Vzdělat i pobavit: Kulturní život krajanů v Chicagu provázela česky psaná periodika

Noviny a časopisy představovaly klíčový komunikační prostředek. Usnadňovaly nově příchozím zorientovat se v hektickém prostředí, pomáhaly udržovat kontakt s rodným jazykem a nepřímo tak i s domovinou, vzdálenou tisíce mil. Začátky krajanských tiskovin ale nebývaly snadné. Kvůli vysokým nákladům a úzkému okruhu předplatitelů skončila řada nadějných projektů už po pár číslech. Jakmile se však podařilo získat dostatek pravidelných čtenářů, pestrá nabídka se neustále rozšiřovala. Na pultech se objevovaly noviny a časopisy náboženského, politického, odborného i zábavného charakteru. 

Mezi náboženstvím a politikou 

Josef Molitor původem z Valašského Meziříčí byl knězem v kostele svatého Václava. Od října 1867 krátce vydával týdeník Katolické noviny, ostře se vymezující vůči protestantům. Evangelický duchovní František Boleslav Zdrůbek v téže době založil populární antiklerikální časopis Pokrok, který proslul útočným stylem psaní a kladením provokativních náboženských otázek. V roce 1872 se objevil ještě Hlas Jednoty svobodomyslných v redakci podivínského myslitele Františka Matouše Klácela, jenž šířil vlastní utopické vize nového uspořádání společnosti, založené na lásce a dobročinnosti. Půtky na téma „čí bůh je ten správný“ zaměstnávaly čtenáře na stránkách tisku mnoho desetiletí. 

Dalším silným tématem byla politika, neboť Chicago představovalo kolébku čechoamerického socialismu. Lev Palda z Vodňan založil Národní noviny plné článků o dělnickém hnutí. Později přibylo několik anarchistických titulů, zejména týdeník Budoucnost od okruhu lidí kolem Josefa Boleslava Pecky, jednoho ze zakladatelů sociální demokracie v hostinci U Kaštanu na pražském Břevnově. Následovaly plátky s přiléhavými tituly jako Práce, Právo lidu, Spravedlnost, Pochodeň nebo Revoluce. Komunitou pochopitelně nehýbala jen víra a politika. Krajané zpravidla náleželi k nejrůznějším profesním a zájmovým spolkům a klubům, které vydávaly vlastní tiskové orgány. Netřeba připomínat, že většina cílila na pánské čtenářstvo, přesto se značné popularitě těšil čtrnáctideník Ženské listy. Těm nejmenším pak byl určen týdeník Přítel dítek. 

Pan nakladatel 

Smělý cíl pozvednout krajanský tisk si vytyčil August Geringer, původním povoláním učitel z Březnice u Příbrami, který v sedmadvaceti letech odešel zkusit štěstí za oceán. Byť ho mnozí odrazovali, že vkládá čas, energii a nemalé peníze do záměru odsouzenému ke krachu, pořídil si knihkupectví a malou tiskárnu a krok za krokem rozvíjel své podnikání. 

V říjnu 1871 zachvátil Chicago velký požár, který zničil přes 17 000 domů včetně téměř všech tiskařských podniků. Řádění ničivého živlu přečkaly pouze tři tiskárny, mezi nimi i ta Geringerova. Katastrofa paradoxně rozjela byznys nevídaným tempem: zakázky se hrnuly, Geringer pracoval dnem i nocí a díky naspořeným prostředkům si mohl dovolit začít vydávat i české učebnice, čítanky, romány, kuchařky či věstníky. Jako jeden z prvních šikovně využíval placených inzerátů a reklamy. Skutečný průlom v Geringerově kariéře ale znamenal až rok 1875, kdy v jeho podniku spatřil světlo světa první česky psaný deník vydávaný mimo domovinu – Svornost. 

Houževnatý podnikatel dokázal, že rostoucí česká komunita je hladová po vlastním tisku a je ochotna za něj štědře zaplatit. Aby nakladatel nemusel hradit vysoký nájem za tiskárnu a redakci, postavil na vlastním pozemku třípatrový dům, který vybavil nejmodernějšími tiskařskými stroji. Několikrát přikoupil další techniku a rozšířil výrobu. Aktivity jeho vydavatelského koncernu dalece překročily hranice města, pod značkou Geringer vycházely noviny i v Oklahomě, Pensylvánii nebo Marylandu. Měl na kontě přes dvě stě vydaných knižních titulů, některé se dočkaly pro mimořádný zájem i čtrnáctého dotisku. „Vzdělat, poučit, pobavit“, to bylo heslo Augusta Geringera, které dokázal přetavit ve výnosný byznys. 

Manželka spolu se čtyřmi dětmi se musela přizpůsobit Augustovu extrémnímu pracovnímu tempu. Vstával denně v pět hodin, do tiskárny přicházel nad ránem jako první, večer zamykal a zhasínal. Za padesát let měl pouze jedinkrát dovolenou. Nadále žil velmi skromně a své nemalé jmění věnoval převážně na dobročinné účely. Byl velkým mecenášem české národní kultury – podporoval sokolské tělocvičné jednoty, divadlo a školu, přičemž někdy dokonce zaskakoval jako vyučující. Během první světové války štědře financoval odboj, vedený T. G. Masarykem. Když 2. dubna 1930 ve věku osmaosmdesáti let zemřel, smuteční pochod v centru Chicaga čítal desítky tisíc lidí. 

Nová doba, nové výzvy 

Velká válka a zápas českého národa za samostatnost aktivizovaly krajanskou veřejnost. Tiskoviny se předháněly s novinkami z bojišť a informovaly o úspěších zahraničního odboje v čele s Masarykem. Po jistém útlumu v meziválečném období přinesl opětovné probuzení zájmu o události ve vlasti 15. březen 1939 a německá okupace. V Chicagu sídlilo ústředí Československé národní rady americké, zastřešující organizace koordinující pomoc krajanů z celého světa, jež putovala Benešově exilové vládě v Londýně nebo přímo zahraničním jednotkám. Až stotisícového nákladu dosahoval její týdenní bulletin News Flashes from Czechoslovakia Under Nazi Domination (Záblesky z Československa pod nacistickým útlakem). Rada dokázala za celou válku pro boj s nacismem nashromáždit miliony dolarů. 

TIP: Návrat do totalitní vlasti: Co čekalo na exulanty, kteří se vrátili domů?

Rovněž komunistický převrat v únoru 1948 zanechal na mediální scéně v Chicagu výrazné stopy. Usadily se zde totiž tisíce exulantů, kterým tradiční tisková produkce nevyhovovala zaměřením ani obsahem. V důsledku toho se objevily třeba tituly Národní politika, Národ či Zpravodaj. Optimisté z řad redaktorů v nich uklidňovali, že rudá totalita se brzy zhroutí, ti skeptičtí naopak varovali, že vyhnanství bude dlouhé a bolestné.