Zvířecí trable: Hejtmanovi Doudlebskému ztrpčovalo život císařovo stádo velbloudů
Koncem října 1593 se poblíž středočeské Dobříše stala kuriózní nehoda. Povoz obsazený dvěma osobami znenadání sjel z cesty a spadl do rybníka. Vozkova snaha zabránit nedobrovolné koupeli byla marná. Koně se splašili, když míjeli velbloudy, jejichž majitelem nebyl nikdo jiný než sám císař a král Rudolf II.
Dobříš, dnes známá především rokokovým zámkem v rukou potomků rodu Colloredo-Mannsfeldů, byla od středověku až do roku 1630 zeměpanským majetkem. Často se však jako zástava dostávala do rukou příslušníků různých šlechtických rodů. Po roce 1569, kdy došlo na vyplacení dosavadních zástavních držitelů, bylo dobříšské panství spravováno českou komorou. Ta sem dosazovala hejtmany, kteří jako vrchní výkonní úředníci dohlíželi na zdejší hospodaření. K výrazným osobnostem zastávajícím tuto funkci patřil v letech 1587–1603 příslušník původem jihočeského rytířského rodu Oldřich Doudlebský z Doudleb († 1616/1617). Právě jeho působení na Dobříši ozvláštnily trable s císařovými zvířaty.
Nevítaní hosté
Roku 1593 se na Hradčanech objevilo třináct velbloudů, které získal Rudolf II. Habsburský (v Čechách 1576 až 1611) z Orientu. S péčí o stádo exotických zvířat si v Praze dost dobře nevěděli rady, a tak je nejprve přesunuli do zbraslavského kláštera. Protesty tamního opata, podložené poukazy na akutní nedostatek píce a steliva, vedly k tomu, že byli velbloudi 8. srpna 1593 přivedeni na Dobříš. Zaskočený hejtman přiměl místního hospodáře Kunše, aby je provizorně ustájil ve své rozlehlé usedlosti. Vzápětí začal Doudlebský přesvědčovat českou komoru, že dobříšské panství není pro umístění velbloudů vhodné. Také on argumentoval problémy s pící a stelivem, které po škodách způsobených povodněmi podle něj sotva stačily pro dobytek chovaný na dvorech.
Česká komora se sice obrátila na jednoho z předchozích dobříšských hejtmanů Pavla Korku z Korkyně se žádostí, aby jí na zimu zapůjčil svůj vlastní blízký dvorec neobsazený dobytkem, avšak tato jednání vyzněla do ztracena. Doudlebskému tak nezbývalo, než aby nechal vybudovat velbloudí stáje. Jejich stavění se však vleklo, neboť nebyli k mání tesaři. Mezitím se prohlubovaly hejtmanovy spory s hlídačem velbloudů.
Sebevědomý velbloudník, který měl kolem sebe několik pomocníků, si totiž nárokoval nejenom velmi vysoké finanční odměny, ale také nadstandardní zaopatření potravinami. To bylo šetrnému Oldřichovi z Doudleb trnem v oku. Na pozadí hejtmanova a velbloudníkova vzájemného osočování pak koncem října 1593 došlo k incidentu se splašenými koni.
Vyústění nejisté
V listu české komoře z 8. listopadu 1593 rozčilený Doudlebský apeloval na přemístění velbloudů, přičemž jako jejich nové útočiště doporučoval Křivoklát. Po velmi nepříjemném dohadování nakonec exotická zvířata na zimu z Dobříše skutečně zmizela. Leč 30. července dalšího roku se tam vrátila, a to dokonce ve větším počtu. Mezitím se totiž namnožila, takže se nyní měl hejtman postarat o sedmnáctihlavé stádo, které se posléze dále rozrůstalo. Znovu se rozhořely konflikty mezi Oldřichem z Doudleb a sebejistým hlídačem velbloudů, kteří na sebe při komunikaci s komorou vzájemně házeli špínu.
Když na podzim 1594 devět zvířat pošlo, nejspíš v důsledku podchlazení v nedostatečně zateplené stáji, obviňoval z toho hlídač Doudlebského, který mu prý dával jen shnilé seno a odpíral dřevěný olej potřebný pro léčení nemocných kusů.
Velbloudí problémy na Dobříši neustávaly ani v následujících letech. Průběžně docházelo k úhynům i přírůstkům ve stádě. V letních měsících bývaly některé kusy dočasně přemisťovány do blízkosti Pražského hradu, aby se jimi mohl kochat sám císař. Na pozadí kolísajícího počtu velbloudů nacházejících se na dobříšském panství se obměňovala skupina osob, které tu o ně měly bezprostředně pečovat. Záhy byli (kromě pomocného personálu) současně angažováni dva velbloudníci, z nichž jeden, jistý Stanislav, se podle Oldřicha z Doudleb věnoval spíše popíjení v krčmách než svým pracovním povinnostem. Znechucený hejtman nejprve české komoře doporučoval propuštění obou hlídačů, jejichž práci prý beztak povětšině zastával místní pasák skotu. Později Doudlebský přišel s jiným návrhem, podle kterého měl být vyhozen pouze Stanislav, zatímco jeho spolehlivější kolega Jakub Francl by zůstal ve službě a dostal nového pomocníka s nižším platem.
Jak byla záležitost vyřízena, zůstává nejasné. Přítomnost velbloudů na Dobříši je doložena do listopadu 1597, poté již o nich prameny mlčí. Z dochovaných dokumentů je každopádně zřejmé, že otázka péče o cizokrajné tvory vyvolávala na komorním panství až do poslední chvíle značné kontroverze.
