Námořník sežraný kanibaly: Zámořská expedice skončila pro Gustava Chaloupku tragicky
Gustav Chaloupka, mladý námořník z Rokycan, se stal jediným doloženým Čechem, který při tragické tichomořské expedici na ostrov Guadalcanal padl za oběť kanibalům.
Ačkoliv se často vyprávějí dobrodružné příběhy o tom, jak někoho ve světě sežrali lidojedi, z českého prostředí máme takových případů doložených pramálo, vlastně jen jediný. Ani jezuitské misionáře zabité domorodci, jako byli například Jindřich Richter v Peru či Augustin Strobach na Marianách, pokud víme, nikdo nesnědl.
Jediným českým nešťastníkem, jenž skončil v žaludku divochů, se stal Gustav Chaloupka (1875 až 1896). Pocházel z Rokycan, kde se podle matriky jeho otec živil jako malíř pokojů, ale již v sedmnácti letech se rozhodl pro službu u námořnictva. Na několik let se se mu stal domovem přístav v dnes chorvatském městě Pula, které tehdy sloužilo jako základna rakouské c. a k. mariny.
Z Austrálie na Guadalcanal
Na svou první (a bohužel i poslední) větší plavbu se Chaloupka dostal v roce 1895. Byl tehdy plavčíkem na lodi Albatros, která byla přidělena pro výpravu na tichomořské ostrovy. Dne 2. října 1895 vyplula z Puly, v dubnu 1896 pak v Sydney přijala na palubu velitele, geologa Heinricha Foullona von Norbeeck, v té době působícího v Austrálii. Ten byl specialistou na hledání ložisek rud barevných kovů, zejména niklu. Ostatně proto také na rakousko-uherskou tichomořskou expedici finančně přispěl i známý německý koncern Krupp.
Po krátkých zastávkách na několika menších ostrovech zakotvil Albatros počátkem srpna 1896 u Guadalcanalu. S nepočetným doprovodem, v němž byl i Chaloupka, se Foullon vydal na průzkum ostrova. Ráno 10. srpna zamířili „dobýt“ nejbližší výrazný vrchol, horu Mount Tatuve, vysokou 1 530 m n. m. Fakt, že pro domorodce je hora posvátná, nebrali ke své škodě na vědomí.
Domorodci využili toho, že se expedice rozdělila na dvě skupiny. K vrcholu Evropané postupovali necelou hodinu, když je napadla skupina ozbrojených obyvatel ostrova. V krátkém boji byl zabit sekerou velitel Foullon a těžce zraněn Čech Peter Maras (Mařas), jenž nedlouho poté zemřel. Při přepadení základního tábora byli pobiti oštěpy kadet Armand de Beaufort a dva námořníci – Jakob Doković a náš Gustav Chaloupka. Expedici před dalšími útoky nezbylo než ustoupit. Přeživším se nepodařilo dopravit mrtvá těla na loď a jeden z předních rakouských geologů se tak stal i se svým pobitým doprovodem obětí kanibalů.
Smutný návrat
Dne 1. září 1896 zvedl Albatros kotvy a zamířil do Austrálie. Po delším pobytu na pátém kontinentu se v březnu 1898 vrátil neslavně do Puly. Nepočetné sbírky shromážděné tragickou výpravou jsou dnes v expozici vídeňského Etnografického muzea. Na místě neštěstí byl v roce 1901 vztyčen kříž. Ostatky tří zabitých se asi po deseti letech podařilo získat britským misionářům a nakonec byly se všemi poctami pohřbeny v námořním kostele v Pule. Chaloupkovy mezi nimi bohužel chyběly.
