických chat z řad sudetských Němců.

Nabídka spolupráce

Zájem o Thümmela však projevila také československá kontrarozvědka a počátkem roku 1936 vypracovali zpravodajci jeho charakteristiku: „Má hodnost sturmbannführera SA, je často vídán ve společnosti úředníků gestapa, ale pracuje především pro vojenskou zpravodajskou službu v Drážďanech. S agenty se obvykle stýká v Neuhausenu, buď v domě čp. 154, který patří jeho otci, nebo v kanceláři Deutsche Arbeitsfont, případně v hostinci Deutsches Haus. Vždy je ozbrojen, při výpravách do Československa používá falešných osobních dokladů a zpravidla cestuje ve společnosti mladé hezké ženy.“

Slabost pro opačné pohlaví byla Thümmelovým charakteristickým znakem. V roce 1933 se sice oženil, ale manželství brzy zkrachovalo a v říjnu 1936 následoval druhý sňatek. Mimoto ovšem vystřídal řadu milenek a měl rád i dobré jídlo a pití, takže se nelze divit, že brzy pociťoval nedostatek financí. Právě to byl zřejmě hlavní důvod, proč v únoru 1936 nabídl spolupráci československé vojenské rozvědce. Nabídka byla přijata a Thümmel předal zpravodajcům pod krycím označením A-54 řadu informací. Nadále však pochopitelně pracoval i pro Němce a služebně si dokonce polepšil, když převzal vedení jedné ze složek kontrašpionážního oddělení drážďanské služebny Abwehru.

Ačkoliv se mohl nadřízeným pochlubit úspěchy, neměl to jednoduché. Profesionální vojenští zpravodajci jím pohrdali a považovali jej za protežovaného amatéra, který se jim nemůže rovnat. V tom asi spočívala další příčina kontaktů s československou rozvědkou, protože Thümmel se cítil nedoceněn. Spolupráce se zpravodajským 2. oddělením Hlavního štábu čs. armády nabrala na obrátkách od poloviny roku 1937. Vystupoval pod krycími jmény René, Franta nebo Voral a informoval Čechoslováky o řadě akcí plánovaných nacisty.

Krizový rok 1938

Informace však nebyly tak skvělé, jak uvádí někteří autoři literatury faktu. Jisté indicie navíc naznačují, že od podzimu 1937 byl Thümmel vědomým účastníkem zpravodajské hry Abwehru s československou stranou. Činnost agentů pak ještě nabyla na významu koncem třicátých let. Jednu z nejdůležitějších událostí, německý anšlus Rakouska v březnu 1938, Thümmel dopředu vůbec neoznámil. Rozbor dalších poskytnutých zpráv ukazuje, že v některých případech šlo zřejmě o záměrné dezinformace. Mezi mýty lze zařadit tvrzení, že 2. oddělení poskytl kompletní znění německého plánu na vojenské napadení Československa (plán Zelený – Fall Grün).

Také v období zářijové krize byly údaje poskytnuté Thümmelem rozporné. Například během zpravodajské schůzky s důstojníky 2. oddělení v Lounech 12. září 1938 poskytl pár tajných dokumentů a na ukázku přivezl i dva ruční granáty, svitek zápalnice a lisovanou trhavinu, používané německou armádou. Nezmínil se ale o připravovaných záškodnických protičeskoslovenských jednotkách, zvaných Organizace K. Ty měly podléhat Abwehru, takže o jejich existenci musel vědět. Ani k nástupním plánům německé armády nic konkrétního neuvedl, zato však 27. září odeslal československým zpravodajcům dopis obsahující jedinou větu: „Sděluji Vám, že v důsledku dnešní situace nelze žádné obchodní záležitosti ani dojednávat, ani provádět.“  Poté se téměř na půl roku odmlčel.

V protektorátu

Situace okleštěné republiky byla po přijetí Mnichovské dohody krizová a hodnotné zpravodajské informace měly cenu zlata. Thümmel však na písemné výzvy československé strany dlouho nereagoval. A-54 se znovu ozval teprve někdy koncem února 1939 a 11. března se v Turnově setkal se štábním kapitánem Fričem. Ten jej odvezl autem do Prahy, kde se setkal s několika zpravodajskými důstojníky, jimž mimo jiné sdělil datum obsazení českých zemí – 15. březen.

Po vzniku protektorátu byl Thümmel přeložen do Prahy, aby zde na nově vytvořené úřadovně Abwehru pracoval u kontrašpionážního oddělení. Aktivně se podílel na rozbití odbojové zpravodajské skupiny, kterou řídil šéf tiskového odboru předsednictva protektorátní ministerské rady Zdeněk Schmoranz. Kromě toho měl Thümmel podíl na likvidaci opěrných bodů britské a československé rozvědky na Balkáně. Jako zpravodajský pracovník mohl cestovat za hranice a díky tomu se mu podařilo opětně navázat spojení s československými exilovými zpravodajci v čele s plukovníkem Františkem Moravcem a předávat jim nové zprávy. Jejich hodnota však byla opět rozporná a u některých se znovu jednalo o zjevné dezinformace.

V průběhu roku 1940 se vlivem válečné situace Thümmelovy možnosti kontaktů s československými zpravodajci značně zúžily. Proto navázal spojení se zpravodajskou skupinou odbojové organizace Obrana národa, které dalo gestapo název Tři králové podle jejích vedoucích (Josef Mašín, Josef Balabán, Václav Morávek). Skupina udržovala spojení s exilem pomocí vysílaček, čehož Thümmel využil. Některé jeho zprávy byly hodnověrné a užitečné, jiné nikoliv. Zároveň však informoval o svých kontaktech s odbojem nadřízené z Abwehru, kteří jej pověřili sestavením sledovací skupiny. Totožnost tří králů však nacistům neprozradil. 

Konec A-54

Situaci v pražské úřadovně Abwehru však již delší dobu s podezřením monitorovalo gestapo. Když v říjnu 1941 zlikvidovalo odbojovou vysílačku Sparta I, byl to Thümmelův konec. Rozbor zachycených zpráv totiž ukázal, že jedině on může být jejich autorem, a v období od října 1941 do března 1942 byl celkem třikrát zatčen. Poprvé jej propustili kvůli nedostatku důkazů, podruhé jen proto, aby vylákal Morávka na schůzku a předal jej gestapu. Jelikož se past nezdařila, putoval Thümmel pod falešným jménem Petr Toman do pankrácké věznice a nacisté přemýšleli, co s ním dál.

Případ byl dost ožehavý a vězeň se navíc hájil tím, že všechny informace předané Čechoslovákům byly falešné a měly sloužit jen k jejich oklamání. O konečném osudu Paula Thümmela rozhodly až události po nezdařeném atentátu na Hitlera 20. července 1944. Řada významných členů Abwehru měla o atentátu tušení, takže tato zpravodajská služba byla zrušena a gestapo se zmocnilo jejích archivů. Teprve tehdy vyšel najevo skutečný rozsah Thümmelových aktivit, takže byl převezen do Malé pevnosti v Terezíně a umístěn ve vazbě. V den Hitlerových narozenin 20. dubna 1945 pak skupina esesáků vyvedla Thümmela z cely a na dvoře jej zastřelila.