Láska ve vší tajnosti: Které utajené sňatky skončily tragédií?
V minulosti mnohdy nebylo příhodné dát průchod svým citům. Jenže láska je mocná, a tak se řada méně či více slavných osobností historie odhodlala pro tajný sňatek. Ne každý se však povedlo utajit…
Svazek, který měl být tím nejdůvěrnějším poutem, musí zůstat před zraky nechápavé či nepřející veřejnosti na věky utajen. Jenže když se na to přišlo? Konce některých tajných manželství bývaly tragické.
Nejdřív dítě, potom kastrace
- Héloïse d’Argenteuil a Pierre Abélard
- Francie, 12. století
Dobrým příkladem může být nedobře utajený sňatek přibližně sedmnáctileté Héloïse d'Argenteuil. O blaho dívky z dobré rodiny se měl starat její strýc a opatrovník Fulbert, kanovník a podjáhen u katedrály Notre Dame v Paříži. Šlo mu ale spíše o její majetek.
Když pro svou svěřenkyni, v té době jeptišku benediktinského kláštera, najme soukromého domácího učitele, věci dostanou rychlý spád. Mezi mladičkou Héloïse a filozofem pařížské univerzity Pierrem Abélardem to začne jiskřit. Můžeme tomu říkat intelektuální pnutí, ale bude to Héloïse, která po pár lekcích skončí s outěžkem.
Plod zakázané lásky dostane jméno Astrolabius a Abelard příjemně překvapí, když požádá svou milovanou o ruku. Za utajeným sňatkem ale nenásledují líbánky. Do věci se totiž vloží strýc Fulbert, který nemá zájem o Abélarda ani dědice. A nechá filozofa svými pochopy vykastrovat.
Po další léta už oba milenci-manželé udržují jen intenzivní písemný styk. Ona jako představená kláštera, on jako buřič a kacíř na okraji společnosti. Osudem i nevraživostí světa rozdělení manželé se sejdou až po desetiletích ve společném hrobě, kam jejich ostatky uloží vedle sebe.
Sňatky nad kovadlinou
- Gretna Green
- Skotsko, 18. až 20. století
Kde si mohou říct dvě láskou soužené duše své ano, aniž by jim v tom bránila zlovůle nepřejících rodičů? Pokud žijete v 18. století ve Walesu nebo Anglii, má vaše touha jasně dané geografické dispozice. Musíte do Skotska, nejlépe do vesničky Gretna Green. Tohle je totiž sňatkové útočiště, které překonává i dnešní Las Vegas. V zásadě za to mohl sňatkový výnos lorda kancléře a hraběte z Hardwicke přijatý roku 1754. Ten upravoval podmínky uzavření manželství tak důkladně, že sňatek osob mladších 21 let mohl stornovat prakticky kterýkoliv nesouhlasící člen obou rodin.
V praxi bylo tohle nařízení hubitelem zapovězených lásek, protože schválení sňatku rázem ovlivňovali všichni příbuzní až do třetího kolena. Ve Skotsku ale tenhle zákon neplatil, stejně jako tam nebylo zapotřebí souručenství rodičů oddávaných. Ženit se tu mohli chlapci čtrnáctiletí a dívky dvanáctileté! Inu, Vysočina – stačili dva svědci a bylo. V Gretna Green se oddávalo v kovárně u kovadliny. Cinknutím kladívkem je spojení stvrzeno.
Kovadlinová praxe přetrvá v Gretna Green pořádně dlouho – například v první polovině 20. století tu reverend Richard Rennison provede 5 147 obřadů. Na vesničku tehdy s dvěma stovkami obyvatel je to dobré skóre.
Poslední přání
- Mary Eleanor Bowesová a Andrew Robinson Stoney
- Anglie, 18. století
Utajené sňatky mohou mít nejrůznější podobu a ne vždy jsou překvapením jen pro rodiče novomanželů. Své by o tom věděla Mary Eleanor Bowesová, která se do chomoutu nechala vlákat poněkud špinavým trikem. V roce 1777 je okouzlující dámou a současně také hraběnkou ze Strathmore a Kingshorne. Jinými slovy, tahle vdova je pořád zatraceně dobrou partií. Tou dobou je vlastně už znovu zasnoubená se svým milencem Georgem Grayem, se kterým tak nějak nechtěně otěhotněla. Hned čtyřikrát, jenže třikrát si zařídila potrat. Počtvrté už se v ní nejspíš cosi hnulo a souhlasila se sňatkem – není to přece jen boží vůle?
Jenže v ten moment se prakticky odnikud vynoří šarmantní kapitán Andrew Robinson Stoney. Chodící testosteron a adrenalin, větrem a dálavami ošlehaný dobrodruh, který to se ženami umí. A Bowesová mu podlehne. Svou chybu si ale brzy uvědomí. Nemá zájem dát všanc svou pověst a jmění kvůli někomu, kdo se navzdory velkému osobnímu kouzlu ukáže být jen zcestovalým chudákem. A navíc lhářem – nedotáhl to dál, než na obyčejného poručíka!
Jenže co to? Zprávy o jejich románku se objeví v tisku a Stoney se staví do role obhájce její cti. Vyzve „nactiutrhačného“ redaktora z deníku Morning Post na souboj. To Bowesové lichotí. A proto pak souhlasí, že po duelu smrtelně raněného Stoneyho pojme za manžela. Aspoň na tu chvilku, než skoná. Je to přece jeho poslední přání a zároveň se tím zahladí onen skandál. Jenže chytrák Andrew zázračně ozdraví hned poté, co si řeknou ano. Souboj i zranění byly totiž inscenovanou léčkou.
Drama pokračuje a pro další roky se jejich domácnost promění v peklo. Stoney se snaží převzít kontrolu nad celým hraběnčiným majetkem, vedle toho znásilňuje její služky, zve si do domu prostitutky a ji samotnou se několikrát pokouší připravit o život. Nakonec skončí ve vězení. Veřejnost je během procesu na straně nešťastné dámy, ale potom poněkud obrátí, když vyjde najevo její potratová historie i současné pletky – třeba s bratrem svého právníka… Nakonec ale Mary dožije v klidu a proklatec Stoney dokonce ani nezíská její dědictví…
Mučedníci lásky
- Camila O´Gormanová a Ladislao Gutierréz
- Argentina, 19. století
Zatímco v roce 1848 Evropou otřásaly revoluce, v Argentině byl tou dobou relativní klid. O rozruch se tu postarali až „popravení manželé“ – dvaadvacetiletá Camila O´Gormanová a o dva roky starší kněz Ladislao Gutierréz. Oba navíc pocházeli z poměrně mocných a bohatých rodin. Proti jejich zakázané lásce se nestavěla jen rodina nevěsty, ale celá společnost. Argentina byla totiž přísně katolickou zemí a tohle jejich počínání byl hřích na druhou. Zahrnoval nejen útěk milenců a utajenou svatbu, ale také ve hříchu počaté dítě! Milenci původně mířili do Brazílie, a kdyby tam skutečně dorazili, nejspíš by se zachránili. Jenže oni se z nepochopitelných důvodů usadili jen poblíž brazilských hranic v argentinském městě Goya, kde si založili školu a oba v ní pod falešnými jmény začali učit.
Ušlechtile pečovali o vzdělání místních dětí, jenže potom Gutierréze pozná náhodou procházející kněz a udá je. Asi už trochu tušíte, jak to nejspíš dopadne. V burácení evropských revolučních výstřelů zanikla i salva, kterou na dva milence vypálila argentinská popravčí četa. Takový konec románku nejspíš nikdo nečekal.
Kdo platí, ten rozhoduje!
- Jiří IV. a Marie Anna Fitzherbertová
- Anglie, 18. století
Očekávaného naplnění nedošel ani utajený sňatek prince z Walesu a budoucího krále Velké Británie Jiřího IV. Že to byl bouřlivák, milovník divokých večírků a pijan, který dlužil, kam se podíval? Jistě. Ve svých jednadvaceti letech ale podlehl kouzlu Marie Anny Fitzherbertové, ženy pro budoucnost prince „absolutně nevhodné“. Jak to? Že je o šest let starší, dvakrát vdova a bez patřičně dlouhého rodokmenu, to by se ještě dalo snést. Ale ona byla katolička! Zákon z roku 1772 zapovídá, aby král a současně hlava anglikánů měl cokoli společného s katolickou círví.
Jiří a Marie Anna to ale nevzdali a vzali se. Tajně. Už z principu byl tento sňatek nelegitimní, protože královský otec k němu nevydal potřebné svolení. A dál? Máme tu zamilovaného prince, budoucího dědice impéria, od kterého svět očekává dynasticky příhodný sňatek a potomky. A ono nic. Nakonec do hry musí vstoupit jeho otec. Přislíbí, že za syna zaplatí jeho statisícové dluhy, když naopak Jiří odstoupí od Fitzherbergové a vezme si oficiálně, nu – třeba svou vlastní sestřenici Karolinu Brunšvickou.
A tak se i stalo. Manželé si ale udělali ze života peklo a vzhledem k tomu, že svazek údajně „konzumovali“ pouze třikrát, je div, že nakonec zplodili dceru. Jiří ovšem čas od času spekuloval nad rozvodem – ten mu ale nebyl povolen.
Vezmu si tě někdy potom…
- Marie Martenová a William Corder
- Anglie, 19. století
Oficiální sňatky mají pár výhod. Třeba to, že když se náhodou pár dní po svatbě ztratí manželka, zeptáte se jejího manžela. A pokud ten zrovna něco zakopává na zahradě, máte nejspíš i podezřelého. Jenže koho se zeptat, když roku 1827 zmizela Marie Martenová? Její otec Thomas (který se mimochodem živil jako profesionální lovec krtků) měl jisté podezření.
Pár měsíců před svým zmizením totiž dost okatě pokukovala po jistém Williamu Corderovi, chlapíkovi, kterému se pro jeho četné podvody a zálety přezdívalo Lišák. Ani Marie nepatřila ke svatouškům. Do svých šestadvaceti stihla coby svobodná matka porodit tři nemanželské děti. Jedno Corderovu staršímu bratru, druhé jistému Mathewsovi, který si ji sice nevzal, ale na syna platil. Třetího potomka si upletla právě s Williamem Corderem, děťátko ale zemřelo brzy po svém narození a matka jméno otce neprozradila.
TIP: Když žena žádá muže: Manželství princi Albertovi nabídla královna Viktorie
Když Thomas Marten po nějakém čase dostal od dcery dopis, v němž ho informovala, že právě s Williamem Corderem odešla žít stranou od pomlouvačných sousedů, vypadalo to jasně. Jenže potom Anna Martenová, Mariina macecha, začala tvrdit, že se jí ve snu zjevilo místo, kde Corder Marii zabil a ukryl její tělo. Vyšetřovatelé skutečně objevili dívčinu rozkládající se mrtvolu. Nakonec vyšlo najevo, že Corder pod příslibem utajeného sňatku vylákal Martenovou do vzdálené stodoly, kde ji zavraždil a zakopal… Celý případ měl obrovskou publicitu v médiích a popravě Williama Cordera přihlížely tisíce lidí!
