Šunkofleky a odpolední bábovka: Jak chutnala první republika?

Černobílé filmy, uhlazené večeře a na talířcích ty nejvyhlášenější laskominy. Ale ouha, toto první republika úplně tak není. Je pravda, že smetánka takto opravdu jedla. Návštěvníci kin ale dávali přednost skromnější kuchyni. 

I v dělnických koloniích si ale uměli pochutnat, jen trochu skromněji. Ke snídani černý chléb a melta, bílá káva byla spíš sváteční záležitostí. Na oběd brambory a zelí a na večeři to, co doma zbylo.Odborníci na stravování by asi velikou radost neměli. Maso na stolech rozhodně nebylo každý den. Jedině v neděli, a i to bylo často výjimečné. Co se ale na kamnech vařívalo poměrně často, to byla uzená polévka. K ní chleba a byla večeře. Pro všechny. Šunkofleky, bramboráky, zelňáky. Těmi nepohrdneme ani dnes.

Střední střída si mohla dovolit pestřejší stravu, a dokonce si dopřávali i nejrůznější gastronomické kurzy. A potom tady byla třída nejvyšší. Ti nejbohatší. Někteří hodovali, někteří i přes velké bohatství žili skromně. Třeba takový Vlasta Burian. Doma měl čtyři lednice, soukromého kuchaře, ale knedlíky byly na jeho stole jen málokdy. Proč? Filmová hvězda si přece musí hlídat linii!

Co jedl pan prezident?

Se vznikem Československé republiky taky po dlouhé době ožil pražský hrad. Přítomnost prezidenta Masaryka byla v mnohém neobvyklá. Monarchové za Rakouska – Uherska hrad příliš nenavštěvovali, a i když byl stále krásně udržovaný, jedno chybělo. Nádobí. Nebylo tam víc než pár příborů a talířů. Všechno se postupně dokupovalo. Slavnostní servis se ale vytahoval jen při vzácných návštěvách.

Masaryk na velké hodování nebyl. Jeden chod mu stačil. A dokonce byl velkým propagátorem hladovění. Tvrdil, že žaludek je sval jako každý jiný a odpočine si jedině, když nemusí zpracovávat potravu. Nikdy nekouřil ani nepil alkohol. K jídlu jedině vodu. K odpočinku bylinkový čaj. Připadá vám to neskutečné? Žádný strach. I on měl několik neřestí. Ořechová kolečka podle receptu jeho maminky, houbová omáčka a velké množství černé kávy. Měl rád klasickou českou a slovenskou kuchyni, až na jedinou výjimku - každé ráno snídal ovesnou kaši. Tento zvyk přebral od své americké manželky Charlotty.

Pečení je radost

V měšťanských rodinách se peklo skoro každý den. Často se snídala buchta a káva. Bábovky se pravidelně podávaly k odpolední kávě. Hospodyňky často pekly i přirozeně bezlepkové pečivo. Těsto z mrkve či ořechů nebyla žádná velká neznámá. Koblihy nebyly je smažené s marmeládou, ale taky polévané, obalované nebo podávané s různými sladkými omáčkami. A zvyk podávat na oběd jako hlavní chod třeba buchtičky s krémem? Ve světě naprostý unikát!