Spolupráce a boje zeleného světa: Rostlinní bratři a nepřátelé

Americká pomořanka Cakile edentula roste prakticky podél celého pobřeží Severní Ameriky – jak u Pacifiku, tak na pobřeží Atlantiku. Navzdory svému jménu se tato brukvovitá rostlina nevyskytuje jen na mořských březích. To nejzajímavější ovšem pomořanka skrývá pod zemí. Některé rostliny se k sobě hustými kořeny těsně vinou, jiné se nedůtklivě odtahují. Proč?

Náruč otevřená pokrevním sourozencům

Hádanku sympatií a antipatií pomořanek pomohly odhalit pokusy v truhlíku se skleněnou stěnou. Když do něj vědci vyseli semena pocházející z jedné a téže mateřské rostliny, vytvořily kořeny pomořanek hustou síť. Bylo v ní obtížné určit, kde končí kořenový systém jedné a začínají kořeny druhé rostliny. Když se však vedle sebe ocitla semena pocházející z různých mateřských rostlin, chovaly se pomořanky krajně odtažitě a jejich kořeny se od sebe držely v uctivé vzdálenosti.

TIP: Drákuly bez touhy po krvi aneb Orchideje Jižní a Střední Ameriky

Je evidentní, že rostlina nejen pozná své „pokrevní sourozence“ od „cizinců“, ale rovněž se podle toho zařídí. Vůči sourozencům neprovádí žádná opatření. Pokud ale svými kořeny narazí na blízké kořeny cizáka, začne vylučovat látky, kterými ho udrží v uctivé vzdálenosti, aby jí z půdy neubíral živiny.

Zápas o světlo

V hustých lesích, kde rostou severoamerické netýkavky Impatiens pallida, si rostliny nadevše cení vzácný sluneční svit. Dvě sourozenecké netýkavky vyrostlé ze semen jedné a téže mateřské rostliny spolu udržují příměří a o přístup ke slunci se neperou. Úplně jinak se chovají netýkavky vyrostlé ze semen dvou různých rostlin. Omezí růst kořenů a o to bujněji rostou nad zemí. Snaží se jedna druhou zastínit svými listy a urvat na úkor souseda co nejvíc slunečního záření.

I tyto rostliny mimo jakoukoli pochybnost rozeznají blízké příbuzné od cizích příslušníků vlastního druhu a reagují na konkrétní situaci, jak jim velí „rodinné zájmy“. Sourozenci sdílejí geny zděděné po společných rodičích a ve prospěch těchto genů jsou ochotni spolupracovat nebo si aspoň nejít po krku. Pokud se potkají cizí rostliny, není důvod k tomu, aby se navzájem šetřily, a soupeření propukne plnou silou. Pomořanky vylučují prostřednictvím kořenů látky, které brání růstu a vytvoří tak pod zemí mezi sebou jakési „území nikoho“. Netýkavky sice růst větviček a listů v sousedství cizáka nijak přímo neomezují, ale kradou mu světlo.

Když rostlina nezná bratra

Australské blahovičníky (Eucalyptus) se chovají podle úplně jiné logiky. V hustých lesních porostech najdeme v těsném sousedství spíše nepříbuzné stromy stejného druhu než stromy vyrostlé ze semen stejné mateřské rostliny. Chovají se blahovičníky nerozumně a jdou proti zájmům vlastního druhu? Nikoli.

U řady rostlin je soupeření mezi blízkými příbuznými nejúpornější. Stejné nebo velmi podobné geny předurčují rostlinu k prosperitě za velmi podobných podmínek. Na jedné a téže lokalitě reagují blízce příbuzné rostliny velmi podobně nebo totožně. Je pak pro ně těžké se na toto místo vůbec vejít. Nepříbuzné rostliny se geneticky liší a disponují proto každá poněkud odlišnými schopnostmi. To, co je pro jednu optimální, nemusí druhé tak úplně vyhovovat. Dva nepříbuzné blahovičníky tak mohou odlišnými strategiemi najít cestičku ke světlu, aniž by svého konkurenta nutně vytlačily.

Najdou se však i rostliny, kterým je jedno, zda v jejich sousedství roste sourozenec nebo cizák a chovají se ke všem konkurentům stejně. K rostlinám, které doslova neznají bratra, patří například jiná severoamerická netýkavka Impatiens capensis.