Zrození tradice: První vánoční strom republiky byl vztyčen v Brně

Devatenáct metrů vysoká jedle z místního lesa byla u bílovické sokolovny ozdobena papírovými řetězy a stuhami a poté oficiálně předána zástupcům České zemské péče o mládež. Nechyběla recitace básní, zpěv státní hymny a hudební doprovod. Zrodila se nová vánoční tradice, udržovaná dodnes.

Spisovatel Rudolf Těsnohlídek (1882–1928), autor známé pohádky Liška Bystrouška, proslavené i díky opernímu zpracování Leoše Janáčka, působil od roku 1908 jako redaktor Lidových novin v Brně. Na předvánoční procházce v nedalekých Bílovicích nad Svitavou nalezl 22. prosince 1919 se svými dvěma přáteli uprostřed zasněženého lesa opuštěné sedmnáctiměsíční děvčátko: „Měla rozhalenou košilku... Plakala stále tišeji, přerývaně. Byla promodralá zimou.“ 

Jak bylo později vypátráno, holčičku zde zanechala její matka, služka Marie Kosourová, která se takto pokoušela vyřešit svou zoufalou materiální situaci. Za svůj čin byla odsouzena k pěti měsícům žaláře. Děťátko, pojmenované Liduška, se podařilo zachránit a také pro něj nalézt adoptivní rodiče.

Zrození tradice

Silný dojem z tohoto zážitku inspiroval Rudolfa Těsnohlídka k založení tradice každoročních brněnských vánočních „stromů republiky“, spojené se sbírkami pro chudé děti. Jako vzor mu přitom sloužil zvyk pěstovaný v dánské Kodani. Nová iniciativa nalezla velký ohlas – vánoční stromy republiky se brzy objevily též na náměstích dalších československých měst. Již roku 1925 stály např. i v Praze či Bratislavě. 

Hlavním výsledkem Těsnohlídkova charitativního úsilí bylo ovšem v prosinci 1929 založení domova pro opuštěné děti v brněnských Žabovřeskách, který byl pojmenován po dávné dánské královně Dagmar, dceři českého krále Přemysla Otakara I. Otevření domova se však spisovatel, sužovaný depresemi, již nedožil. 12. ledna 1928 spáchal sebevraždu: zastřelil se přímo v redakci Lidových novin.