Tvrdý soupeř: Kterak Jindřich Ptáčník Čechy k poslušnosti přivedl

Saský vévoda Jindřich byl jedním z řady východofranckých velmožů, kteří s velkou mírou nezávislosti vládli svému území. Když byl zvolen králem, musel si svůj nový post tvrdě obhájit.

V zimě roku 928 napadl rychlým útokem kmen Stodoranů (Havolanů) a oblehl jejich sídelní centrum Brenu (dnešní Branibor nad Havolou). Dobyté území král připojil k říši jako součást marky Geronis a obrátil se proti dalším kmenům. Zbýval však ještě jeden soused, kterému musel připomenout staré závazky – Čechy, zejména pak ve chvíli, kdy nový kníže Václav začal prosazovat vlastní politiku na úkor Saska.

Všemi kroky, které Jindřich učinil v letech 921–929, si zároveň připravoval půdu k vyřešení problému s Čechami, které z pohledu říše již od dob Karla Velikého představovaly podřízené území s povinností odvádět pravidelnou platbu do královské pokladny. Čechy de facto zůstaly odříznuty od všech byť jen potenciálních spojenců. Bavorsko uznalo svrchovanost Saska, s Maďary Jindřich uzavřel smlouvu o neútočení, slovanské kmeny z Polabí zpacifikoval.

Jindřich potřeboval Čechy coby poslední území na východě přivést k poslušnosti. Fakt, že si je nechával na konec, značí, že měl před Čechy respekt. Jistě si uvědomoval psychologický efekt svých zásahů proti Slovanům v Polabí, vzhledem k válečnické pověsti Čechů však nic neponechával náhodě a vyžádal si bavorské posily vévody Arnulfa. Patrně v létě roku 929 se před Prahou objevila armáda, jíž Václav nemohl vzdorovat. Jindřich bez boje přijal Václavův hold a obnovil Čechům tribut. Český kníže daný stav akceptoval a až do své smrti závazek pravděpodobně dodržoval.