Vražedkyně s modrou krví: Ženy, se kterými nebylo radno si zahrávat
Alžběta Báthory je nejznámější šlechtičnou, která využila své privilegované a nedotknutelné postavení k vraždění svých poddaných. Rozhodně však není sama. V krvi svého lidu, obrazně řečeno, se koupalo mnohem více žen. Zatímco některé se zločinů dopustily s cílem reformovat svou zemi, jiné trýznily svůj národ se zvráceným potěšením.
Neobyčejně krásná Messalina vyrůstá na dvoře zvrhlého císaře Caliguly, kde se naučí spřádat intriky a odstraňovat nepřátele. V patnácti letech se stává třetí manželkou Claudia, který je záhy jmenován císařem. Dívka vždy dostane, po čem touží – majetky druhých, výsostné postavení i ženaté muže, a neváhá jít doslova přes mrtvoly. Navzdory svému mládí je velmi mstivá. Kdo se jí postavy do cesty, toho křivě obviní z velezrady, cizoložství, zpronevěry a zařídí, aby jej Claudius nechal potrestat. Její jméno platí nad zákon a brzy se v celé říši nenajde nikdo, kdo by se jí odvážil vzdoroval. Messalina stojí za mnoha vraždami počestných římských občanů i svých milenců. Ze světa sprovodí také ty muže, kteří odmítnou stát se její sexuální hračkou.
Císař vše toleruje, ale číše jeho trpělivosti přeteče, když se Messalina vdá za svého milence Gaia Silia, nejpohlednějšího muže Říma té doby. Messalina drze plánuje, že s novým krásným a mladým mužem svrhne starého a ošklivého císaře a stane se neomezenou vládkyní říše. Claudius je však rychlejší – odsoudí svou ženu k smrti. Messalině je v té době pouhých dvacet dva let. Za svůj krátký život stačí napáchat tolik zla, že se její jméno už navždy stává synonymem intrik, vraždění, žárlivosti, hrabivosti, sexuální zvrácenosti a všech špatných ženských vlastností. (ilustrace: Wikimedia Commons, Gothenburg Museum of Art, CC BY 4.0)
Krvavá Mary
Když se Marie Tudorovna, dcera Jindřicha VIII., zakladatele anglikánské církve, dostane ve svých sedmatřiceti letech na anglický trůn, má velké předsevzetí. Fanatická katolička chce navrátit Anglii do lůna katolické církve a vymýtit protestantství. Roku 1555 organizuje velký proces s kacíři. První obětí je biskup John Hooper. Trvá tři čtvrtě hodiny, než ho oheň zahubí, avšak navzdory krutým bolestem vytrvá v modlitbách až do posledního dechu. Tak začal hon na kacíře, který si vyžádal na tři stovky životů. O tři roky později umírá Marie na rakovinu vaječníků. Bezdětná královna nemá jinou možnost, než ustanovit svou nenáviděnou protestantskou sestru Alžbětu I. svou nástupkyní. (ilustrace: Wikimedia Commons, Antonis Mor, PDM 1.0)
Carevna celé Rusi
Na carský dvůr přichází mladá šlechtična Sofie Augusta plná ideálů a liberálních myšlenek. Když však usedne na trůn jako carevna vší Rusi Kateřina II, stává se despotickou panovnicí, pro kterou jsou myšlenky liberalismu naprosto nepřijatelné. Nikdy není obviněna z vraždy, ale nad tajemnými úmrtími jejího manžela cara Petra III. a cara Ivana VI. visí velký otazník.
Jejím hlavním snem je učinit z Ruska velmoc, pozvednout jej na úroveň Evropy. Její panování je úspěšné – Kateřina provede řadu moderních reforem, vybuduje mnoho nádherných paláců a nových měst, Rusko zvětší podstatně své území a získá přístup k Bosporské úžině od Černého moře. Lid však platí krutou daň – postavení nevolníků se ještě zhorší, je s nimi zacházeno jako se zvířaty a nemají žádná lidská práva. Dokládá to i fakt, že za vlády Kateřiny je dražší pořídit si psa než nevolnickou dívku. Ambiciózní panovnice umírá náhle – zřejmě na mrtvici nebo infarkt. (ilustrace: Wikimedia Commons, PDM 1.0)
Caligula v sukních
Zřejmě duševně chorá královna Ranavalona I. usedá na madagaskarský trůn po smrti svého chotě Radama I. Nenávidí křesťanství, protože jí bere moc nad jejími poddanými: „Nebudu trpět žádné království nebeské, žádného Boha, ani Ježíše Krista! To jsou vládci bílých mužů a nedovolím, aby sváděli můj lid. Ode dneška vyhlašuji za zločin, který se trestá smrtí, všechno modlení, přechovávání Bible nebo knih žalmů, účast na shromáždění k uctívání Boha nebo Ježíše Krista.“
Královna svůj slib splní – lidé jsou svrháváni ze skal, upalováni u kůlů, popravováni, tráveni jedem nebo vařeni zaživa. Její krvavé počínání jí vynese hned několik nelichotivých přezdívek: Moderní Messalina, Madagaskarská Bloody Mary, Caligula v sukních nebo novodobý Dioklecián (podle římského císaře pronásledujícího křesťany). Sadistka umírá po téměř pětatřiceti letech krvavé vlády. V ten den si celý národ vydechne – do čela země se postaví její syn Radama II., pokrokový panovník, který zakáže otroctví a zavede zákon o svobodě vyznání. (ilustrace: Wikimedia Commons, Philippe-Auguste Ramanankirahina, PDM 1.0)
Dračí císařovna
Dračí císařovna patří mezi největší pohromy, jež kdy postihly Čínu. Prostá konkubína z harému císaře Hsien-feng se po monarchově smrti chopí moci a za pomocí intrik a vraždění vládne přes než padesát let. Chladnokrevně odstraňuje své soky, krutě trestá služebnictvo a jen během prvních let její vlády umírá dvacet milionů (!) poddaných v bojích nebo následkem hladomoru. Lid odvádí vykořisťující daně a strádá, císařovna sama žije obklopena okázalým luxusem.
Je proti jakýmkoli reformám a nenávidí cizince – popravuje zahraniční obchodníky a misionáře. Když bezohlednou stařenu skolí mrtvice, svou zemi zanechává ekonomicky vyždímanou, politicky rozvrácenou a zcela nepřipravenou na novou etapu dějin. Čínské císařství nedokáže překročit práh nového století a tři roky po smrti Tz'u-hsi zaniká. (ilustrace: Wikimedia Commons, Hubert Vos, PDM 1.0)
Mnohé z nich oplývaly půvabem, některé stály na nejvyšších stupních společenského žebříčku. Pro dosažení svých cílů se neštítily použít jakékoli prostředky. A protože šlo jen o „...