Technicky vzato souhvězdí Lodi Argo z nebe nezmizelo. Ještě v mapách z poloviny 18. století zabíralo značnou část jižní oblohy a bylo o třetinu větší než Hydra, jež drží prvenství ve velikosti dnes. Souhvězdí Lodi Argo se na nebe dostalo již za starých Řeků, kteří tak uctili bájnou cestu Iasona a jeho argonautů.
V roce 1763 francouzský astronom Nicolas-Louis de Lacaille poznamenal, že dané uskupení zahrnuje přes 160 stálic viditelných pouhým okem, což značně ztěžovalo jejich katalogizování podle stávajících pravidel. Pro astronomy se tak souhvězdí stalo neprakticky velikým a Lacaille jej navrhl rozdělit na čtyři části – Kýl, Lodní záď, Plachty a Lodní stožár.
TIP: Souhvězdí Orion jak je nejspíš neznáte: Obří obraz složený z 1 400 snímků
Další známí astronomové, například John Herschel, myšlenku rozvedli v polovině 19. století a práci završila rezoluce Mezinárodní astronomické unie z roku 1930, jež s konečnou platností rozčlenila oblohu na 88 souhvězdí. Z Lodi Argo tak vznikly tři pozůstatky: Lodní kýl (Carina), Lodní záď (Puppis) a Plachty (Vela), přičemž v místě původního Lodního stožáru dnes nalezneme Kompas (Pyxis).
