Tarbíkomyši proti chřestýšům: Hlodavci vítězí díky prvotřídním reflexům
Tarbíkomyši žijí v polopouštních oblastech na západě Severní Ameriky. Jsou zdánlivě bezbranní a vydaní napospas množství skvěle vyzbrojených predátorů, jako jsou například jedovatí chřestýši. Společný výzkum zoologů z několika amerických univerzit ale ukázal, že tito nepatrní hlodavci pohybující se skoky po zadních končetinách, mají schopnosti, díky nimž se často dokážou výpadům chřestýšů vyhnout.
„V rámci dřívějších výzkumů jsme útoky chřestýšů (Crotalinae) na tarbíkomyši (Dipodomys) měli vícekrát zaznamenány na běžné kamery. Několikrát jsme na záznamu viděli, že had úspěšně zasáhl svou kořist, ale ta nějakým způsobem unikla nezraněná. Záznam byl ale příliš rozmazaný, takže jsme netušili, k čemu přesně došlo,“ popisuje okolnosti jeden z účastníků výzkumu Malachi Whitford.
Tým výzkumníků proto na vytipovaná místa umístil vysokorychlostní kamery a díky záznamům pak mohl měřená sil mezi chřestýši a tarbíkomyšmi analyzovat. Mrknutí lidského oka trvá asi 150 milisekund zatímco výpad chřestýše z absolutní nehybnosti po okamžik zásahu kořisti většinou není delší než 100 milisekund (tedy desetinu sekundy). Jenže tarbíkomyši byly ještě rychlejší – jejich reakční čas byl průměrně 70 milisekund dlouhý a někteří jedinci reagovali odskokem od útočníka pouhých 38 milisekund po zahájení jeho výpadu.
TIP: Mimořádné výkony světové fauny: Nejlepší atleti zvířecí říše
Často tak došlo k tomu, že hlodavci včas nadskočili (až do výšky odpovídající 7 až 8 délkám jejich těla) a úplně se hadímu útoku vyhnuli. Pokud ale nereagovali dostatečně rychle a had je zasáhl, měli v zásobě ještě jeden trik.
Dříve, než had mohl skousnout a vstříknout do jejího těla smrtící dávku jedu, tarbíkomyš se v odskoku otočila ve vzduchu a zadníma nohama od sebe hada odkopla. Vědci si proto při sledování záběrů připadali jako diváci zápasu mezi špičkovými bojovníky.
