Řecká vodní nádrž Kerkini: Jezero opeřených rybářů s podběrákem

Jezero Kerkini, ležící v severním Řecku jen pár kilometrů od bulharských hranic, určitě patří mezi nejdůležitější ornitologické oblasti tohoto státu. Přitom vlastně jde o umělou vodní nádrž, která vznikla v roce 1932 zatopením původních bažin řeky Strymon. V roce 1980 navíc Řekové vybudovali na jižním okraji jezera menší přehradu, aby tak udrželi konstantní výšku hladiny. Vzhledem k tomu, že nádrž leží v oblasti pravidelného tahu obrovského množství ptáků, podařilo se citlivým lidským zásahem vytvořit naprosto unikátní místo – ptačí ráj o rozloze přes 100 kilometrů čtverečních.

Šampion mnoha disciplín

Kerkini patří do seznamu tzv. ramsarských oblastí, tedy míst s chráněnými mokřady. Celkově je zde možné vidět až desetitisíce ptáků, jejichž lov je samozřejmě zakázán. Na jezeře a v jeho okolí lze pozorovat více než 200 ptačích druhů, ale také několik druhů žab, mloků, hadů, želv a samozřejmě i velké množství různého hmyzu. Na severu je vodní plocha ohraničena vysokými zasněženými horami a tak ani pohled na orla kroužícího nad vrcholky hor není neobvyklý.

Hlavním cílem mé cesty k jezeru byl pelikán kadeřavý (Pelecanus crispus), který patří k největším druhům pelikánů a také největším ptákům obecně. Hmotnost 9–15 kilogramů jej zároveň řadí k nejtěžším létajícím ptákům. Tak velké tělo pochopitelně potřebuje pořádná křídla, jejichž rozpětí může být v případě tohoto druhu i přes tři metry. Ostatně rovněž velikost zobáku staví pelikána kadeřavého do čela pomyslného žebříčku šampionů. Pouze pelikán australský (Pelecanus conspicillatus) mívá ještě delší zobák.

S rybami a v loďce

Pozorování pelikánů na jezeře Kerkini je relativně snadné. Ptáci se zdržují po celé vodní ploše, ale nejlépe se k nim dostanete v jižní části poblíž rybářských přístřešků. Tam je můžete vidět i ze vzdálenosti několika málo metrů. Navíc mohu doporučit způsob, jak ptáky přilákat ještě blíž. Když si od rybářů koupíte pár ryb, můžete pelikány krmit prakticky z ruky. A navíc budou všichni spokojení: vy budete mít zážitek, rybáři si vydělají nějaké peníze a pelikání se hezky a bez větší námahy nakrmí.

Další možností jak se dostat blíž, je vyrazit na výlet lodí. Zkušení rybáři dokážou za jízdy krmit pelikány a pozorovat tyto velké ptáky v letu je rovněž velký zážitek. Jejich pohyb vzduchem je totiž podobný jako u volavek – s krkem přilepeným těsně na tělo.

Daň za lovecké schopnosti

Pelikáni kadeřavý loví velmi zajímavým způsobem. Na rozdíl od ostatních druhů se totiž za rybami nepotápí, ale chytají je do vaku jako do velkého podběráku přímo na hladině. Ptáci dokážou také velmi účinně spolupracovat ve dvojicích nebo větších skupinách. Ryby obklíčí nebo zaženou na mělčinu a poté vyloví. Jejich trávení je dost rychlé, takže nemají problém „cpát“ se klidně celý den. Takto dokážou denně zkonzumovat jeden až dva kilogramy ryb.

Kořist polykají v celku a ve vaku si ji vždy připraví tak, aby ryba klouzala do krku hlavou dolů. Přesto zřejmě není nouze o různá poranění od ryb, sám jsem viděl několik pelikánů s viditelně potrhaným vakem.

Bezproblémové soužití s lidmi

Pelikán kadeřavý je ohroženým druhem, a proto je nutná jeho ochrana a respekt k životnímu prostředí. V tomto ohledu nám Řekové mohou jít příkladem – život u jezera je ukázkovým příkladem bezproblémového soužití lidí a zvířat. Zatímco u nás se nemohu zbavit dojmu, že každý vodní pták lovící ryby je pro českého rybáře nepřítelem číslo jedna, na jezeře Kerkini byly mé pocity mnohem pozitivnější. Nikdy jsem nezaznamenal ani náznak negativního chování lidí vůči zvířatům.

Rybáři mají své sítě natažené mezi kůly zabodnuté v rovnoměrné vzdálenosti od sebe a spojené jedním provazem. S oblibou se k nim slétají kormoráni, kteří se snaží přiživit na ulovených rybách. Asi jednou za hodinku, když už je počet kormoránů u sítě příliš velký, začne rybář třást provazem a melodicky u toho zpívá, čímž většinu strávníků donutí k odletu. Při vybírání sítí, kdy se u člunu hromadí jak pelikáni, tak kormoráni, si jich rybáři prostě nevšímají. Zřejmě všichni pochopili, že je to jejich přirozené chování a jen těžko ho lze změnit. Navíc jim pravděpodobně dochází, že ptáci lákají k jezeru mnoho turistů a ornitologů a dávají tak nepřímo vydělat i rybářům.

Pár tipů na cestu

Pokud byste se chtěli k jezeru Kerkini vydat, doporučuji cestu spíš v zimě. Sice je toto období na množství druhů a počty ptáků o něco chudší (stále jich tam jsou tisíce!), ale pelikáni kadeřaví jsou v tomto období nejfotogeničtější. Jejich vak bývá sytě oranžový až červený a také kadeře na temeni hlavy jsou nejvíce „natočené“. Z ornitologického hlediska stojí jezero za návštěvu prakticky v kteroukoli roční dobu.

Je zde vybudováno několik pozorovacích věží s informačními tabulemi, ale jinak je oblast volně přístupná a můžete se podívat prakticky kamkoliv. Velká část břehů jezera je ale bahnitá, takže si neberte sváteční šaty. Pro přesuny vozem do některých částí se doporučuje pohon na všechna kola (4×4).
Ubytovat se dá pohodlně a relativně levně v mnoha malých hotýlcích po celém obvodu jezera. Mnoho z nich nabízí rovněž lokální pochoutky a tak můžete ochutnat dobroty z místního buvolího masa a mléka.

TIP: Sídliště mořských lovců: Život v bílé kolonii

Jedinou menší komplikací, se kterou jsme se setkali, byli místní psi. Paradoxně ti toulaví vyskytující se u rybářských přístřešků byli absolutně v klidu. Ale jejich kolegové hlídající zemědělské usedlosti na východě jezera byli dost agresivní a několikrát tvrdě útočili na naše pomalu jedoucí vozidlo. Cykloturistiku bych tedy doporučoval jen v některých oblastech jezera a určitě trasu konzultoval s někým z místních lidí. Na jezeře je možné v menší míře vidět i příbuzného pelikána bílého (Pelecanus onocrotalus), ohromné množství kormoránů, dále různé druhy potápek a velké množství dalších vodních ptáků.