Kníže a pradlena: Uloupil Oldřich Boženu jinému muži?

Onoho dne, jako už mnohokrát předtím, uhání kníže Oldřich na koni v čele družiny lovců. Vracejí se z postoloprtských lesů, obtíženi úlovkem. Oldřich, zbrocený vlastním potem a krví zabitého divočáka, je šťastný. Lov ho doslova nabíjí energií. Lovci projíždějí kolem potoka, v němž právě několik místních žen máchá prádlo. Blížící se štěkot psů a dusot koňských kopyt je přiměje, aby se ohlédly. A Oldřich je náhle zasažen bleskem. Taková krása v prostých bílých šatech bez rukávů! V trysku zastaví koně tak prudce, že se zvíře postaví na zadní. Sveze se ze sedla na zem a jako očarovaný kráčí vstříc dívce, která upoutala jeho pozornost. Těch ostatních žen u potoka si nevšímá, jako by tam nebyly.

Zrání v drsných časech

Oldřich je nejmladším synem přemyslovského knížete Boleslava II. Na počátku 11. století žije uprostřed dramatických zvratů a letitého bratrovražedného soupeření o knížecí stolec. Co o něm vlastně víme? Do dějin se zapíše dvacetiletým obdobím poměrně úspěšného vládnutí. Odolá výpadům polského Boleslava Chrabrého, získá Moravu, založí Sázavský klášter. 

Když v roce 999 umírá jeho otec Boleslav II., je před Oldřichem ještě několik let bez státotvorné odpovědnosti. Můžeme se jen domnívat, jak v té době žije. V každém případě zabředá do politiky, jejíž součásti tehdy byla často i zrada a vraždění. Po Oldřichově otci nejprve vládne Boleslav III. Ryšavý, který pak stráví většinu života oslepen kdesi v polském vězení. Pak přichází Jaromír, slabý vládce. Toho čeká rovněž strašlivý osud v podobě oslepení a kastrace a později i smrtící rány kopím z rukou Vršovci najatého vraha. Podle Kosmy navíc umírá potupně ve chvíli, kdy si ulevuje na toaletě… Byly to drsné časy a Oldřich se v nich bezpochyby vyučil tvrdosti a krutosti. 

Dej mi syna nebo mlč

„Cítím s tebe cizí ženskou,“ křičí na Oldřicha jeho zákonitá manželka. „A vidím ti to na očích,“ dodává zlostně. Oldřich jen se smíchem mávne rukou. „Dej mi syna,“ vyštěkne na ni. „Až mi porodíš syna, pak se ti budu zodpovídat. Do té doby mlč.“ A ona mlčí, protože ví, že její neschopnost přivést na svět Oldřichova následníka ji dělá bezcennou. Taková je doba. Panují kruté časy a doznívající pohanské tradice nevylučují získání jiné ženy násilím, únosem či krádeží. Nedá-li žena potomka, je třeba se porozhlédnout po jiné. A třeba ji i unést bez ohledu na to, že už nějakého manžela má. Bylo to tak i v případě Boženy? Historikové se v tom neshodují. V českém písemnictví se příběh Oldřicha a Boženy traduje jako romantická láskyplná historie, završená společným životem a zplozením syna Břetislava. Podle kronikářů však byla pradlena Božena Křesinova, což může znamenat, že „patřila“ muži jménem Křesina. Ale jisté to není, Křesina mohl být i její otec. 

Oldřich je magicky přitahován její čistou nespoutanou krásou. Přijíždí za ní tajně, za noci přihlíží pohanským tancům vesnických žena a je doslova očarován Boženinou nahotou. A Božena rychle zapomene na svého Křesinu, ať už existoval či nikoli. Scházejí se v místech, kde dnes leží městečko Peruc. Název mu ostatně dal právě tento legendární milostný příběh. Přesněji řečeno věta v Kosmově kronice. Když Kosmas popisuje první setkání Oldřicha a Boženy, použije větu „ana peruc prádlo…“. 

Konečně na trůnu

Není přesně známo, kdy se Oldřich s Boženou setkali poprvé. Máme-li však věřit historickým pramenům, porodí Božena budoucímu knížeti následníka Břetislava někdy mezi lety 1002 až 1005. V té době je Oldřich stále ve stínu a na svoji státnickou chvíli teprve čeká. Božena má místo v jeho srdci i v jeho loži, svoji neplodnou manželku však nezapudí. Když v roce 1012 Oldřich konečně usedá za knížecí stolec, stojí už Božena po jeho boku. Stejně jako jejich syn Břetislav, podle Kosmy „český Achilles“. Narodil se jako levoboček, ale z lásky. A v budoucnu ho také čeká knížecí sláva. Stejně jako proslulá romance s bavorskou šlechtičnou Jitkou. Ale to už je jiný příběh. 

Spravedlivý i krutý

Oldřich vrací českému knížectví slávu a prestiž, jakou mělo za jeho otce Boleslava II. V půtkách s Boleslavem Chrabrým dobývá Moravu. Je spravedlivý, nebojácný a v případě potřeby nesmírně krutý. Aby se zbavil nebezpečné opozice, nechá vyvraždit rod Vršovců.

Historie mu bohužel připisuje i podlou zradu vůči vlastnímu bratrovi Jaromírovi. Jak se to stalo? Uprostřed krize, hrozící dokonce možným rozpadem českého státu, německý císař povolává Oldřicha i Jaromíra. Oldřicha však nechá vsadit do vězení. Propouští ho pod podmínkou, že budou s Jaromírem vládnout společně. Chce si totiž prostřednictvím slabšího Oldřichova bratra udržet v knížectví vliv. Oldřich to císaři přislíbí. Ale po návratu do Čech dává Jaromíra oslepit. To se stalo v roce 1034. Přihlédneme-li k faktu, že vykastrovaný Jaromír před tím strávil více než dvacet let ve vězení v Utrechtu, nebyl to právě šťastný příběh.

Smrt přichází na hostině

A co kněžna Božena? Ta spalující vášeň mezi ní a Oldřichem se dávno vytratila. Ale jsou si stále věrně po boku. A kněžna požívá u lidu velké úcty a lásky, snad i proto, že z něj vzešla a nezapomíná na svůj původ. Není známo, jak pohlíží na Oldřichovu zradu bratra Jaromíra. Syn Břetislav mu to však prý vyčítá, dostanou se dokonce do prudké vášnivé hádky.

TIP: Když se bratři nebratří aneb Přemyslovská hra o trůny

Jen několik měsíců po návratu z německého zajetí, na podzim roku 1034 Oldřich náhle umírá. Má šťastnou smrt. Zkosí ho nad bohatou tabulí plnou vína a vybraných pochoutek, které měl tak rád. Slepý Jaromír dá bratra slavnostně pohřbít v kostele sv. Jiří na Pražském hradě. A svých nároků na knížecí stolec se vzdává ve prospěch levobočka Břetislava.

Božena Oldřicha přežije o osmnáct let. Dočká se svatby Břetislava s Jitkou a odchová přinejmenším pět vnoučat. Umírá v roce 1052 v poměrně úctyhodném věku. Přesné datum jejího narození není známo, ale podle všeho jí bylo v den smrti kolem sedmdesátky.