Příběh dvou statečných mužů: Jeden den u 7. perutě Royal Flying Corps
Do historických kulis bitvy u Passchendaele jsme zasadili fiktivní příběh, jenž přiblíží typický den u průzkumné letky. Rozhovory letců jsou sice smyšlené, ale jedná se o skutečné osoby, které nad Belgií skutečně bojovaly.
Plátěné hangáry letiště Proven u Poperinge se časně zrána ještě ztrácejí v mlze. Srpnové počasí roku 1917 je nejdeštivější za posledních 30 let, což pro letce ze 7. perutě Královského leteckého sboru (Royal Flying Corps – RFC) znamená méně letů a tím pádem větší šanci na přežití. Někteří se však nemohou dočkat, až budou mít opět příležitost přispět svou troškou k vysněnému průlomu fronty.
K nim patří i poručík Norman Sharples, pilot pozorovacího letounu Royal Aircraft Factory R.E.8. Pomalu usrkává čaj a pomyslí si: „Dnes to konečně půjde!“ Na brífink, jenž se kvůli nejistému počasí přesunul na 8.30, se ze všech stran loudají piloti a jejich pozorovatelé. Míjejí své stroje připravené na stojánkách a sem tam je slyšet chrchlání motorů, které se mechanici snaží na poslední chvíli řádně vyladit.
Předletový brífink
V místnosti to bzučí jako v úle. Na stěně visí velká mapa okolí města Ypry se zakreslenými pozicemi fronty, přátelských i nepřátelských jednotek, proti
leteckých baterií, pozorovacích balonů, vlakových nádraží a dalších význačných orientačních bodů. Vedle ní se nachází velká tabule s datem 21. srpna 1917 a rozpisem denních leteckých úkolů pro letecký personál. Poručík Sharples zamává na svého pozorovatele podporučíka Maurice Alexandera O’Callaghana, jehož vidí v hloučku bouřlivě diskutujících spolubojovníků. Dnes po dlouhé době poletí všichni, a tak jsou osádky plné očekávání. Společně přistoupí k tabuli a se zatajeným dechem zkoumají, co si pro ně velitel perutě připravil. Mají letět dvakrát a vždy do stejné oblasti – severovýchodně od města Ypry, kde se zítra armáda pokusí o další průlom.
Dopoledne mají za úkol řídit dělostřeleckou palbu, což letcům přinese určitou úlevu. Znamená to, že mohou zůstat na své straně fronty a v případě nebezpečí rychle zmizet. Druhý, odpolední, let již bude horší. Budou muset fotografovat výsledky dopoledního bombardování a aktuální pozice německých vojsk v okolí vesnice Frezenberg ležící za frontovou linií. A to znamená téměř jistě setkání s nepřítelem.
Sharples a O’Callaghan zamíří ke stolu velitele perutě pro dokumenty k letu a pár povzbuzujících slov. Nadřízený poukázal na předchozí dva dny neletového počasí, a tak očekává, že dnes půjdou do vzduchu všechna německá letadla. Klade jim na srdce splnění úkolu, ale hlavně se mají vrátit v pořádku domů. Poté je velitel major Arthur Whitelock propouští.
Do vzduchu
Start prvního letu je stanoven na 9.50, a proto oba pospíchají do jídelny naplnit žaludky něčím pořádným a rozebrat podrobnosti mise nad šálkem čaje. S nelibostí nesou, že oba jejich úkoly jsou samostatné, zatímco zbytek perutě letí pohromadě na bombardovací nálet a navíc dostane i doprovod stíhaček. Také Sharples se svým pozorovatelem by raději útočili přímo na nepřítele.
Po snídani se jdou převléknout „do pracovního“: podvlékaček, uniformy, svetru a kombinézy Sidcot. Na hlavu si nasadí koženou leteckou kuklu s ovčí výstelkou a letecké brýle. Ruce schovají do vlněných „palčáků“ a na nohy přijdou vysoké kožené jezdecké boty, protože i v srpnu je ve výškách nad 3 000 m teplota hluboko pod nulou.
V 9.30 se oba potkávají u letadla a Sharples od mechaniků vyzvídá, v jakém stavu se nachází jejich stroj. O’Callaghan využívá čas a kontroluje funkci bezdrátového telegrafu, bez nějž by nemohli hlásit dělostřelcům výsledky bombardování a korigovat palbu. Jakmile se ujistí, že přístroj funguje, upne svou pozornost na obranný kulomet Lewis. Ujistí se, že je zbraň čistá a správně naolejovaná a že se v příslušných schránkách nacházejí bubnové zásobníky. Ty si většina pozorovatelů po večerech plní sama, protože na jejich spolehlivosti mnohdy závisí život celé osádky.
O patnáct minut později už oba sedí v letadle a Sharples dává pokyn k natočení vrtule. „Kontakt“ znamená magneta zapnuta a motor chytá na první otočení. Z výfuků R.E.8 připomínajících komíny se vyvalí hustá oblaka dýmu jako ze staré lokomotivy. Dvanáctiválcový motor se pomalu ustálí v otáčkách a postupně se zahřívá. Po pěti minutách Sharples zamává k uvolnění zarážek kol a po krátkém rozjezdu se letadlo odpoutá od země.
K ruce kanonýrům
Rychle stoupají a zbytky nízko se převalujících oblak nechávají hluboko pod sebou. Po dlouhé době to opravdu vypadá na hezký letní den. K linii fronty je to pouhých 20 km, což znamená sotva desetiminutový let. Ještě je třeba zamířit nad dělostřelce a vyzkoušet spojení. Během krátkého zakroužení O’Callaghan odvine anténu a navazuje kontakt s velitelem baterie, s nímž si vymění pár zpráv o způsobu zaměřování. Poté R.E.8 pokračuje směrem k frontě a svému cíli – nepřátelskému skladišti, jež ze vzduchu snadno poznají podle dvou železničních tratí, které se v místě protínají. Z výšky 2800 m mají celý sektor fronty jako na dlani a určené místo rychle nacházejí. O’Callaghan dává pokyn baterii k zahájení palby a sleduje, kam jejich granáty dopadají.
Sharples se mezitím věnuje pilotáži a má možnost rozhlížet se kolem sebe. V jednu chvíli dokonce na úrovni letadla spatří granát, který pomalu vystoupal ze země a na vrcholu své paraboly se takřka zastavil, aby se vzápětí snesl dolů někam na německé pozice. Mnozí piloti pozorovacích letadel se stali svědky něčeho podobného.
Pozorovatel řídí palbu velmi dobře a jen po pár korekcích výbuchy „zarámují“ skladiště, a tak nezbývá než jen dokonat dílo zkázy a stále mít oči na stopkách kvůli nepřátelským stíhačům. Ti se ale jen zřídka pouštějí za vlastní linii fronty a také pohled do slunce zůstává „čistý“. Konec jejich mise označí série oranžověžlutých záblesků znamenající přímý zásah, a tak pomalu otáčejí k domovu. O’Callaghan si ještě vymění pár zdvořilostních zpráv s dělostřelci, zazní pozvání na večírek v zázemí a Sharpes již pomalu nasazuje na přistání. Je 12.10, když rolují k hangárům.
Za nepřátelské linie
Zbytek perutě se tou dobou nacházel někde nad německým územím, a tak dvojice zamířila do jídelny sama. Společnost jim dělalo jen několika mechaniků, kteří ale zasedli ke svému stolu. Jejich druhý let je naplánován na 13.40, takže mají spoustu času podělit se o zážitky a snad trochu ulevit nervozitě z očekávané, podstatně složitější mise. Také si domluvili pár signálů pro případ útoku nepřátelských stíhaček. V R.E.8 sedí pilot a pozorovatel poměrně daleko od sebe, a tak se komunikace omezuje pouze na poklepání na rameno či mávání křídel. O’Callaghan si také potřebuje ujasnit, jak komunikovat v případě, kdy bude potřeba opakovat přelet nad fotografovaným územím, protože kvalita snímků je pro splnění úkolu klíčová.
Když ve 13.20 opět usedají do letadla, mají oba smíšené pocity. Stroj dopoledne fungoval perfektně a dvojice si tak stihla dnešní vzdušný prostor pěkně „osahat“. Současně si však uvědomují, že tentokrát to tak snadné nebude. Ve 13.30 se motor rozbíhá a o deset minut později startují. Ideální výška pro fotografování je asi 1 500 metrů, takže tentokrát nemusí letadlo hnát zbytečně vysoko. V případě nepřátelského útoku ale budou zaskočeni nízko a v malé rychlosti, což je vražedná kombinace. Bez asistence doprovodných stíhaček je pomalý pozorovací letoun velmi snadnou kořistí.
Tyto úvahy Sharplesovi a O’Callaghanovi běží hlavou při překročení frontové linie severně od Yper. Zatím v dálce zahlédli pouze britské stíhačky Sopwith Pup, které však pokračovaly dále na východ, a tak jim nebudou nijak nápomocné.
Nepříjemné překvapení
Ve 14.10 dosahují svého cílového prostoru a pozorovatel ladí svůj fotografický nástroj. Od Sharplese se očekává přímý let severojižním směrem a zase zpátky tak, aby jeho parťák mohl vše pod sebou pěkně zachytit. Zatím je v jejich činnosti ruší pouze sporadická protiletecká palba. Oba ale mají již dost zkušeností na to, aby věděli, že protiletecká palba vždy přitáhne pozornost nepřátelských stíhačů.
Pro Sharplese se pomalý let mezi obláčky vybuchujících granátů táhne jako věčnost. Čas od času se podívá za sebe a vždy vidí O’Callaghana skloněného nad fotoaparátem. Pilot se neustále rozhlíží kolem sebe, když najednou ucítí poklepání na rameno. Jde o dohodnutý signál, že O’Callaghan je se svou prací hotov. Sharples udělá ostrý obrat na západ a zamíří k domovu. Najednou však ucítí zuřivé bubnování na pravé rameno. Rychlý obrat vzad ukáže ustaranou tvář jeho pozorovatele divoce gestikulujícího dozadu vpravo. Blíží se k nim čtyři nepřátelské stíhačky letící 300 metrů nad nimi a sotva půl kilometru vzdálené.
Cenný skalp
Sharples pošle stroj do piké (sestupný pohyb letounu pod velkým úhlem k zemi, většinou ještě zahájený obratem na záda) a snaží se získat co nejvíce rychlosti z té mála výšky, kterou mají, ale proti jednomístným výkonným stíhačkám je to beznadějný manévr. Jak se nepřátelé přibližují, pilot rozeznává jasné kontury německých Albatrosů D.III. Jejich velitel se odpoutal a vede útok. Sharpes se mu snaží znesnadnit míření kopáním do směrovky a půlobratem, když zaslechne štěkot O’Callaghanova kulometu Lewis. Příjemný zvuk náhle ustal a při rychlém ohlédnutí vidí svého pozorovatele, jak zápasí se zaseknutou zbraní. V jeho pozadí však zahlédne německou stíhačku, jak náhle zavrávorala a z jejích útrob se vyvalil hustý černý dým. Krátce nato oranžový plamen obalil celý letoun a během pár vteřin stroj s trámovými kříži na křídlech explodoval.
Zbývající trojici situace natolik rozhodila, že ihned obrátili zpět na svou stranu fronty. Zbytek letu již proběhl bez rušivých událostí, a tak R.E.8 zanedlouho přistál na domovském letišti. Po přistání O’Callaghan sedl k telefonu a začal ihned obtelefonovávat okolní jednotky pro potvrzení sestřelu. Po krátkém vyšetřování se ukázalo, že se dvojici podařilo sestřelit německé stíhací eso Eduarda von Dostlera. V té chvíli už nic nebránilo tomu, aby se oslavy u 7. perutě RFC rozběhly naplno.
A co se dělo dál s poručíkem Sharplesem a jeho pozorovatelem O’Callaghanem? První jmenovaný padl o měsíc později při letu nad nepřátelské území. Na pozorovatelském místě spolu s ním zahynul poručík Bliss Wilberforce Ryan. O’Callaghan byl do konce roku 1917 dvakrát sestřelen, ale pokaždé vyvázl a vrátil se do služby. Poslední válečné zranění prodělal při nehodě 8. října 1918, kdy si zlomil nohu a nos. Zároveň si ten den také připsal další sestřel, když poslal k zemi německou stíhačku Pfalz.
