Zuby z lebky staré 1,7 milionu let odhalují počátky evoluce velkého mozku

V porovnání s naší nejbližšími příbuznými lidoopy náš druh Homo sapiens výjimečně dlouhé dětství. Jde o klíčové období lidského života, během kterého se rozvíjejí kognitivní dovednosti, nezbytné pro život v komplikované sociální struktuře. Mezi odborníky v současné době převládá názor, podle kterého velmi dlouhé dospívání u lidí vzniklo jako důsledek zvětšení mozku, který během svého vývoje potřebuje velké množství živin.

Christoph Zollikofer z Univerzity v Curychu a jeho kolegové ale tvrdí, že hypotéza „nejdřív velký mozek, pak dlouhé dětství,“ si žádá o důkladné přehodnocení. Dospěli k tomu detailní analýzou růstu výjimečně zachovalých zubů z lebky dávného teenagera rodu Homo, který žil na slavné lokalitě Dmanisi na jihu Gruzie, dnes překypující fosilními nálezy lidí i jiných druhů živočichů.

Lebka pod synchrotronem

Badatelé použili ke studiu vývoje zubů zmíněné lebky, jejíž stáří je přibližně 1,77 milionů let, synchrotronové záření, které jim poskytlo zařízení European Synchrotron Radiation Facility (ESRF) ve francouzském Grenoble.

Ukázalo se, že majitel zkoumané lebky zahynul asi ve věku 11 až 12 let. V té době už měl vyrostlé zuby moudrosti, podobně jako lidoopi srovnatelného věku. Současně se ale ukázalo, že zuby tohoto člověka rodu Homo dozrávají velmi podobně jako zuby moderních lidí. Lidé jako teenager z Dmanisi měli ve srovnání s lidoopy k dispozici mléčné zuby mnohem déle a rovněž se déle starali o děti. Zdá se, že velký mozek nezpomalil lidský vývoj během života, ale naopak prodloužení lidského dětství bylo předehrou pro vývoj velkého mozku.

„Není tajemstvím, že délka dětství ani úroveň kognitivních schopností nejsou přímo uložené ve fosilním záznamu,“ vysvětluje Zollikofer. „Musíme se spoléhat na nepřímé důkazy. Ideální jsou pro nás zuby, protože dobře fosilizují a navíc během svého růstu vytvářejí letokruhy podobné letokruhům stromů, takže je možné z nich odečítat věk.“

Delší dětství podle vědců mohlo sloužit k efektivnějšímu přenos kulturních znalostí mezi generacemi. Tím se zvýšila šance na přežití skupiny a vytvořily se podmínky pro pozdější zvětšení mozku a prodloužení života.