Laponsko 1660: Přepravu obstarají sobi, zdraví pálenka

V Evropě je národ Laponců v podstatě neznámý, proto si mnozí zřejmě položí otázku jak se k němu vůbec dostat. Z Prahy je nejlepší vydat se směr Helsinky, poté napříč Finskem do Oulu a dále do Tornio, brány do tornijského Laponska. Tím ovšem vaše dobrodružství teprve začíná. 

Nedostižní kočovníci

Proniknout mezi Laponce není jen tak, neboť jsou bázliví a velmi nedůvěřiví. Navíc jsou téměř nepolapitelní. Život spojený s jejich početnými sobími stády je nutí neprodlévat dlouho na jednom místě, aby zvířatům zajistili stálou hojnost pastvy. Sobi, kteří se tělem podobají našim jelenům, totiž jinou než čerstvou trávu nejedí, takže jakmile stádo vypase jedno místo, hledá nové. Jejich čich je tak dokonalý, že potravu dokáží najít i pod sněhem.

Právě zimní období je nejpříhodnější pro návštěvu Laponska, protože v létě se většina země mění v nebezpečné močály, které zaplavují hejna obtížných much. Jestliže jednou někdo do bažiny zapadne, je ztracen. Překonávat tyto přírodní překážky je dost náročné pro samotné Laponce, natož pro nezkušeného návštěvníka. Jednu z nejjistějších cest, jak se může cizinec Laponcům přiblížit, proto představuje trh, který se koná ve svátek Tří králů. Pozor, nezapomeňte, že zde na rozdíl od českých zemí stále platí starý kalendář, takže musíte k našemu přičíst 10 dnů navíc.

V tento den se Laponci scházejí na vybraných místech, kam kromě nich mají povolený přístup pouze obchodníci, kteří si na obchod s nimi koupili od švédského království monopol. Nicméně můžete se pokusit přesvědčit správce provincie nebo probošta města Tornio, kteří se trhu také účastní, aby přimhouřili oko a vzali vás s sebou. První hodnostář zde z pověření švédského panovníka vymáhá daň, druhý se věnuje křtu dětí a potvrzování manželství. Zřejmě není nutné zdůrazňovat, že u probošta budete mít větší šanci, zvláště, jste-li učený muž.

Kromě možnosti snadného seznámení s Laponci ovšem riskujete sňatek s jeho vdavekchtivou dcerou. Manželských pout vás pak uchrání jen rychlý úprk do zasněžené krajiny Laponska, nejlépe v saních tažených soby. V této zemi stěží najdete rychlejší způsob přepravy.

S větrem o závod

Laponské saně, nazývané domorodci geres, se vydlabávají z kmene. Mají tvar koryta se zvýšenou přídí a jsou určeny pouze pro jednu osobu. Jakkoliv se může zdát jejich řízení na první pohled snadné, nejedná se rozhodně o věc prostou rizika. Předně se před jízdou nezapomeňte pořádně připoutat řemeny – přestože vás při nárazu neuchrání možné ztráty končetiny, zajistí, abyste při něm nevypadli. Těžko by vás pak kdo vypátral, sobi totiž běží střemhlav dál.

Další nebezpečí hrozí v případě, když se přetrhne řemen, jímž je zvíře přivázáno k saním. V té chvíli je nezbytné co nejrychleji vyprostit ruku z řídícího řemene, jinak ji běžící sob oderve od těla. Tímto způsobem o paži přišel nejeden zkušený Laponec. Zkrátka, kolikrát se člověk svěří saním taženým soby, tolikrát se svěřuje smrti. Navzdory tomu, kdybyste se dostali pod jejich kopyta, nepošlapou vás ani v prudkém běhu, nýbrž hbitě přeskočí.

Pokud necestujete na lehko, je nejvhodnější využít nákladních sobů, kteří běží zapřažení v řadě za sebou, přičemž každý táhne vlastní saně. Jediný člověk jich tak může řídit dvacet i více. Nicméně jedná se o pomalejší zvířata. Jestliže tedy chcete okusit zvlášť rychlou jízdu, využijte běžeckého soba. Budete sice muset oželet veškerá zavazadla, ale útěchou by vám mohla být láhev pálenky, protože je to to jediné, co se do saní navíc vejde.

Ať zvolíte tu či onu variantu, je to neskutečný zážitek, pod nárazy vzduchu jeden sotva popadá dech! Zvířata vyhazují nohama tolik sněhu, že je třeba krýt si obličej a především oči, k čemuž slouží kůže připevněná před tváří na způsob závěsu. Do toho se ozývá cinkot rolniček, které Laponci kupují svým sobům od Moskvanů.

Co se týče místa k přenocování, musí se návštěvník Laponska spokojit se stejným přístřeškem, jaký si budují místní obyvatelé. Ti vzhledem ke svému kočovnému způsobu života nestavějí domy, na jaké jsme zvyklí my, ale zarazí do země tyče, nakladou na ně proutí a větve, načež na to navrší sníh, který tvoří i boční stěny obydlí. Uprostřed střechy pak zůstává otvor, kudy vychází kouř z ohniště. Sobí kožešiny uvnitř nabízejí skutečně příjemné poležení. Pohodlí může narušit jen silný vítr, který naplní chýši dýmem.

Není Laponce bez soba

Sobi jsou bez přehánění Laponcům vším, nebýt jich, nemohl by žít v nehostinné krajině skutečně nikdo. Život celého národa se proto točí jen kolem těchto zvířat. Jeden hospodář může mít až dva tisíce kusů, z nichž se nechovají všechny jen kvůli dopravě. Sobí maso patří k vůbec nejchutnějším, takže i švédští velmoži si je nechávají přivážet na hostiny. Nicméně ze zvířete dokáží Laponci zužitkovat mnohem víc.

Tak například jemně vytažené šlachy a žíly slouží místo nití, z parohů se vyrábějí lžíce, rukojeti a různé nástroje, z kůží zase přístřešky, řemeny, obuv či oděvy. Před mrazem ostatně neochrání nic lépe než oblek ze sobích kožešin, který používají místní obyvatelé. Přímo na tělo se přikládá sama kůže a srst zůstává zvenčí. Jediné, čeho je třeba se vyvarovat, je zvlhnutí obleku zevnitř, protože poté dochází k opadání srsti, která brání pronikání mrazu.

Z dalších sobích produktů je velmi žádané silné a husté mléko. Jedná se o vyhledávanou lahůdku, kterou by si žádný návštěvník Laponska neměl nechat ujít ani přes její vysokou cenu. K zasycení postačí pět až šest lžic. Vyrábí se z něj i výborný sýr, ale na máslo prý vhodné není. Koneckonců byste si ho stejně neměli nač namazat, protože chleba v Laponsku neseženete.

K dalším delikatesám, které stojí za ochutnání, patří morek ze sobích kostí. Je rovněž velmi vydatný, a co je zajímavé, je nanejvýš účinný k podpoře plodnosti žen. Avšak pozor, sůl nepředstavuje tradiční surovinu při přípravě pokrmů, takže se našinci může jevit poněkud jalový.

TIP: Život v kmeni: Mezi Inuity na konci světa

Na neštěstí jsou ale sobi značně náchylní k nemocem a nákaze. Jakmile začne umírat jeden, onemocnějí okamžitě také ostatní a najednou umírají. Stejně tak jaksi náhle umírají jejich pastevci. Snad to způsobuje nečistá voda z bažin a rozpuštěného sněhu, kterou jak lidé, tak zvířata pijí… Pro cizince není v Laponsku nic odpornějšího než tato špinavá tekutina. Proto je více než záhodno vézt sebou pálenku, jíž si můžete napravit žaludek.