Webbův dalekohled prozkoumal prach a plyn ve zbytcích supernovy
Vesmírný dalekohled Jamese Webba zacílil na světelné echo v blízkosti pozůstatku supernovy Cassiopeia A a objevil delikátní a propracované struktury prachu a plynu.
Silný rádiový zdroj Cassiopeia A v souhvězdí Kasiopeji je pozůstatkem supernovy, která explodovala ve vzdálenosti asi 11 tisíc světelných let od nás. Když záření takové exploze zasáhne okolní mezihvězdný materiál, způsobí, že začne rovněž zářit. V takovém případě vzniká světelné echo, které bývá atraktivním cílem pro teleskopy.
Před lety pozoroval světelné echo v okolí pozůstatku supernovy Cassiopeia A americký vesmírný infradalekohled Spitzer. Nedávno se na stejné místo zaměřil i Webbův dalekohled se svojí kamerou NIRCam (Near-Infrared Camera), který podobně jako Spitzer pozoruje vesmír v oblasti infračerveného záření.
Světelné echo u pozůstatku supernovy
Webbův dalekohled odhalil fantaskní delikátní struktury kosmického prachu a plynu, které obklopují pozůstatek supernovy Cassiopeia A. Jsou to těsně uspořádaná vlákna a plochy, jejichž tvary jsou patrné v měřítku méně než setiny světelného roku (400 AU). Pro srovnání, vzdálenost oběžné dráhy Neptunu od Slunce je asi 60 AU.
„Pozorovali jsme uspořádání podobné vrstvám cibule,“ přirovnává Josh Peek z Institutu vědy vesmírného teleskopu v Baltimoru. „Domníváme se, že podobně vypadají vnitřky většiny mračen prachu a plynu, která se nacházejí v okolním vesmíru. Zatím jsme je ještě nikdy takto detailně nepozorovali.“
Vědce překvapilo, že jsou mračna tímto způsobem strukturovaná. Vysvětlením by mohlo být, že je takto tvarují magnetická pole, která prostupují vesmírem. Podle Peekova kolegy Armina Resta je to jako astronomický ekvivalent medicínského skenu výpočetní tomografie, který umožňuje studovat mračna prachu a plynu ve třech rozměrech.
