Táhnout v bahně za vojskem: Život markytánek nebyl žadný med

Markytánky byly většinou šikovné obchodnice, které se živily tím, že se staraly o vojáky a obvykle byly také za některého z nich provdány. Mužům prodávaly především alkohol, jídlo a věci každodenní potřeby, také jim za peníze praly či vařily. Pro vojáky byly nedocenitelné zejména na delších taženích, kde si oni sami neměli jak jinak potřebné věci opatřit. Markytánky si ale nesmíme plést s příslušnicemi nejstaršího řemesla, i když si někdy mohly i touto formou přivydělávat.

Oblečení do nepohody

Obvykle se dostaly k vojsku jako mladé dívky, které se z nejrůznějších pohnutek přidaly k trénu. Tak se nazývala velká a pestrá skupina civilistů, která táhla za vojskem. Jelikož se v období sedmileté války (1756–1763) mohli vojáci ženit, nalézaly se zde jejich ženy a děti, dále obchodníci a řemeslníci, kteří se starali o jejich vybavení. Markytánky se tak s vojskem mohly dostat opravdu hodně daleko od domova a při tom musely snášet někdy až extrémní podmínky počasí. V létě parná vedra, na jaře a na podzim deště s rozbahněnými cestami a v zimě kruté mrazy. 

Těžkým životním podmínkám odpovídal i zjev jejich oděvu. Markytánky byly ve srovnání s venkovskými obyvatelkami daleko více vystaveny nepřízni počasí a tak nosily to, co se jim hodilo a bylo právě po ruce. Obvykle k vojsku přišly v šatech typických pro jejich rodný kraj. Jenže ty se v tak náročném prostřední lehce otrhaly a obnosily, takže nakonec ženy nepohrdly tím, co se jim podařilo právě sehnat a nerozpakovaly se obléct ani mužské části oděvu. 

Na těžkých rozbahněných cestách upřednostňovaly kožené vojenské střevíce a stejně tak tomu bylo se svrchním oděvem, kdy nepohrdly kabátcem vojenské uniformy, který si šikovnější markytánky upravili na svoji postavu. Stejně tak mohly nosit jiné části mužského oblečení, jako je třeba klobouk. Na některých vyobrazeních  se setkáváme i s tím, že si pod sukně oblékaly mužské kalhoty. Vždy ale u jejich oděvu převažovaly prvky ženského oblečení. Na dochovaných vyobrazeních mají markytánky většinou po ruce také džbánek či čutoru a jsou ověšeny nejrůznějšími taškami a ranci, ve kterých přepravovaly svoje zboží. 

Šněrovačka, kapsář, fěrtoch

Skladba oblečení markytánek vycházela z běžného pracovního oděvu konkrétního venkovského prostředí (odkud pocházely, ale i kudy táhlo vojsko). Základní kusy šatníku markytánky tvořila košile, která plnila funkci spodního prádla, přes ni se oblékal živůtek či šněrovačka, která v základu formovala postavu a nosily je všechny ženy. V pase si také mohly uvazovat kapsáře, což byly dva pytlíčky, ve kterých nosily nezbytnosti každodenní potřeby. Tím, že se kapsáře nacházely pod sukněmi na bocích, byly v bezpečí před nenechavými prsty a ženy zde mohly nosit i peníze a cennosti. 

TIP: Němá tvář armády: Jakou roli hrál pes v Napoleonových bitvách?

Přes kapsáře se v pase uvazovaly lněné či bavlněné spodničky a na vrch svrchní sukně, které mohly být ze stejného materiálu, nebo jemné vlny. Přes sukni se uvazovala zástěra, někdy nazývaná fiertoch. Navrch si ženy oblékly plátěný či soukenný kabátek a v zimě potom nosily kožichy, které se nazývaly šuby. Nedílnou součástí ženského oděvu byl čepec, klobouk, nebo šátek, který si uvazovaly buď přes hlavu, nebo si jej aranžovaly okolo krku a ramen do výstřihu. Na nohou nosily punčochy a střevíce.