Nosorožci běhají po naší planetě už pěkných pár milionů let. Evoluce tedy těmto obrovským savcům přála, ale totéž se rozhodně nedá říct o lidech bažících po protáhlých rozích, které nosorožcům slouží na ochranu a při vzájemných soubojích samců. Výrazná ozdoba nosorožců začala být považována za všelék potírající neduhy od nachlazení až po impotenci (obdobně jako je tomu například u tygra, jehož části těla jsou tradiční složkou mnoha čínských medicín).
Příliš snadná kořist
Svou roli možná sehrál i fakt, že roh nosorožce například na rozdíl od rohů ovcí či antilop není součástí lebky, ale jde pouze o keratin, který nemá žádné kostěné jádro. To ale sotva může omluvit řádění pytláků, kteří se postarali o pokles populace těchto výjimečných savců.
TIP: Setkání se lvem, africkým králem zvířat aneb Když v ráji pršelo
Stavy nosorožců od 70. let minulého století spadly o 90 % a dnes po Zemi běhají zástupci pěti druhů (podle některých kritérií šesti, nosorožců tuponosých severních ovšem žije už doslova jen pár kusů), přičemž všechny patří mezi ohrožené.
V Africe žijí dva ze tří největších druhů – nosorožec tuponosý (zvaný bílý, Ceratotherium s. Simum, u něj se ovšem již uznává rozdělení na dva samostatné druhy - severní a jižní), jehož hmotnost běžně přesahuje dvě tuny, a nosorožec dvourohý (černý, Diceros bicornis), který váží maximálně „jen“ kolem jeden a půl tuny.
Po slonovi tedy jde společně s nosorožcem indickým (Rhinoceros unicornis) o největší suchozemské savce, kteří v přírodě nemají přirozeného nepřítele. Přes svoji hmotnost, rychlost (dokáží běhat tempem přesahujícím 50 km/h) a výbušnost jsou však pro člověka snadnou kořistí, a tak je jejich další osud zcela v rukou lidí.
