Když odpočítával císař Josef II. své poslední dny, kolovala údajně po Vídni říkanka:
Der Bauer Gott, der Berger Not, des Adels Spott, liegt auf den Tod
Umírá bůh sedláků, bída měšťáků, výsměch šlechticů.
Ať už lid vnímal svého monarchu jakkoli, jisté je, že 20. února 1790 ztratil habsburský dům jednu ze svých nejvýraznějších osobností.
Svoji vladařskou dráhu zahájil Josef coby nejstarší syn Marie Terezie po smrti svého otce roku 1765. Energický reformátor se okažitě dostal do sporů se svou matkou, jež se změnám, které s sebou přinášelo nastupující osvícenství, otevírala jen pozvolna.
TIP: Matka se synem i věční rivalové: Spoluvláda Marie Terezie a Josefa II.
Plně prosadit své plány mohl Josef až po její smrti v roce 1780, kdy se stal jedinou hlavou rozsáhlé monarchie. Svými ráznými, mnohdy až šokujícími inovacemi ve všech oblastech života si vytvořil řadu více i méně mocných odpůrců. Když bezdětný císař vydechl naposledy, bylo na jeho mladším bratru Leopoldovi, aby rychle urovnal poměry, které jeho předchůdce svou reformační politikou rozvířil.
