Atentát na knížete Soběslava: Vrazi trestu neunikli, hlavní iniciátor ale vyvázl

V letech 1125−1140 vládl českým zemím Soběslav, kterého doboví kronikáři ověnčili různými lichotivými přívlastky. Jejich názor však nesdílel biskup Menhart. Ten usiloval o propuštění zajatého Břetislava (syna Břetislava II.), jeho uvedení na stolec a zavraždění panujícího knížete.

Jak se dělá atentát

Pro svůj plán duchovní získal knížecího kaplana Božíka a urozené bratry Střezimíra a Miroslava. Jakmile však celé spiknutí zorganizoval, vydal se jako zbožný poutník do Jeruzaléma s tím, že ledva se vrátí, sklidí plody své dračí setby.

Nyní byli na tahu velmoži, kteří najali dva bojovníky a s velkou pečlivostí je vyzbrojili. Podle takzvaného Kanovníka vyšehradského měl jeden kopí a dva lokte (téměř 120 centimetrů) dlouhou „dýku“ a druhý meč potřený jedem. Najatí vrazi se následně vmísili do knížecí družiny a čekali na vhodnou příležitost.

Ani Soběslav však nebyl bez zastánců a podporovatelů a ti ho včas varovali. Díky tomu odhalil neznámé muže ve své suitě a poslal vojáky, aby vrahy ve vší tajnosti zajali. První byl zadržen bez potíží, ale druhému se podařilo uniknout. Kníže tedy předstíral, že mu byl ukraden tlumok, a namísto atentátníka poslal své muže chytat domnělého zloděje. Po krátkém stíhání byl viník zadržen a pachatelé přiznali, že je zaplatili Miroslav a Střezimír. Starší Miroslav byl okamžitě zatčen, ale mladší se pokoušel o útěk a zaštítil se přitom smyšlenou historkou o nemocné matce. Nakonec byl chycen také. Následoval výslech a o poznání později i veřejný soud.

Ortel nad vrahy

Urozené bratry čekalo utětí všech údů. Ještě krutější ortel stihl najaté vrahy: „Jsou do kola vpleteni, oči jim vyloupány, ruce i jazyk uříznuty a s přeraženými údy jsou položeni na sloupy, k jejich zahynutí připravené, bídné životy skončili.“

Kaplan Božík měl větší štěstí, podařilo se mu včas uprchnout. Neodolal však pokušení a vydal se na popravu, kde byl zadržen a uvězněn. Tím se penzum obviněných nevyčerpalo. Stín pochybnosti padl i na velmože Křivosúda, Vacemila a Jindřicha. Všichni byli příbuznými zajatých šlechticů a svorně se odvolali k božímu soudu. Kníže vyhověl, a proto museli kráčet po žhavém železe. Zkouška prokázala jejich vinu, a tak byli sťati. Ve stejné době vydal Soběslav pokyn k oslepení uvězněného Břetislava.

Spravedlnost není pro každého

Zatímco se soukolí spravedlnosti dalo do pohybu a rozdrtilo první oběti, vrátil se biskup Menhart z daleké cesty, aby zkontroloval, jak se úklad povedl. Když viděl ne­úspěch celého atentátu, vydal se dobrovolně do rukou knížete. Právě tehdy začal tvrdit, že mu šlo pouze o blaho vězněného Břetislava. Takzvaný Kanovník vyšehradský k tomu lakonicky dodává, že „biskup Menhart ničeho zlého proti knížeti Soběslavovi nesmýšlel“. Církevní hodnostář opravdu nakonec ušel trestu, protože potrestat ho by politicky bylo příliš riskantní.

TIP: Potřební, přesto opovrhování: Krvavá historie katovského řemesla

Dobová spravedlnost tedy zafungovala jako silonová síť. Malé rybky zahubila, ale dravec rozměrů biskupa Menharta ji zpřetrhal a vzniklou dírou se snadno provlékl i kaplan Božík. Ani o jeho potrestání totiž nejsou žádné zprávy.