Šaty dělají člověka: Módní trendy novověké Anglie
Bulvár měl kontrolu nad anglickým vkusem již ve druhé polovině 17. století. Kdekdo se kvůli němu pokoušel oblékat jako lidé u dvora, dámy lehkovážně utrácely a obchodníci se nebáli nekalých praktik
Když se v Anglii roku 1660 po jedenácti letech náboženské republiky obnovila monarchie, šel zmíněný akt ruku v ruce s probuzením poptávky po řadě materiálních statků. Zrodily se první módní trendy a dlouho na sebe nenechal čekat ani bulvár. Dvůr Karla II. Stuarta, jenž si vydržoval hned několik milenek, se pro něj potom stal přímo požehnáním. Vedle drbů o vrchnosti plnila tehdejší letákovou publicistiku vyobrazení králových vrtochů, slavných hereček či dvořanů – a lidé samozřejmě okamžitě začali napodobovat jejich styl oblékání. Oděvní výroba se přizpůsobila, a vstoupila tak do éry sezonních barev i modelů, proměn trendů a v neposlední řadě módních kolekcí. Podle daňových výměrů utratili obyvatelé Londýna již v roce 1688 za oblečení víc než čtvrtinu svých příjmů.
Svůdníci a úplatky
Významnou roli v oděvní revoluci hrál i vznik specializovaných obchodů s módním zbožím, přičemž vedle plakátů a inzerátů využívali prodejci také méně čestné marketingové praktiky. Najímali například mladé pohledné tovaryše, aby flirtovali se ženami na ulici a přitáhli je do krámku. Jiní obchodníci zas udržovali dobré vztahy s určitými dámami, zasílali jim své modely a platili jim, když se v nich ukazovaly v divadlech, na dostizích a při veřejných oslavách. Divadelní jeviště ostatně sloužila coby první přehlídková mola: Jakmile totiž směly ženy vystupovat na tamních prknech, proměnily se kostýmy v jedno z měřítek dobrého stylu či vkusu.
Já nakupuju, ty plať!
Našla se samozřejmě také početná skupina dam, pro které se korzování po nákupech stalo vítaným zpestřením dne. Obchodníci si pak často stěžovali na tzv. hedvábnice: Zmíněné ženy navštěvovaly prodejny, ale nakonec si nic nekoupily, ačkoliv předtím donutily majitele předvést jim role hedvábí a dalších látek.
Manželky tehdy navíc neměly právní subjektivitu, tudíž je nikdo nemohl stíhat za dluhy, jež nadělaly. Záhy se proto vyskytla řada případů, kdy prodejci luxusního zboží žádali po hlavách rodin uhrazení škody, kterou za sebou zanechaly neuvážlivě nakupující polovičky.
