Republikanische Wehr: Sudetoněmečtí sociální demokraté ve stínu Henleina

První polovojenskou formací na čs. území ovlivňovanou částečně sudetoněmeckou sociální demokracií byl Volkswehr, snažící se v období 1918–1919 zabránit rabování a chaosu, ale také nedopustit připojení německojazyčných území k Československu. Sdružoval však i stoupence pravicových německých stran, bolševické radikály i muže, kteří sloužili hlavně kvůli jídlu a žoldu. Praha pacifikovala Sudety mnohdy násilně a prohloubila tak nedůvěru Němců, časem však Německá sociálně demokratická dělnická strana (Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei, DSAP) přešla mezi státotvorné strany.

Ze stínu do legality

Ke vzniku Republikanische Wehr (RW) (do roku 1935 Rote Wehr) přispěl Republikanischer Schutzbund (RS), zformovaný rakouskou soc. dem. v roce 1923. Jeho představitel Julius Deutsch navrhl založení podobné organizace i v ČSR. Zákon na ochranu republiky budování stranických paramilitárních odnoží zakazoval, ale už v říjnu 1926 v Hostinném vznikl první oddíl RW a postupně se rodily další. Vzhledem k tomu, že organizace nevyvolávala potyčky, dopředu žádala o svolení k účasti na akcích a udržovala se státními orgány dobré vztahy, úřady této milici povolily legální činnost. 

Členové pěstovali branný sport, nacvičovali pochody, někdy i zákrok proti davu a střelbu, zatím jen ze vzduchovek. Organizaci řídilo vedení DSAP, kterému podléhaly Gruppe v čele s Gruppenführerem, jedna Gruppe sestávala ze tří Zehnerschaft (družstev). Ta vedl Zehnerschaftführer, každé sestávalo z 10 ordnerů. Z počátku 30. let mělo jít asi o 8 500 členů a členek v 65 místních sdruženích. Během krátké občanské války v Rakousku mezi schutzbundem a proitalskou fašizující vládou v únoru 1934 (asi 100 zabitých na každé straně) pomáhaly stovky členů wehru na hranicích uprchlíkům.

DSAP proti SdP

I když měl RW sloužit původně hlavně jako reprezentační a pořadatelská organizace, čím dál víc musel v druhé polovině 30. let zasahovat při ochraně schůzí a budov – „lidových domů“. Na mnoha místech se střetal, i za použití zbraní, se členy Sudetendeutsche Heimatsfront (SHF), později pak se Sudetendeutsche Partei (SdP) Konráda Henleina a jejího početnějšího a lépe vyzbrojeného Sudetendeutsche Freikorps. RW také zabezpečoval týl československé armády. 

Část z těchto Němců pak dostala i armádní výzbroj a výstroj, například v Mikulově, kde místní skupina RW sídlila s vojskem na tamním zámku. Někteří z německých sociálních demokratů však  disponovali vlastními zbraněmi, drženými někdy i nelegálně. Po odstoupení pohraničí RW dál působil a pořádal schůze, blížil se ale jeho konec – 2. března 1939 ústřední velení RW zbylé oddíly rozpustilo. Po okupaci zbytku republiky 15. března se i příslušníci wehru stali oběťmi perzekucí, končili ve věznicích a koncentračních táborech. Část zůstala v ilegalitě či odešla  do zahraničí, někteří se podíleli na odboji a jiní bohužel přešli k nacistům.

Zajímavou kapitolu tvoří spolupráce s komunisty. Vedení DSAP a RW jakoukoliv kooperaci s nimi zakázalo a obdobná situace existovala v Německu. Sílící nacismus však tlačil oba směry k pragmatické spolupráci. V některých oblastech měli členové KSČ s místními organizacemi německé sociální demokracie a její paramilitární organizace úzké styky. Nejvýraznějším příkladem byl opět Mikulov, kde k RW patřilo několik desítek komunistů, ovšem tato buňka se od většiny dalších výrazně odlišovala. 

Příslušníci Republikanische Wehr

1. Pouzdro s pistolí  Steyr M.12 rakousko-uherského původu
2. Světle hnědá čepice „mačkavka“, kromě této „předpisové“ se objevily i černé a khaki
3. Kožený kabát. Oficiálně měl tvořit součást uniformy krátký světle hnědý plátěný kabát, ale vyskytují se i kožené a jiné civilní svršky
4. Dvoutrnový opasek s dohodou, nejčastěji vídaná varianta. Dohodový řemen se v určitých lokalitách používal všeobecně, jinde ho měly jen velitelské hodnosti
5. Černé rajtky. Někdy se používaly rovné kalhoty, v dalších případech černou barvu nahrazovala tmavě modrá
6. Kotníkové kožené boty a holenice. Žádný předpis kožené boty blíže nestandardizoval, nosily se pro svou praktičnost, při nošení rajtek je doplňovaly kožené holenice zpevňující lýtko. Někdy místo nich přicházely vhod vysoké kožené boty
7. Revolver Rast & Gasser M.98 rakousko-uherské produkce, převzatý po roce 1918 i čs. ozbrojenými složkami a rozšířený též v civilní sféře. Přebíjení 8ranného válce zabralo dost času a náboje 8 × 27 mm se kromě malé části pistolí Mauser C96 už do žádné další zbraně nepoužívaly
8. Bodák pro Mannlicher M.95, vydávaný někdy armádou s puškami, jindy vlastněný soukromě
9. Lodička vz. 21, součást armádního stejnokroje, nosila ji na podzim 1938 většina členů RW z Mikulovska
10. Modré nárameníky s rudou lemovkou, součást velitelských uniforem
11. Hodnostní štítek na levém nadloktí. V RW existovaly čtyři hodnosti: Ordner (bez označení), Zehnerschaftführer (jeden proužek), Technische Leiter (dva) a Gruppenführer (tři)
12. Puška Mannlicher M.95 rakousko-uherského původu pro munici 8 × 50 mm R. „Mannlicherovky“ ve 13 verzích a v celkovém počtu 300 000 kusů zůstaly ve skladech pro druhořadé jednotky čs. armády, ta v roce 1938 některé vydala i RW
13. Modrá košile. Předpisově se mělo jednat o chrpově modrou, ovšem objevovaly se i světlejší varianty, stejně jako barva khaki
14. Opasek se sponou RW, varianta, u níž dvoutrnovou přezku nahradila kovová spona. Na ní se pak nacházela buď písmena RW nebo tři šípy
15. Patrontaška pro munici do Mannlicher M.95, do každé poloviny se vejdou dva rámečky po pěti nábojích

---

Čtěte také:

Neklidné Sudety: Co se dělo roku 1938 v Československu?

V krizovém roce 1938 se sudetští Němci ocitli na osudové křižovatce. Pod praporem Sudetoněmecké strany jich většina podlehla vábení nacistické třetí říše a podílela se na rozbití Československa...