Třaskavé barely jihoamerické Guayany Esequiba
Kdybychom na mapě Jižní Ameriky zvýraznili všechna ohniska diplomatického napětí, obzvlášť silně by na ní zářila oblast západně od řeky Esequibo v Guyaně. Víc než polovinu území zmíněného státu si totiž nárokuje sousední Venezuela, jejíž armáda nedávno neměla daleko k ozbrojenému vpádu.
Problematická oblast nese název Guayana Esequiba a pokrývá bezmála dvě třetiny oficiálního guyanského území, konkrétně šest z deseti tamních administrativních regionů. Na ploše dvakrát větší než Česká republika však žije pouhých 128 tisíc lidí. Jižní část Guayany Esequiby navíc představuje nejméně osídlené teritorium celého kontinentu a řada místních obyvatel náleží mezi domorodce.
Etnologové v oblasti rozlišují přinejmenším devět kmenů, jež se dorozumívají převážně tzv. kreolštinou, tedy svým domorodým jazykem ovlivněným angličtinou. Než Guyana v roce 1966 získala nezávislost, šlo o jedinou britskou kolonii v Latinské Americe – a dodnes zůstává jediným tamním státem, kde právě angličtina platí za úřední řeč.
Nejrychlejší růst
Guyana donedávna patřila mezi rozvojové státy závislé na zemědělství. V roce 2015 však nadnárodní koncern ExxonMobil objevil při jejím pobřeží zásoby ropy v odhadovaném množství jedenácti miliard barelů. O čtyři roky později zahájila společnost těžbu, a pomohla tak zubožené ekonomice odrazit se ode dna. V roce 2020 se Guyana stala hospodářsky nejrychleji rostoucí zemí světa, přičemž mezi léty 2019 a 2022 se její hrubý domácí produkt na hlavu zvýšil víc než trojnásobně. Podobně pozitivní výsledky předpokládají analytici i pro následující léta. Otázkou zůstává, jak s kladnými čísly zahýbe aktuální diplomatické napětí.
Spor se vyostřil počátkem předloňského prosince poté, co venezuelský prezident Nicolás Maduro zorganizoval referendum o anexi Guayany Esequiby. Argumentoval tím, že dané území náleží jeho zemi z historických důvodů a pod správou sousedního státu se ocitlo jen v důsledku mylně vyložených mezinárodních dohod z předminulého století (viz Stručné dějiny). Venezuelané s ním podle všeho souhlasí, neboť oficiální závěry lidového hlasování zněly jednoznačně: 96 % voličů se vyslovilo pro. Není však jasné, do jaké míry lze referendum označit za demokratické.
Budoucnost s otazníky
Týden před Vánocemi 2003 zprostředkoval generální tajemník OSN António Guterres setkání prezidentů obou zemí v karibském státě Svatý Vincenc a Grenadiny. Guyanský lídr Irfaan Ali se nechal slyšet, že Venezuele nepřenechá ani centimetr území. Oba politici se však shodli, že za žádných okolností nedopustí eskalaci napětí ani násilí. Z úst nezávislých pozorovatelů přesto již dřív zazněly obavy z vojenského vpádu. Velká Británie pak v reakci na to vyslala ke břehům své někdejší kolonie hlídkovou loď královského námořnictva…
Stručné dějiny
Území dnešní Guyany odedávna obývala různá indiánská etnika, zejména Aravakové a Karibové. Po objevitelských výpravách Kryštofa Kolumba zamířili do země první Španělé, nicméně v 16. století o ni projevovali zájem především Britové, Francouzi a Nizozemci. Poslední jmenovaní tam založili pobočky své obchodní společnosti a přivezli bezpočet afrických otroků. V roce 1831 ovšem kontrolu nad Nizozemskou Guyanou převzali Britové a prohlásili ji za svou kolonii.
V roce 1899 přiřkla mezinárodní smírčí komise složená ze zástupců USA, Velké Británie a Ruského impéria esequibské území Spojenému království, přičemž Venezuela verdikt přijala, přestože si na region také činila nárok. Plné autonomie na Británii se Guyana dočkala teprve v roce 1966, nicméně krátce před jejím vyhlášením začaly ve Venezuele narůstat hlasy volající po znovuotevření územního sporu. Británie proto se sousední zemí uzavřela dohodu o ustavení nové mezinárodní komise, jež byla ovšem po čtyřech letech bezvýsledného jednání rozpuštěna…
V současném sporu se venezuelská vláda odkazuje právě na dohodu, která zrušila původní arbitráž z roku 1899. Před osmi lety předala Guyana případ Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu, jenž následně rozhodl v její prospěch. Rozpínavý soused však prý hodlá usilovat o vytvoření nového spolkového státu na území Guayany Esequiby a udělí tamním obyvatelům venezuelské občanství.