Pražský Vyšehrad: Záhadné přemyslovské sídlo nad řekou
Již v 10. století vzniklo na opačném břehu Vltavy, než stojí Pražský hrad, nové přemyslovské hradisko na nápadné ostrožně nad řekou. Její výrazná až výhružná poloha přímo vybízela k založení pevnosti. Přesto si dodnes nejsme jistí, jaký účel Vyšehrad plnil, než tam Vratislav II. kolem roku 1085 přenesl královské sídlo.
Historici i archeologové se víceméně shodují na tom, že důležitého významu nabyl Vyšehrad ve druhé polovině 10. století, protože zhruba od 80. let se tam razily stříbrné denáry knížete Boleslava II. ( 967/972–999). Šlo tedy o jakousi opevněnou mincovnu, u níž zřejmě stály nějaké menší kamenné svatostánky. Proč však právě na Vyšehradě, když se tam nenacházela žádná naleziště drahých kovů? U těchto otázek je třeba připomenout, že na ně nelze dát jednoznačnou odpověď, protože první písemné zprávy máme o Vyšehradu až od kronikáře Kosmy, a i ten je psal na počátku 12. století, tedy se značným časovým odstupem od počátků zdejší pevnosti.
Strážní stanoviště nad řekou
Zprávy o mincovně nám podávají až archeologické nálezy, nicméně i v jejich rámci se našly jen movité menší důkazy zdejší činnosti (nejen peníze, ale třeba též odřezky plíšků a podobného materiálu), zatímco o samotné budově mincovny nevíme zhola nic. Mohla mít klidně podobu menší polozemnice, ale i tak by byla nepochybně významná, protože místo ražby knížecích peněz je při řízení státu nadmíru důležité. Každopádně můžeme předpokládat, že se na Vyšehradě začaly razit mince kolem roku 980 krátce po založení zdejšího hradiště.
A co se na oné „výhružné“ ostrožně nad Vltavou dělo před touto dobou? Až donedávna se předpokládalo, že tam vlastně nic významného nebylo, respektive o tom neexistovaly žádné důkazy. Nálezy z posledních desetiletí nicméně ukazují, že místo bylo dlouhodobě osídleno už zhruba od 8. století, byť se jedná spíše jen o úlomky střepů, které nic přesnějšího neprozradí. Mohlo by nás to lákat k „romantickým“ hypotézám o tom, že se jednalo vedle Pražského hradu o druhé významné centrum Přemyslovců a jejich sídlo bylo tedy „rozprostřeno“ už od starších dob do většího prostoru, než jsme si mysleli. Tomu však nic nenasvědčuje.
Čistě hypoteticky se můžeme domnívat, že na výhodně položené skále měli Přemyslovci nějakou strážní stanici, možná s jednoduchým dřevohlinitým opevněním (plotem či kůly). Vyvýšená poloha umožňovala zdejším strážným sledovat nejen samotný tok řeky, ale i pohyb na druhém břehu, kde vedla cesta k Pražskému hradu. Nějaké další funkce vyšehradského osídlení (například rituální nebo se uvažuje o sídlu kněžny Libuše, případně nějakých příbuzných přemyslovských knížat) patří spíše do oblasti mýtů.
Nově objevený kostel
Ani o prvním období hradiště na Vyšehradě, které už máme trochu lépe zmapované (zhruba od roku 980 do vlády Vratislava II.), nemůžeme říci moc věcí s jistotou. Kromě oné mincovny se kolem roku 2011 našly pod pozdější bazilikou svatého Vavřince (zanikla asi v 15. století) základy starší stavby poměrně velkého svatostánku. Ten měl zřejmě tvar řeckého kříže a vypadá to, že svou velikostí mohl konkurovat rotundě svatého Víta či bazilice svatého Jiří na Pražském hradě, které byly v 10. století v české kotlině výjimečné. Zdá se, že tento kostel tam mohl stát už kolem roku 980 a jeho význam je nejasný.
Kromě toho se předpokládá, že se někde v prostoru takzvaného velkého nádvoří mohla nacházet ještě menší kamenná rotunda svatého Jana Evangelisty, ale její přesné umístění rovněž neznáme. Jakýkoliv archeologický průzkum je při dnešním provozu na Vyšehradě poměrně problémový, alespoň mimo vymezené lokality, kde naopak archeologové udělali za posledních sto let obrovský pokrok a přinesli nám spoustu nových poznatků. Nicméně nalezené mince z doby Boleslava II. mají na sobě nápisy ve staroslověnštině a zdá se, že na Vyšehradě působila nějaká komunita mnichů východního ritu.
Útočiště nebohého Jaromíra
Co se tedy vlastně odehrávalo na vyšehradské ostrožně, kde stála mincovna, pravděpodobně už i nějaké obytné kamenné budovy a dva kamenné svatostánky, z nichž jeden byl zřejmě staroslověnský a druhý zase nebývale veliký?
Ze zmínky od Kosmy víme, že sem měl být roku 1003 přenesen nebohý týraný kníže Jaromír poté, co ho na Velízi u Berouna přepadli Vršovci a podrobili ho potupnému mučení. Zachránil ho věrný služebník Hovora, který ho pak převezl právě na Vyšehrad. Pokud připustíme, že měl Kosmas i po více než sto letech dobré informace, tak se nabízí otázka, proč ne na Pražský hrad, který byl zhruba stejně daleko? Odpověď opět chybí.
V každém případě to vypadá, že na Vyšehradě už tehdy vyrostlo poměrně reprezentativní hradiště v držení Přemyslovců. To potvrzuje i další událost, kterou popisuje saský kronikář Dětmar z Merseburku. Roku 1003 totiž Prahu obsadil polský kníže Boleslav Chrabrý a držel ji až do následujícího roku, kdy podle Dětmara zazněl zvon z Vyšehradu svolávající do zbraně lid proti stoupencům Poláků. Kosmas k tomu pak píše, že „Vyšehrad, svému knížeti věrný, zůstal [od Poláků] nezastrašen a nedobytý“, na rozdíl od samotné Prahy i Pražského hradu.
Soukromé opevněné hradiště?
To ovšem znamená, že hradisko na vyšehradské ostrožně už v té době hrálo velmi významnou roli nejen jako mincovna. Přesto je třeba varovat před závěry toho typu, že se snad jednalo o nějaké druhé státní centrum vedle Pražského hradu, kde se nacházel jediný posvátný kamenný stolec k nastolení knížete a kde nepochybně probíhaly všechny důležité rituály, oficiální setkání i jednání. Nicméně je možné, že na Vyšehradě si od doby Boleslava II. budovali Přemyslovci něco jako svou soukromou vedlejší rezidenci, kam se uchylovali, když chtěli mít více klidu, případně provést nějaké tajné porady či jednání, která měla zůstat skrytá příliš mnoha zvědavým uším na Pražském hradě. Také tu mohli často pobývat a snad dočasně i sídlit mladší bratři či jiní příbuzní Přemyslovců, byť o tom také nejsou žádné přímé důkazy.
Nicméně už tehdy tu stálo kamenné opevnění ohraničující poměrně velký prostor (cca 13 000 m²), takzvané velké nádvoří, přičemž doklady o budovách máme jen z poměrně malé části tohoto areálu na jihozápadě, tedy na samotné kamenné ostrožně nad Vltavou. Na velkém nádvoří se mohla nacházet ona nezjištěná rotunda svatého Jana Evangelisty a možná i mincovna, protože odtud pocházejí nálezy dosvědčující metalurgii drahých kovů. Naopak ona předrománská stavba na místě baziliky svatého Vavřince stála dokonce mimo tento opevněný prostor.
Přenesení sídla vládce
V každém případě byl na Vyšehradě připraven důstojný a reprezentativní prostor, který se rozhodl využít kníže a pozdější první český král Vratislav II.
(1061–1092), když tam od roku 1070 postupně přenesl své sídlo. Respektive k tomuto roku osobně položil základy nového kapitulního kostela svatých Petra a Pavla severně od opevnění velkého nádvoří. Učinil tak se vší pompou, dokonce v doprovodu papežova vyslance, tuskulského biskupa Jana.
Podle Kosmova pokračovatele Mnicha sázavského údajně sám vládce přenesl na svých ramenou 12 košů zeminy, čímž měl napodobit císaře Konstantina při zakládání římských kostelů. Ostatně Vratislav po dohodě s papežem podřídil novou kapitulu přímo svatému stolci, takže byla vyjmuta z působnosti pražského biskupa, jímž byl tehdy jeho neoblíbený bratr Jaromír. Říká se, že právě kvůli bratrským sporům přenesl Vratislav své sídlo na druhý břeh Vltavy, což silně podporuje i Kosmův výklad, byť tušíme, že kronikář neměl prvního českého krále příliš v oblibě. Každopádně nad skutečnými důvody přestěhování panovnického sídla dodnes visí otazníky (viz Proč se Vratislav přestěhoval?).
Nový král se na Vyšehrad definitivně přesunul roku 1086 po své korunovaci, u nové kapituly nechal zhotovit slavný Vyšehradský kodex a zřejmě tam umístil i lýkové střevíce mytického Přemysla Oráče, aby demonstroval i pokračování předchozí tradice.
Nejasné jednání nástupců
Vznikla tím nová „výstavní“ akropole, která se udržela jako vládnoucí centrum přes půl století až do roku 1140. Je to trochu s podivem, protože je známo, že královská hodnost nebyla po Vratislavově smrti dlouho obnovena (zřejmě pro nevůli velmožů, nikoliv kvůli nesouhlasu císaře), zatímco nové centrum bylo i pro Vratislavovy nástupce zřejmě lákavé. Odehrávala se tam řada státnických událostí včetně třeba soudu se spiklenci po nezdařeném atentátu na Soběslava I. ( 1125–1140) roku 1130.
Kromě toho víme, že vedle významné kapitulní baziliky Petra a Pavla stála na Vyšehradě ještě poměrně velká bazilika svatého Vavřince (na místě zmíněné předrománské stavby), blíže neidentifikovaná rotunda Jana Evangelisty, podobně nejisté jsou kaple svaté Máří Magdalény a svatého Klimenta, které známe z písemných pramenů, ale nevíme, kde stály. Jediná dodnes dochovaná stavba z té doby zůstává malá rotunda svatého Martina, která stojí sice v rámci dnešních barokních hradeb, ale ve středověku se nacházela dost daleko východně od hradeb velkého nádvoří.
Knížecí palác se na Vyšehradě udržel i přesto, že ho roku 1119 poškodila silná bouře. Kupodivu se zřítila zeď ve středu paláce, zatímco oba okraje se udržely.
Škody však byly brzy opraveny a Vyšehrad tak mohl sloužit ještě dalších 21 let, než ho po roce 1140, kdy zemřel Soběslav I., z neznámých důvodů opustil nový kníže (a budoucí druhý král) Vladislav II. ( 1140–1172) a vrátil se na Pražský hrad.
Jestliže u Vratislava alespoň tušíme, proč přenesl své sídlo na druhý břeh, tak u Vladislava jde o záhadu. V každém případě Vyšehrad následující dvě století víceméně chátral, přestože zůstával v rukou Přemyslovců a po nich Lucemburků. Nic zvláštního se tam nedělo a z hradiště se pomalu stávaly rozvaliny. Teprve Karel IV. ( 1346–1378) v něm viděl jeden z odkazů dávných přemyslovských tradic a dal zdejší palác obnovit a postavit ještě v mnohem větším měřítku. Ostatně jím založené Nové Město pražské přiblížilo sídelní aglomeraci až k jeho hradbám, takže na ně mohl dobře navázat. To už je však jiný příběh.
Proč se Vratislav přestěhoval?
Přenesení vládnoucího sídla představovalo naprosto bezprecedentní krok, který šel proti všem tradicím a zdá se, že jím Vratislav mohutně popudil velkou část českých velmožů. Je možné, že by se k tak důležité akci odhodlal jen kvůli sporům s bratrem? Vratislav bývá totiž obecně líčen jako poměrně silný a prozíravý politik, který by neustupoval kvůli malicherným důvodům, protože to mohlo být vykládáno jako důkaz jeho slabosti. Pravdou je, že spor o investituru mezi světskou a církevní mocí tehdy ovládal celou střední Evropu a Vratislav se do něj aktivně zapojoval. Proto by oddělení církevního centra od knížecího (později královského) dávalo smysl.
Druhá možnost je, že Vratislav plánoval založení pražského arcibiskupství, aby vydělil Čechy z moci německých arcibiskupů, proto chtěl podřídit kapitulu přímo papeži a sídlit potom blízko nového centra, pro něž byl na Vyšehradě výhodný prostor.
Třetí hypotéza mluví o tom, že se tím plánoval mocný Přemyslovec odstřihnout od knížecích tradic a minulosti, přičemž by založil novou královskou tradici, a tím právě rozhněval české velmože. Nicméně je podivné, že by kvůli tomu zakládal nový kostel už roku 1070, kdy ještě o své budoucí královské hodnosti nemohl vůbec nic tušit. Získal ji až roku 1085 a mohl to předběžně plánovat zhruba od roku 1080.
A pak je tu ještě čtvrtá možnost, že se mu kopec u Pražského hradu zdál prostě příliš přeplněný, protože už tehdy tam stála řada budov, takže skýtal jen málo prostoru pro vybudování důstojné vládnoucí rezidence. Naopak na Vyšehradě bylo pro tento reprezentativní projekt prostoru dost.
Případně mohly hrát roli všechny tyto důvody dohromady, přičemž pořadí jejich důležitosti už dnes nezjistíme a možná ho nevěděl ani sám Vratislav. Měl spory s bratrem, potřeboval nové prostorné reprezentativní sídlo, trochu se chtěl i vymanit ze stísněných a tradicemi svázaných prostor Pražského hradu a někde v pozadí tam hrál roli i plán na možné arcibiskupství.
