Pozoruhodný nález z Tikalu mění pohled na starověký mayský převrat
Objev tajemného oltáře v ruinách Tikalu poodhaluje příběh dávného převratu, který navždy změnil osud jednoho z nejmocnějších mayských měst.
V tropickém pralese na severu Guatemaly se nacházejí ruiny mayského města Tikal. Ve své době šlo o jedno z nejvýznamnějších měst Mayů. Mezinárodní tým archeologů na místě někdejšího města objevil zvláštní oltář, který poodhaluje zajímavou minulost tohoto důležitého mayského střediska.
Oltář byl podle vědců postaven někdy kolem roku 300 našeho letopočtu. Je zdobený čtyřmi panely s malbami v červené, černé a žluté barvě a znázorňuje osobu s opeřenou čelenkou, která je podobná vyobrazování božstva bouře v centrálním Mexiku.
Spletitý vztah dvou mocností
Badatelé jsou přesvědčeni, že tento oltář není dílem mayského umělce. Podle nich ho vytvořil velmi zručný tvůrce či tvůrci z Teotihuacánu, mocného města, jehož pozůstatky se nacházejí na území dnešního Mexika, na periferii metropole Mexico City. Závěry studie, zveřejněné odborným časopisem Antiquity, zásadním způsobem otřásají dosavadní představou o kulturní izolaci mayského světa.
Tikal byl osídlen už kolem roku 850 př. n. l., ale skutečného rozkvětu se dočkal až po roce 100 n. l. Právě tehdy začal navazovat kontakty s Teotihuacánem – tehdy mnohem větší a mocnější civilizací. Nejprve šlo pravděpodobně o obchodní styky, ale zhruba o dvě století později se vzájemné vztahy vyhrotily. „Tikal zřejmě trochu dráždil draka a získal si tím až přílišnou pozornost Teotihuacánu,“ přibližuje tehdejší situaci profesor Stephen Houston z Brownovy univerzity.
Archeologické nálezy potvrzují, že v roce 378 n. l. došlo v Tikalu k převratu. Stávající panovník byl svržen a nahrazen „loutkovým vládcem“, oddaným Teotihuacánu. Tento zásah připomíná imperiální taktiku známou z mnohem pozdějších dějin.
Pohřbená minulost
Díky moderní technologii LiDAR se podařilo objevit i další důkazy o hlubokém vlivu Teotihuacánu. Těsně za centrem Tikalu se ukrývala miniatura citadely, typické pro středomexické město – po staletí skrytá pod tím, co se považovalo za přírodní terén. Oltář samotný navíc ukrýval překvapivý nález: ostatky dítěte v sedící poloze – pro Teotihuacán běžný pohřební rituál, v Tikalu však naprosto výjimečný. Nedaleko ležel také dospělý jedinec s hrotem z obsidiánu typického právě pro centrální Mexiko.
Oltář i přilehlé stavby byly později pohřbeny a nikdy znovu nevyužity. „Mayské stavby se běžně znovu využívaly – pohřbily se a stavělo se na nich. Ale tady jako by to místo zakonzervovali a nechali být. To naznačuje silný a možná až rozporuplný vztah k událostem, které se zde odehrály,“ vysvětluje profesor Andrew Scherer.
Cesta k velkolepé dynastii
Ačkoliv zásah Teotihuacánu představoval dramatický zlom, Tikal z něj paradoxně vyšel silnější. V následujících staletích dosáhl vrcholu své moci a stal se dominantní silou v oblasti – až do svého úpadku kolem roku 900 n. l. „Mayové se k této éře zřejmě vraceli s jistou nostalgií,“ míní Houston. „Byla to doba kontaktu s velmocí, která je sice otřásla, ale zároveň inspirovala. I během pozdějšího úpadku o tom stále přemýšleli.“
Příběh Tikalu a Teotihuacánu má zajímavý nadčasový rozměr. „Všichni známe osud Aztéků po příchodu Španělů,“ připomíná Houston. „Ale tohle ukazuje, že podobné příběhy se odehrávaly i dávno předtím. Mocnosti ze středu Mexika viděly v mayské oblasti bohatství – vzácné peří, jadeit, čokoládu. V jejich očích to byl ráj, který chtěli ovládnout.“ Z pohledu historie tak nejde jen o objev krásně malovaného oltáře. Jde o důkaz dávného geopolitického střetu, který navždy změnil osud jednoho z nejmocnějších mayských měst.
