Když v ráji pršelo: Setkání se lvem, africkým králem zvířat

Každý den afrického putování jsme s naším vynikajícím průvodcem Rogerem projížděli přírodními perlami severní Tanzánie, jako jsou Lake Manyara, kráter Ngorongoro či Národní park Tarangire. Samozřejmě jsme si nemohli nechat ujít ani Serengeti. Už při vyslovení tohoto jména naskakuje každému opravdovému milovníkovi přírody husí kůže a očekávání před skutečnou návštěvou proslulého parku jsou samozřejmě vysoká. Ani my jsme nebyli výjimkou a doufali jsme, že tady zažijeme něco mimořádného.

Falešný pocit jistoty

Několik desítek kilometrů za branou tohoto národního parku nás Roger upozornil na skupinu aut stojících u cesty. „Zdá se, že jsou tam lvi,“ říká s klidem zemědělce počítajícího pytle brambor. To mně začíná hned tlouct rychleji srdce. Ještě jsem na vlastní oči neviděl ve volné přírodě tolik lvů, abych pohled na tato impozantní zvířata považoval za samozřejmost. Den před návštěvou Serengeti jsme sice v malebném národním parku Manyara objevili lvici formy tzv. „stromového lva“, ale než jsme si stačili zvíře pořádně prohlédnout, větev, na které samice zdánlivě lhostejně odpočívala, se zhoupla a v okamžení zela prázdnotou…

Ve chvíli, kdy zastavujeme za posledním vozem, si v duchu říkám, že se snad včerejší smůla nebude opakovat. Skutečně vidíme párek lvů odpočívajících nedaleko cesty a já závidím těm šťastnějším kolegům, kteří stojí v otevřených střechách či oknech aut před námi. Závěrky jejich fotoaparátů slyším až sem. Je ale čas a není kam spěchat, říkáme si. Lvi zatím nejeví jakékoli známky znepokojení.

TIP: Přizpůsobivý univerzální skokan puma americká

Jako na povel začínají ostatní řidiči startovat a pomalu odjíždějí. Roger se krokem sune na jejich místo, nechceme lvy ani v nejmenším vyplašit. Jak jsem ale zjistil už v předešlých dnech, zvířata jsou tady na pohyb aut opravdu zvyklá a jen tak něco je z míry nevyvede. To však neznamená, že bych je chtěl podceňovat. Ne nadarmo je tady striktně zakázáno vystupovat z aut mimo vyhrazená místa a fotografovat jinde než v úkrytu plechových čtyřkolek. Nejednou se už stalo, že si všetečný turista chtěl pořídit unikátní záběr z blízka a z líně se povalující kočky se ve zlomku vteřiny stala opravdová divoká šelma. Štěstí zkrátka i tady přeje předvídavým.

Lev a vrabec v hrsti

Tak konečně i já mám možnost vychutnat si zblízka pohled na divoké lvy. Je to opravdu zvláštní pocit a najednou vůbec nevím, co si s tou nádherou přede mnou počít. Stojím a koukám na tu krásu… Král zvířat se zčista jasna zvedá a vykračuje směrem k nám. Vzdálenost mezi námi se zkracuje a skrze objektiv se díváme jeden druhému přímo do očí. Pak najednou zastavuje, jako by se nám jen chtěl ukázat v celé kráse, otáčí se a kráčí zpět ke své dosud ležící družce.

„Prší,“ šeptá mi moje žena Maruška a Roger se ptá, zda pojedeme dál. Když prší, nemá přece význam dál tady zůstávat. Snad nějaký šestý smysl nebo už tolikrát naplněná slova o vrabci v hrsti mne přinutila ještě počkat. Na auto už bubnují solidní kápance jarního tanzánského deště a my jen zatahujeme střechu. Vysouvám teleobjektiv oknem a sleduji, jak se lvi před námi protahují, chodí kolem sebe a třou se o sebe navzájem. „Budou se pářit,“ šeptá mi Roger a já s napětím sleduji v hledáčku počínání těch překrásných šelem.

Voda, která dává život

Lev se zmocnil lvice a řve u toho, až mi běhá mráz po zádech! Na vlastní oči vidím to nádherné divadlo, ještě přiblížené teleobjektivem. Tyhle okamžiky chci mít samozřejmě zaznamenané, a tak zpočátku bezhlavě mačkám spoušť. Teprve po několika chvílích se mi do hlavy vrací něco jako klid. Během několika vteřin je po představení a lvice zůstává ležet v trávě. Ve skle teleobjektivu zřetelně vidím kapky deště a napadá mě, co kdybych nastavil delší expozici… Lvi se po chvíli znovu páří, což se v období říjnosti samic děje i padesátkrát denně! Tenhle milostný akt je ještě kratší než předešlý a lev si sedá za lvici. Prší opravdu hodně. Lev najednou natáčí hlavu ke straně a já už vím, co bude následovat.

Král zvířat se oklepává a do tichého šumění deště zarachotí v sérii snímků můj fotoaparát. Vím, že jsem viděl a zachytil něco mimořádného. V návalu radosti objímám Marušku i Rogera a jásám nadšením. Lvi nás ovšem už zřejmě mají dost. Zvedají se a oba pomalu kráčí kousek dál do buše. Třeba chtějí být konečně sami…

Rychle vyrážíme na cestu do kempu. Začíná se stmívat a vydatný déšť mění prašné cesty v kašovitě blátivou hmotu, kterou jde projet jen velmi těžko. Deště jsou v tomto období velmi časté. Trvají vždy jen několik desítek minut, nejdéle hodinu a kraj po nich zase velmi rychle osychá. Je to však nesmírně důležité období pro celkový vývoj africké přírody. Začíná rašit první tráva, „startér“ zdejšího života. A možná, že v dnešním dešti začal i život další majestátní šelmy, která stojí přesně na opačném konci tohoto impozantního potravního řetězce.

Fakta o králi zvířat

Podle některých vědců se na zemi vyskytuje asi 14 poddruhů lva či jeho geografických ras, z nichž mnoho už bylo vyhubeno. Na poddruhy byli lvi rozděleni dle místa výskytu, podle barvy a mohutnosti hřívy a tělesné stavby. Nejznámějšími poddruhy jsou lev indický (Panthera leo goojratensis); lev masajský (Panthera leo massaica) se vyskytuje v Keni a Tanzánii; lev senegalský (Panthera leo senegalensis) – silně ohrožen; lev konžský (Panthera leo bleyenberghi) – silně ohrožen; lev berberský (Panthera leo leo) – vyhynul ve 20. letech minulého století; lev kapský (Panthera leo melanochaita) – vyhynul v roce 1865.

Lev patří mezi tři největší kočkovité šelmy Afriky. V kohoutku měří zhruba metr, samci jsou o něco vyšší. Stejně tak je tomu i u hmotnosti, která se u lvic pohybuje někde kolem 110–150 kilogramů, zatímco lev může vážit až úctyhodných 220 kilogramů. U samců je impozantní především hříva, která začíná růst někdy kolem pátého roku života a zpočátku je světlá. S přibývajícím stářím zvířete postupně tmavne.

Celkový počet lvů žijících v Africe se udává mezi 50 000 až 200 000 exempláři. Pravda by mohla ležet někde uprostřed těchto vědci zjištěných údajů. Lev je odedávna obdivován pro svou inteligenci, sílu a krásu. Není proto divu, že se objevuje na mnoha symbolech – erbech, poštovních známkách, platidlech apod. Koneckonců, lva má ve znaku i naše republika.