Tibet před buddhismem: Staletí plná intrik, násilí a nenávisti

V co vlastně Tibet věřil před buddhismem? Starověká lidová religiozita tibetských obyvatel, která byla rozšířena i ve velké části tehdejší Asie, neměla jména. Jednalo se o směs šamanismu, uctívání přírodních sil a živlů. Většina rituálů a obřadů, které stoupenci této víry praktikovali, se provádí dodnes. A až do současnosti je ovlivňují myšlenky a proudy přicházející nejčastěji z Indie a Číny. Známe je z mýtů, které se po generacích vyprávějí při nejrůznějších oslavách a obřadech.

Tato bezejmenná víra se opírá o přírodu, kterou obývají duchové a démoni. Božstva jsou vesměs lidem nakloněná a pomáhají jim, není ale radno je rozzlobit, to potom mohou seslat neštěstí i nemoci. Božstva obývají jednu ze tří sfér – nebe. Pod ní je sféra země určená lidem a úplně nejníže leží podsvětí, kde žijí podsvětní nágové. Toto rozdělení světa do tří úrovní uplatňovali Tibeťané nejen ve vztahu k přírodě okolo, ale i v běžném životě. Na tři úrovně se rozdělovala například i obydlí. Nejnižší patro obýval dobytek, prostřední patřilo lidem a nejvyšší místo v domě sloužilo k obětování bohům.

Ale nejen bohové ovlivňovali vývoj lidového náboženství. Těžko říct, zda si tuto pozici vládcové vědomě vytvářeli, ale právě panovník byl v bezejmenném náboženství klíčový. Většina náboženských rituálů totiž podporovala jeho kult. Lidé považovali za nesmírně důležité, aby svými obřady symbolicky udržovali krále zdravého a silného. Vždyť šlo o potomka bohů!

Bön

Ačkoli bývá náboženství zvané bön často označováno za předchůdce buddhismu, i ono vzniklo z bezejmenného lidového náboženství. Je sice pravda, že do Tibetu se dostalo ještě před příchodem buddhismu, ale ve velmi omezené míře. S jeho utvářením a šířením pomohla právě buddhistická nauka.

Myšlenky bönistů do Tibetu přicházely ze západu, nejspíše z Persie. Tradičně je za zakladatele náboženství považován Šenrab Miwo, kterého srovnávají s Buddhou. Slovo „bön“ označuje neměnnou nauku a věčnou pravdu, tedy přesně to, čím je pro buddhisty dharma. Ačkoli se obě náboženství považují za zcela odlišná, neznalí pozorovatelé je od sebe těžko rozeznají. Jejich cíl je totiž stejný: dosáhnout příštího zrození coby bytost obývající ráj. Kromě toho i bönisté začali po vzoru buddhistů ve velkém stavět kláštery pro stovky mnichů.

Původní bön se opíral o šamanismus a víru v přírodní démony. Teprve s příchodem buddhistické nauky se začal formovat do podoby, kterou známe dnes. Oba náboženské směry se navzájem ovlivňovaly a přebíraly od sebe řadu znaků. Mnoho buddhistických učenců ve svých dílech označovalo bönisty za zloděje myšlenek a symbolů. Snažili se je očernit a zesměšnit. Ovšem ani bönisté nezůstávali pozadu a příchod buddhismu popisovali jako „největší katastrofu lidstva“. Všechno zlé je ale k něčemu dobré a v případě těchto nekonečných sporů to platí také. Právě ony totiž dopomohly k formulování nejdůležitějších myšlenek obou náboženských proudů.

Přichází buddhismus

Teprve tibetský král Songcän Gampo se v 7. století zasloužil o vznik tibetského písma a mluvnice. A až v této době tedy začaly být sepisovány historické události a zákony. Standardizovaly se také míry a váhy. To prospělo obchodu i právu. Songcän Gampo nechal ve velkém stavět chrámy a v dobrém se snažil vycházet i se stoupenci bönu. Ti buddhismus odmítali, a to nejen z důvodů náboženských, ale především politických.

Prakticky přímo odporovali králi, když odmítali jakékoli cizí vlivy, které by mohly ohrozit prastaré lidové náboženství. Nicméně svůj vliv stále více ztráceli a myšlenky buddhismu se zemí naopak hojně šířily. Situace v Tibetu byla lehce třaskavá, ale navrch měli uctívači buddhismu.

I další panovníci nechávali stavět kláštery a překládat sútry. Když usedl na trůn jedenáctiletý král Thisong Deacän, politická situace v zemi se na nějakou dobu otřásla v základech. Vlády se totiž ujali ministři z řad bönistů a ti vydávali jeden proti­buddhistický zákon za druhým. Pomáhaly jim přitom paradoxně i hojné epidemie neštovic, které obyvatelé Tibetu považovali za odplatu rozhněvaných bohů bezejmenných lidových kultů. Nic ale netrvá věčně. Jakmile král dosáhl plnoletosti, pustil se do vládnutí podle svého. Buddhismus ustanovil státním náboženstvím a dva z největších odpůrců buddhismu u dvora zbavil jejich funkcí. 

Ani tato „idylka“ ale netrvala dlouho. Na hranicích s Čínou se totiž rozhořely boje. Obě země se přetahovaly o území a nárok na Hedvábnou stezku. Kromě politiky taky eskaloval spor o to, která forma buddhismu je ta správná. Je to učení indické, nebo čínské? Jakkoli se to může zdát malicherné, spory se natolik vyhrotily, že musela být ustanovena náboženská rada, která po dlouhých sezeních uznala jako jedinou formu buddhismu v Tibetu tu indickou. Spory s Čínou však zdaleka neskončily a už tehdy představovaly velké ohrožení tibetské autonomie.

Po období klidu, které trvalo skoro až do poloviny 9. století, začaly v Tibetu opět posilovat bönisté. Získali zastoupení v ministerských úřadech a podařilo se jim zasít mnoho zrnek nesnášenlivosti. Vše vyvrcholilo zavražděním krále. Na trůn usedl jeho nástupce – Thi Langdarma. Po krvi prahnoucí panovník, oddávající se sám mnoha neřestem, využil dalších epidemií neštovic k tomu, aby buddhismus prohlásil za zhoubu země. Dodnes je označován jako ďábel.

Buddhistické mnichy nutil, aby se ženili, jedli maso a pracovali na jatkách. Kdo odmítl, byl popraven. Nechal též zbořit řadu chrámů a spálit mnoho textů.
Buddhismus v Tibetu se ocitl na lopatkách a zdálo se, že náprava neexistuje. Podle legendy se osud mírumilovného náboženství rozhodl vzít do rukou mnich Dordže a krále zavraždil. V té době už ale buddhismus ze země téměř vymýtili. Moc v zemi se dělila mezi malá knížectví, která mezi sebou neustále válčila. Centrální tibetská vláda neexistovala a buddhismus se dále rozvíjel hlavně za hranicemi země.

Zní to téměř pohádkově, ale za návrat buddhismu zpět do Tibetu se zasadili právě jeho největší odpůrci – bönisté. Řada z nich totiž přestoupila na Buddhovu nauku a dopomohla k šíření buddhistických myšlenek. Znovu se stavěly chrámy a z exilu se vraceli mniši a mnišky. Tibet se opět vrátil k buddhismu. Trvalo to ale téměř tři století…