První výzkum svého druhu potvrdil, že i čmeláci si rádi hrají
Zábavné experimenty odhalily, že si i čmeláci rádi hrají – dobrovolně a s nadšením, bez vidiny odměny
S hmyzem máme na první pohled jen máloco společného. Ale zdání podle všeho klame. Vědci studující chování hmyzu již nějakou dobu upozorňují, že hmyz se ve skutečnosti podobá savcům a dalším obratlovcům, někdy až nečekaným způsobem. Potvrzuje to i nový výzkum týmu, který vedli odborníci britské Univerzity královny Marie v Londýně.
Samadi Galpayageová a její kolegové uspořádali sérii nepochybně zábavných experimentů s čmeláky, v nichž testovali hypotézy o jejich chování. Experimentů se zúčastnilo celkem 45 čmeláků. Brundibáři se pohybovali v prostoru, kde se mohli přímou cestou dostat k potravě, nebo mohli zvolit odbočku, která vedla k „hřišti“ s dřevěnými kuličkami. Závěry výzkumu zveřejnil v polovině října časopis Animal Behaviour.
Hřiště pro čmeláky
Ukázalo, že čmeláci velmi často volí odbočku na hřiště, i když k tomu nemají žádný očividný důvod. Tedy kromě toho, že je baví si hrát s kuličkami. Pozoruhodné bylo, jak se jednotliví čmeláci liší ve své hravosti. Někteří si s kuličkami hráli jen jednou nebo párkrát, zatímco jeden ze čmeláků navštívil hřiště celkem 117krát!
Výzkum potvrdil, že si čmeláci hrají s kuličkami ve většině případů opakovaně, aniž by k tomu byli předem cvičeni a aniž by za to dostávali jakoukoliv odměnu. Dělají to dobrovolně a spontánně, podle všeho jen pro zábavu. Čměláci si podle všeho dovedou hrát velmi podobně jako zvířata, u kterých se takové chování podařilo zdokumentovat – například savci nebo třeba ptáci.
TIP: Šťastné bzučení: Vědci zjistili, že čmeláci mají emoce a nálady
„Je ohromující a také zábavné sledovat čmeláky, jak si hrají,“ líčí Galpayageová. „Znovu a znovu se k nabídnutým hračkám přibližují a manipulují s nimi. Navzdory malému tělu a relativně jednoduché nervové soustavě jsou čmeláci očividně víc, než jenom malé robotické bytosti.“