Předchůdkyně feministek: Magdalena Dobromila Rettigová zdaleka nebyla jen autorkou kuchařky
Kdo by neznal proslulou kuchařku Magdaleny Dobromily Rettigové? Říkalo se jí Retiška. Její autorka byla dáma emancipovaná a velmi aktivní: psala básně, povídky i divadelní hry, zapojila se do aktivit národních obrozenců a zabývala se také výchovou dívek.
Malá Magdalena přišla na svět do rodiny Artmannů 31. ledna 1785 ve Všeradicích na Berounsku. Otec Franz byl německé národnosti a pracoval na panství hraběte Kounice jako vrchnostenský purkrabí. Matka Josefa pocházela z české rodiny Kubínů a prý, na rozdíl od otce, razila přísnost možná až příliš nesmlouvavou. Nejspíš neměla na vybranou. Tatínek zemřel Magdaleně, když jí bylo sedm let. Smrt ale zažila už dříve u svých sourozenců.
Vdova Josefa s dcerou se přestěhovaly do Prahy a poté do Plzně k příbuzným. Po celé roky je provázela finanční tíseň i nejrůznější zdravotní obtíže. Do školy – a to německé, začala Magdalena chodit až ve svých deseti letech. Do té doby ji doma vyučovala matka a také rodinný přítel Eugenikus Frank – vychovatel v rodině hraběte Kounice. K domácí výchově, či výuce patřily také ruční práce. První jehlice k upletení punčoch prý dostala Magdalena už ke svým pátým narozeninám. Matka tento dárek provázela slovy: ´Co si napříště upleteš, budeš mít. Jsi dost velká, abys mohla plést sama pro sebe´.
Magdalena, zvyklá na obtížný život, chodila do školy ráda a oblíbila si především mravoučné a biblické knihy. Byla přemýšlivá a spíš introvert. Poté, co vychodila školu, čekalo ji další stěhování. Znovu do Prahy, kde pobývala také u své tety a vydělávala si na živobytí. Naučila se domácí práce, a protože strýc vlastnil velkou knihovnu, mohla také číst a vzdělávat se. A tehdy prý začala psát: verše i drobné prózy, a to v němčině. Češtinu kolem sebe slýchávala, ale protože žila v německojazyčném prostředí, naučila se ji až později.
Manželství
Když jí bylo devatenáct let, seznámila se s o jedenáct let starším právníkem Janem Aloisem Rettigem. Bydlel ve stejném domě, jen o patro výš a od mládí věnoval vedle právnických a úřednických prací a věnoval také českým vlasteneckým aktivitám, přestože stejně jako Magdalena pocházel ze smíšené česko-německé rodiny. Matce se známost příliš nelíbila, ale když Magdalena těžce onemocněla, raději se sňatkem souhlasila. Svatbu slavili na Magdaleniny třiadvacáté narozeniny 31. ledna 1808.
Zdraví novomanželky vyžadovalo jistou péči. K Rettigům tak docházel coby ošetřující lékař zanícený český vlastenec František Koráb. Často k nim i se svou manželkou chodíval na návštěvy a také díky jeho vlivu se Rettigovi k vlasteneckým aktivitám připojili. Magdalena se také díky němu naučila pořádně česky – do té doby totiž komolila češtinu s němčinou. František uspořádal sbírku na nákup českých knih a Magdalenu navrhl za knihovnici. A ona se svou vrozenou důkladností a poctivostí nelenila a všechny knihy přečetla, aby pak o nich mohla zasvěceně hovořit. Už po půl roce se jí čeština velmi zlepšila!
Po prvních literárních pokusech, jež označila ještě německým názvem Poetische Versuche, už píše především česky a pro české čtenáře. Jejich život se také proměnil ve sled stěhování, což souviselo s Rettigovou prací. Z Prahy se přesunuli do Tábora, pak do Přelouče. Zde se jim narodily dvě děti, nejprve v roce 1813 dcera Jindřiška Milina a o tři roky později pak syn Karel. Na další adrese v Ústí nad Orlicí spatřil roku 1821 světlo světa jejich třetí syn Josef Ondřej Liboslav Rettig. Ústí později vyměnili za Rychnov nad Kněžnou.
Česká vlastenka
Právě Východní Čechy prosluly svými vlasteneckými aktivitami. A vedle péče o rodinu a domácnost se do nich Magdalena i její manžel aktivně zapojili. Rozšiřovali si okruh přátel podobného zaměření. Magdalena už vydala dva svazky svých poetických pokusů, dále dva svazky deníků a také několik dramatických děl. Stala se z ní zároveň nadšená propagátorka češtiny a dalších činností vlasteneckého rázu. A právě literatura tehdy posilovala nejen rozvoj českého jazyka, ale také umožňovala vznik a etablování moderního českého národa.
V hradeckém nakladatelství vyšla roku 1821 její první česky psaná literární práce nazvaná Mařenčin košíček. Do podtitulu vepsala Magdalena věnování „pro dcerky české“. Publikování jí dodalo odvahu. Sympatizanti a přátelé na ni naléhali, ať píše dál. Český jazyk a vzdělávání dívek se staly součástí jejího života. Zaměřila se na drobnou prózu, překládala veselohry pro divadlo. Povídky Chudobičky z roku 1826 napsala jak v češtině, tak v němčině. Šlo vlastně o učebnici jazyků.
Příležitostně také skládala básně, i tady nejprve v němčině. Rettigová nakonec ve vlasteneckých kruzích svou tvorbou docela proslula, přestože čelila jisté nedůvěře. Nevěřili jí autorství, protože byla přece jen žena. A tak ve společnosti absolvovala dokonce jakýsi test, zda opravdu umí veršovat. Obstála, a tím posílila nejen svou pozici, ale také ukázala, že i ženy mohou zastávat jinou roli než manželky, matky a hospodyně.
Kuchařka a vychovatelka
Ve stejném roce jako Chudobičky vychází její slavná kuchařka, a to pod názvem Domácí kuchařka aneb pojednání o masitých a postních pokrmech pro dcerky. Obsahovala nejen recepty, ale nalézáme zde také doporučení na využití především lokálních surovin, na vzhled jídla, chuť i úpravu stolu. K oblibě této kuchařky zásadně přispěla i její srozumitelnost a to, že využívala běžně dostupných surovin tak, aby vznikla strava jednoduchá, zdravá a pestrá. Hospodyňky se tak učily i to, jak šetřit, neplýtvat a využívat každý zbytek.
Rettigová tím zúročila své dlouholeté zkušenosti a vztah k domácnosti a hospodyňským pracem, který ji provázel už od doby, kdy se ještě na panství hraběnky Bredovské v Kamenné u Příbrami dostala do místní kuchyně. Pozorovala tamního kuchaře, jak vaří, zapamatovala si postupy a některé recepty si také zapsala. Brzy se prý stala žačkou mistra kuchaře, kterého předčila. A právě svou kuchařkou se zapsala do historie i současnosti.
O čtyři roky později se rodina Rettigů opět stěhuje, tentokráte už naposledy. Jejich bydlištěm se stává východočeská Litomyšl. V tomto městě se vlasteneckým aktivitám dařilo – fungovala tu česká tiskárna i nakladatelství. Rettigová pokračovala ve své literární práci, ale vedle všech těchto aktivit se rozhodla pořádat soukromé kurzy vaření pro měšťanské dívky. Nakonec jimi prošlo kolem dvou stovek děvčat. Žačky se naučily vedle vaření také prostírat, konzervovat potraviny a přičichly k základům kuchyňské hygieny. Ovšem tím práce domácí hospodyňky zdaleka nekončila. V kurzech se vyučovalo také pletení, háčkování, vyšívání a po výuce pak následovala četba z českých knih. Magdalena vychovávala další vlastenecky zaměřenou generaci. A především zcela obrátila vnímání role dívek a žen nejen v domácnosti, ale i ve společnosti.
Dobrotivá matinka
Děvčata se tehdy na rozdíl od chlapců sotva naučila číst a psát. Nepočítalo se, že by ve svém vzdělání jakkoliv pokračovala a nikdo se o to ani nestaral. Tuto pomyslnou mezeru tak vyplnila právě Magdalena Dobromila Rettigová. Vyučovala názorně a prakticky, rozšiřovala jejich vzdělání a seznamovala je s literaturou. Dokázala být i rádkyní a oporou, i proto ji dívky oslovovaly matinko. Věnovala se ale i chlapcům. Řady studentů se ujala a pomohla jim shánět peníze na vzdělání. Nastavila tak možnosti, které následně vedly k zakládání rodinných škol, a také ženských výrobních spolků.
Svět, ve kterém Rettigová žila, měl svá pravidla a právě ona je častokráte svým jednáním i aktivním přístupem překračovala. Citlivost k společenským vztahům a vnímání rozdílů v postavení ženy, stejně jako důraz na vzdělání – včetně mravního, jí přinesly nejen obdiv a sympatie, ale také trpké chvíle. Každý, kdo se vydá pomyslnou cestou proti proudu, se stává jistým terčem. A když 5. srpna 1845 zemřela, trvalo ještě dlouhých třicet let, než ji na litomyšlském hřbitově u jejího hrobu postavili díky paním a dívkám pěkný pomník.
