Příběh československé vlajky: Jak vznikla a co symbolizují její barvy?

V improvizovaných podmínkách první světové války plnil funkci státní vlajky původně výsostný zemský symbol Čech bíločervené barvy, používaný nejpozději od 16. století. Na počátku republiky však přestal vyhovovat, a to především proto, že neodrážel sepětí českých zemí se Slovenskem. Kromě toho bylo například při vyznačování svrchovanosti na hranicích na obtíž, že shodné barvy mají také Polsko a Rakousko. Možným řešením bylo vložit barvu třetí – modrou. Ta společně s původní dvojicí představovala barvy Čech, Moravy a Slovenska a také trikoloru slovanskou. Navíc měly stejné zbarvení vlajky nejdůležitějších spojenců – Francie, Velké Británie, USA a předbolševického Ruska.

Nový státní symbol

Na konci roku 1918 vznikla z iniciativy profesora pomocných věd historických Gustava Friedricha takzvaná znaková komise. Od jara 1919 pracovala na úkolu vytvořit jednoduchou a nezaměnitelnou vlajku v daných barvách. Jejím členem se stal i koncipista státního archivu Jaroslav Kursa, který zpracovával a připravoval grafické podklady. Do května vypracoval soubor návrhů s možnými barevnými kombinacemi, mezi nimiž se objevila i varianta s klínem.

V té době byli k navrhování vlajky přizváni také členové Uměleckého sboru Památníku odboje, mezi nimi například František Kupka nebo Václav Špála. Na schůzce došlo ke střetu konzervativců prosazujících tradiční dvoubarevnou vlajku s těmi, kdo chtěli navázat na tradice husitské nebo i nejnovější, legionářské, a navrhovali například verzi s kalichem, lvem nebo kotvou.

S pověstnou troškou do mlýna přispěl rovněž grafik Vojtěch Preissig. Jeho návrhy se vyznačovaly symbolikou ovlivněnou dlouholetým pobytem ve Spojených státech amerických: obsahovaly obvykle čtveřici pěticípých hvězd představujících Čechy, Moravu, Slezsko a Slovensko. Překvapivě si získaly značnou podporu. Přesto byl nakonec jako nejvhodnější shledán Kursův návrh s modrým klínem do jedné třetiny délky vlajky. Ani tato verze však nebyla definitivní, četné protesty vedly k protažení klínu do poloviny délky. V takové podobě byla československá vlajka 30. března 1920 schválena.

Domnělá symbolika barev

V předválečném Československu odmítali vlajku s klínem zvláště čeští fašisté, kteří podporovali dvoubarevnou verzi především proto, že v klínu hledali zednářskou symboliku. Připomeňme, že modrý trojúhelník byl vykládán různě, přičemž podle jedné verze symbolizuje slovenské hory.

Ohledně trojbarevnosti vlajky se vedle historického zdůvodnění začaly uměle vytvářet nové, více či méně emocionální teorie symboliky barev. Podle jedné měla bílá znamenat svobodu a červená krev prolitou za její získání v modrých dálavách Velké války. Jiná verze viděla v bílé barvě čistou duši československého lidu, v červené obranu vlasti krví národa, a to pod jasným modrým nebem.