Od roku 1952 probíhal vývoj velkého plovoucího pásového transportéru (označovaného VOŽ), jehož komponenty posloužily k návrhu lehkého obojživelného tanku s krycím názvem „Leták“.
Stroj dostal hermetický svařovaný trup se zkosenými bočnicemi nad vrchní částí pásů a přídí, navrženou pro rozrážení vody při plavbě. Na jeho stropním pancíři byla v přední polovině umístěna otočná věž moderního nízkého tvaru s ostře zkosenou čelní stěnou. Na jejím vrcholu se nacházela velitelská věžička. Mechanismus otáčení věže konstruktéři po úpravách přejali z T-34/85. Podvozek, odpružený systémem torzních tyčí, sestával na každém boku ze šesti samostatně zavěšených pojezdových kol, hnacího a napínacího kola a dvou opěrných kladek.
Tank měl pohánět motor sovětské konstrukce, uvažovalo se o dvanáctiválci V-34M z T-34/85 s výkonem 372,9 kW, zvažovala se i jeho varianta s výkonem redukovaným na 298,3 kW, popřípadě vidlicový šestiválec, montovaný z jeho konstrukčních dílů a se 179 kW. Hmotnost neměla přesáhnout 15 t, přičemž
na korbě měl být schopen přepravit přes vodní plochu pět mužů se samopaly nebo 81mm minomet s obsluhou.
Ohledně výzbroje se uvažovalo o automatickém kanonu ráže 57 mm nebo o protitankovém ve stejné ráži. S ním by byl spřažen kulomet ráže 7,62 mm, na vrchol věže by se montoval těžký 12,7mm kulomet.
Osádka sestávala ze tří mužů. Přestože se „Leták“ mohl stát poměrně výkonným průzkumným prostředkem, nedošlo nakonec ani k postavení prototypu a program byl zrušen společně s dalšími projekty, na které armáda v roce 1956 rezignovala.
