V roce 1867 zavítal na Světovou výstavu do Paříže také ruský car Alexandr II. Poklidná návštěva se ale změnila v horor. Na cara byl spáchán atentát.
Přestože Alexandr vyvázl bez zranění, musel čelit nepříjemným zprávám. Jistá cikánka mu totiž předpověděla, že zatímco šest atentátů přežije, sedmý se mu stane osudným. Její proroctví se naplnilo 13. března 1881.
Osudná sedmička
Zatímco prostý lid vzhlížel k baťuškovi carovi s obdivem a láskou, radikální skupiny intelektuálů v něm spatřovaly pouze tyrana, se nímž bylo potřeba skoncovat. Plánů na atentát se ujal polský student Ignacy Hryniewiecki, který si vzal za vzor Dmitrije Karakozova, vůbec prvního atentátníka, jenž carovi usiloval o život.
Do věci zasvětil své kumpány z organizace Svoboda lidu (Narodnaja volja) a společně zvolili datum: 13. března (dle ruského kalendáře 1. března). Příležitost se sama nabízela, car se měl přece zúčastnit v Petrohradu vojenské přehlídky. Jako první zaútočil Nikolaj Rysakov, který hodil na carův kočár bombu. Alexandr ale opět o vlásek unikl smrti, ne však na dlouho. Jako druhý se vydal do akce Hryniewiecki, který již neminul. Car byl velmi těžce zraněn, a po několika hodinách zemřel. Při atentátu však zahynul i sám Hryniewiecki.
TIP: Šťastné úniky velkých státníků: Těmto mužům dýchala smrt za krk!
Rysakov později udal své spoluspiklence. Soudu také podal cenné informace o organizaci Svoboda lidu. Od nového cara Alexandra III. sice dostal slib, že nebude popraven. I přesto však byl i s ostatními čtyřmi spiklenci odsouzen k trestu smrti a 15. dubna 1881 byl popraven.
