Obchodník se smrtí: Basil Zaharoff sehrál důležitou roli v dějinách Velké války

Tento obchodník se zbraněmi představoval na přelomu 19. a 20. století významného zákulisního hráče, který díky známostem na nejvyšších místech umně tahal za nitky, a byť setrvával v pozadí, měl velký vliv na vývoj první světové války. Šlo o Basila Zaharoffa (1849–1936). Dodával různé zbrojní systémy Britům, Američanům, Němcům, Rusům, Turkům, Řekům, Španělům i Japoncům, přičemž řadu kontraktů získal hlavně díky korupci a uplácení. Byl dravý, aktivní a jeho počínání nelze – jako tomu ostatně bývá u většiny oligarchů – v mnoha případech považovat za morálně čisté. A jeho jméno ve své době vzbuzovalo bázeň a úctu.

Podnikavý Řek

Původ Basila Zaharoffa je trochu složitější, a abychom se vyvarovali chybného zkreslení, popíšeme si jej důkladněji. Narodil se roku 1849 jako Vasilios Zacharov řeckým rodičům v obci Mugla ležící v jižní části maloasijského pobřeží. Původní příjmení rodiny, jež zpočátku žila v hlavním městě osmanské říše, bylo Zachariu. Avšak když roku 1821 začalo (v důsledku protitureckého povstání na Peloponésu) pronásledování řeckých obyvatel i na maloasijském poloostrově, otec rodiny rozhodl o útěku do Ruska. Tam si všichni změnili příjmení na slovansky znějící Zacharov. Když se později situace v Malé Asii uklidnila, rodina se vrátila domů. Tam pak přišel na svět Vasilios a otec se vrátil k obchodování s látkami.

Vasilios se zapsal na anglickou akademii, avšak protože se otci finančně příliš nedařilo, musel studia brzy ukončit a začít pracovat. Údajně působil v jedné nechvalně proslulé skupině hasičů, která nejprve požáry zakládala a po uhašení vymáhala na postižených odměnu. Začal také zúročovat své na škole nabyté jazykové schopnosti (hovořil dobře anglicky a francouzsky) a živil se jako průvodce cizinců a překladatel. 

Později začal pracovat ve strýcově podniku s látkami, kde se projevil jeho talent pro obchodování. Podařilo se mu živnost pozvednout a nakonec se stal i společníkem. Nicméně strýc posléze jejich dohodu zrušil a odmítl mu vyplácet přislíbené peníze. Vasilios se zařídil po svém – původně slíbenou část ze zisků si prostě vzal a uprchl s ní do Velké Británie, kde jej vzápětí na udání zatli pro zpronevěru. Několik měsíců strávil ve vazbě, ale nakonec byl na strýcovo dobrozdání propuštěn.

Roku 1876 odešel do Řecka, kde se usadil v Athénách. Díky znalosti jazyků, uhlazenému vystupování a příjemnému vzhledu se mu všude otevíraly dveře. Jedna z prvních osob, se kterými se tehdy mladý 27letý obchodník – jenž byl tehdy už znám jako Basil Zaharoff – seznámil, byl o 11 let starší diplomat a podnikatel Stefanos Skuludis. Přestože Zaharoffa předchozí aféra ohledně zpronevěry pronásledovala a mnozí se od něj odvraceli, tento muž zůstal jeho přítelem a podporovatelem. Byl to právě on, kdo jej seznámil se švédským zbraňovým konstruktérem Thorstenem Nordenfeltem. Tehdy začala jejich spolupráce – Zaharoff se stal zástupcem stejnojmenného švédského podniku pro Balkánský poloostrov.

Zbraně pro všechny

U této skandinávské firmy začala Zaharoffova strmá kariéra ve světě obchodování se zbraněmi. Talentovaný prodejce dokázal využít všech příležitostí, jež se mu nabízely, a přinášel tak do firmy nejen ohromné zisky, ale také navazoval důležité kontakty v nejvyšších patrech mocenských struktur. Náhoda tomu chtěla, že zrovna v té době – po Berlínském kongresu (1878) nastal příznivý čas pro prodej zbraní. 

Zaharoff se brzy nadchl pro kulomety firmy Maxim, ve kterých spatřoval budoucnost válčení, a tak vyjednal fúzi obou podniků, jež proběhla roku 1888. V nově vzniklém koncernu Maxim-Nordenfelt Guns and Ammunition Company, který se specializoval na produkci lehkého dělostřelectva, kulometů a munice, měl coby akcionář podíl i bankéř Nathan Rothschild.

Odbyt měl díky různým lokálním konfliktům – jako řecko-turecká válka (1897), japonsko-čínská (1894–1895) a různé střety evropských velmocí v Africe – na dlouhou dobu zajištěn. Kromě toho rok 1900 jako by se stal pro mnoho armád světa signálem k zahájení modernizace. Zaharoff nedělal žádné rozdíly – dodával zbraňové systémy úplně všem. Příkladem budiž obchodní sólokapr, kdy se mu podařilo prodat řeckému státu ponorku Nordenfelt I, a vzápětí se o této transakci jen tak mimochodem zmínil odvěkému řeckému nepříteli – Turecku, které pak zakoupilo hned dva tyto podmořské čluny. Stejně tak prodal další dva kusy Rusku, které je provozovalo ve svých jižních mořích. Ponechme stranou skutečnost, že se jednalo o poruchové a nestabilní stroje neschopné navigace pod vodou. Navíc pluly na parní pohon, a tak bylo na palubě strašné vedro kvůli naakumulované páře v zásobnících.

Nekalé praktiky

Zaharoff spatřoval v ponorkách velký potenciál a velmi se mu zamlouvaly pokrokové projekty španělského konstruktéra Isaaka Perala, jehož plavidla vykazovala lepší stabilitu i obecně lepší plavební a navigační vlastnosti. Protože však Španěl nabídku spolupráce vytrvale odmítal, Zaharoff podnikl vše pro to, aby jej zničil. Peralovi se vzápětí „náhodou“ staly čtyři sabotáže, a to dokonce i před španělským panovníkem. Díky korupci se protřelému obchodníkovi podařilo získat vliv ve španělských muničních továrnách a nakonec dokázal, že o nadějné a kvalitní projekty nadaného konstruktéra nebyl zájem. Nutno podotknout, že v oblasti zbraňového byznysu ve Španělsku si Zaharoff udržel velký vliv až do své smrti v roce 1936.

Roku 1897 se Nordenfelt s Maximem rozešli a Zaharoff se se svým původním zaměstnavatelem rozloučil také. Zůstal ve službách Maxima a vedle toho koupil část jeho akcií, takže už nebyl jen zaměstnancem, ale i spolupodílníkem. Zároveň v tom samém roce dojednal spolupráci s firmou Vickers, jež představovala nejstarší britskou strojírenskou firmu produkující rovněž zbraně. Právě pro ni dokázal díky znalostem ruského prostředí dojednat vybudování zbrojního komplexu v Caricynu a také získal kontrakty s osmanskou říší. Další významné zisky mu přinesla rusko-japonská válka, kdy opět prodával zbraně oběma bojujícím stranám.

Vtáhnout Řecko do války

Při vypuknutí první světové války byl už Zaharoff oligarchou moderního střihu – nebyl jen magnátem zbrojním, ale též mediálním a bankovním – v Řecku vlastnil tiskovou kancelář, ve Francii zase populární noviny Excelsior a banku L’Union Parisienne des Banques, jejíž obchody byly spojovány s těžkým průmyslem. Měl vždy k dispozici ohromné množství informací, neboť právě ty považoval za základ úspěchu. Vedle toho též založil domov pro vysloužilé námořníky a dal peníze na válečné vdovy, což mu získalo ohromnou popularitu mezi veřejností. Známé měl i v těch nejvyšších patrech – například se přátelil s britským premiérem Davidem Lloydem Georgem. Vedle toho měl též čtyři občanství – osmanské, řecké, francouzské, anglické – což mu dávalo poměrně široký prostor působnosti.

Těchto všech skutečností využíval, aby vtáhl (na začátku války neutrální) Řecko do konfliktu. Toto bylo definitivně potvrzeno až v roce 2005, kdy Londýn zveřejnil dokumenty z Foreign Office, jež se týkaly i první světové války. Právě zde se objevily informace, že Zaharoff působil jako agent, který měl ve službách Velké Británie dotlačit Řecko do tábora Dohody. Pro tento úkol měl k dispozici i peníze ze strany britského premiéra. Kupříkladu s 1,5 milionem liber, které obdržel prostřednictvím Barclay´s Bank, si měl koupit 45 řeckých poslanců. A stejně jako za balkánských válek i nyní podporoval helénské království finančními půjčkami i darovaným válečným materiálem. Zaharoff byl velkým podporovatelem významného prodohodového politika Eleftheria Venizela, který od zbraňového magnáta mimo jiné obdržel v roce 1916 pět milionů drachem.

Síť intrik a korupce

Neutrální Řecko, kterému vládl proněmecky orientovaný král Konstantinos, se nakonec v důsledku vývoje válečných událostí rozdělilo na dvě části, čímž nastal stav nazývaný jako národní rozkol (ethnikos dichasmos). Severní část s hlavním městem Soluní obsadila dohodová vojska, v důsledku čehož zde byla instalována vláda výše zmíněného liberála Venizela, jež v listopadu 1916 vyhlásila centrálním mocnostem válku a zahájila na svém území mobilizaci. Jih s Athénami zůstal v rukou krále Konstantina a udržoval nadále neutralitu. Sjednocení obou řeckých států proběhlo až na jaře 1917, kdy byl proněmecký král vyhnán a Venizelova vláda se rozšířila i do zbytku země.

Boje na takzvané soluňské (makedonské) frontě sice neprobíhaly s takovou intenzitou a lidskými ztrátami jako na západním či východním bojišti, ale přesto přispěly k vychýlení onoho pověstného jazýčku na vahách ve prospěch Dohody. K tomuto zavlečení neutrální země do války, které mnozí dodnes považují za nesmyslné, přispěla mimo jiné i ohromná síť intrik a korupce na vysokých místech, na čemž měl nezanedbatelný podíl i Basil Zaharoff. Právě tyto jeho aktivity mu vynesly ze strany britské vlády titul Sir a od Venizelova kabinetu obdržel vysoké vyznamenání Kříž Spasitele (Stavros tu Sotiros). 

Po konci první světové války Zaharoff podporoval Eleftheria Venizela v maloasijském tažení a měl financovat řecké výboje z let 1919–1922. Rovněž hrál důležitou roli v ospravedlňování řeckého postupu u západních mocností – mimo jiné i podplácením francouzského tisku, aby si tak získal tamní veřejné mínění.

V meziválečné době se začal angažovat i v obchodě s naftou, ve stavbě lodí a v kasinech. Díky tomu, že se osobně znal s knížetem Ludvíkem II. Monackým, dokázal odkoupit tamní krachující kasino, které opět učinil ziskovým. Zaharoff zemřel roku 1936 v Monte Carlu a až do své smrti se měl údajně angažovat v některých meziválečných konfliktech.