Tři blázni na střeše: Jak se stavitel Matěj Rejsek pomstil kutnohorským měšťanům?
Někteří průvodci uvádějí, že na chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře může pozorovatel najít havíře s obnaženým pozadím. Ve skutečnosti je to trochu jinak
Tato historka je jen jakýmsi hybridem mezi brněnským neslušným mužíčkem a všudypřítomným motivem havíře v perkytli, kterému v Kutné Hoře prostě neuniknete. To však neznamená, že nás na střeše tohoto hrdého symbolu města nečeká spousta překvapení.
Číhají tu chrliče v podobě bájných zvířat, zelení muži a zelené ženy jako symboly přírodní obnovy, nebo třeba rarach se sekerou. Toto monstrum s kočičí tváří je obzvláště zajímavé, protože jeho pravzor pochází z bujarých karnevalových slavností známých z pozdně středověkých měst. Ty byly často pod patronací bohatého cechu řezníků, a tak například v Norimberku měli podobného démona se sekerou, který bojoval s ohavnou stařenou, alegorií špatných stránek lidské osobnosti.
Na truc měšťanům
Vraťme se však ke smyšlené historce o obnaženém havíři. Kutná Hora totiž svou variaci na neslušného mužíčka opravdu má, a to hned třikrát. Ze střechy na město pohrdlivě shlíží pokroucené postavy tří bláznů.
Podle pověsti není jejich tvůrcem nikdo jiný než slavný Matěj Rejsek respektive „Matthias Raysek de Prostieyov Baccalareus Pragensis“. Tento mistr jagellonské gotiky si prý byl až příliš dobře vědom svých kvalit, což poměrně rád dával najevo. Pro místní tak obratem získal stigma „nafoukaného Pražáka“, kterému je třeba házet klacky pod nohy. Ubohý umělec tak se zdejšími kameníky zažil pravé peklo a ti zase zuřili, že jim cizák bere práci. Když tedy talentovaný muž své dílo dokončil, blaženě si odechl. Aby se kutnohorským aspoň trošku pomstil, umístil na chrám trojici komických bláznů.
Může to být pravda?
Tato pověst sice pochází až z 19. století, přesto nepostrádá několik velmi zajímavých detailů, z nichž zásadní je ona zmínka o „nafoukaném Pražákovi“. Kutná Hora totiž nebyla jako jiná města. Její start byl doslova raketový a nález drahého kovu ji vystřelil mezi přední sídla českého království. Zdejší měšťané obratem neskutečně zbohatli.
Například původně nevýznamný rod z dnes již zaniklé obce Vrchoviště postupně získal erb s bájným jednorožcem a jeho příslušníci se stali donátory umění, zadavateli staveb a Jan Smíšek dal dokonce přestavět svůj dům v přepychový šlechtický palác. Podle další pověsti s podobnými lidmi neváhali stolovat ani jagellonští králové, kteří se také o „stříbrnou hůl“ velmi rádi opírali. Město toužilo zastínit samotnou Prahu.
Žádná pohádka však netrvá věčně. Třpytivý kov došel a vývoj ustrnul. Jako věčná připomínka zůstaly na střeše postavy tří bláznů, které mají varovat každého, kdo se rozhodne spoléhat jen a pouze na peníze.
